Lev Cecil otevřel diskusi o drancování divočiny

Kdo je nebezpečnější? Al Kajda, nebo Islámský stát? Tuto otázku si kladou přední protiterorističtí experti ve vládě Baracka Obamy.

Ti, kdo vidí nebezpečí spíše v samozvaném Islámském státě, zdůrazňují jeho dokonale zvládnutou propagandu na sociálních sítích a schopnost inspirovat přes něj k útokům své příznivce. K této straně debaty se kloní FBI, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo vnitřní bezpečnosti a zřejmě i Bílý dům.

Ovšem Al Kajda, jak říká druhý myšlenkový tábor reprezentovaný třeba špičkami Pentagonu nebo tajných služeb, může využít chaosu v Jemenu a v Sýrii a vcelku nepozorovaně připravovat mnohem větší, detailněji naplánované útoky s mnohem větším počtem obětí, například při únosu letadel.

„Není to akademická otázka. Rozhodne o tom, jak vláda rozdělí miliardy dolarů věnované na protiteroristická opatření a jaké úkoly zadá tisícovkám federálních agentů a zpravodajských analytiků,“ píší The New York Times, kde si přesný popis této americké debaty můžete přečíst.

Americká letecká společnost Delta Airlines oznámila, že s okamžitou platností zakazuje ve svých letadlech z Afriky přepravu trofeje z ulovených zvířat tzv. Velké pětky - slonů, nosorožců, buvolů, leopardů a lvů. O ty poslední jde především. Zákaz Delty je totiž ozvěnou a potvrzením, že celosvětové rozhořčení nad zastřelením nejslavnějšího afrického lva Cecila z národního parku v Zimbabwe neutichá.

Před domem amerického zubaře Waltera Palmera, který Cecila odpravil během adrenalinového lovu kuší, demonstrují stovky lidí. Počet podpisů pod peticí žádající americkou vládu o Palmerovo vydání do Zimbabwe (kde ho chtějí soudit jako pytláka) dosáhl stovky tisíc a věcí se tudíž bude muset zabývat prezident Barack Obama. Sám Palmer se skrývá na neznámém místě a úřady Spojených států ho vyzvaly, aby se s nimi „neprodleně spojil“ kvůli zahájenému vyšetřování.

Krok Delty - která je největším americkým přepravcem pro Afriku - není v leteckém světě úplně osamocený. Vozit legální trofeje „Velké pětky“ odmítly letos v dubnu Jihoafrické aerolinie, ale - jak zmiňuje agentura Bloomberg - o tři měsíce později zákaz odvolaly. Další velkou společností, která nepřepravuje trofeje pro zábavu ulovených zvířat, jsou Emirates.

„Žádné aerolinky by neměly pomáhat zlodějům africké divočiny s odvozem jejich kořisti,“ cituje Bloomberg Wayne Pacella, šéfa Humane Society, neziskovky založené v 50. letech na ochranu zvířat čtyřmi americkými novináři.

Okolnosti Palmerova lovu a podezření, že Cecil byl střelen ilegálně, začal vyšetřovat americký úřad Fish and Wildlife Service a ve Spojených státech i v Evropě se objevily silné hlasy volající po zákazu zábavných lovů pro trofeje. Walter Palmer navíc každý den čelí výhrůžkám rozzlobených ctitelů divočiny, že bude odpraven stejně tiše, rychle a efektivně jako jeho africké zvířecí oběti.

Do nálady vytočené všudypřítomnými fotkami zubících se hledačů dobrodružství pózujících spokojeně nad ulovenými trofejemi, docela dobře zapadla zpráva o mezinárodní úmluvě 193 zemí světa, které se dohodly radikálně zpřísnit boj se zločiny proti divočině.

„Kriminální syndikáty si za léta zvykly, že zločiny páchané v divočině jsou báječná věc: vysoce výnosné a skoro bez rizika, protože tresty pro chycené pachatele byly nepatrné,“ komentoval dohodu šéf globální organizace monitorující obchod o divokými zvířaty a rostlinami Sabri Zain. „Tak tyto časy skončily. Od nynějška budou zločinné zabíjení v divočině pro trofeje a obchod sledováno a potíráno stejně jako pašování drog, zbraní a lidí.“

Všeobecně se očekává, že do boje s gangy vydělávajícími na zločinném drancování divočiny se zapojí globální organizace jako Interpol a že v jednotlivých zemích drasticky stoupnou příslušné tresty. „Tahle převratná dohoda stvrzuje,“ prohlásil šéf Světového fondu na ochranu přírody Marco Lambertini," že snaha skoncovat se zločiny proti divočině už není považovaná za pouhou ‚enviromentální‘ agendu v několika málo zemích, ale že se to stává prioritou všech."

Podle výsledků posledního průzkumu agentury Eurobarometr, které

zveřejnil server Politico

, vnímá Evropskou unii pozitivně 41 procent jejích občanů. To je podobné číslo (přesně o dvě procenta více) jako při posledním měření loni v listopadu. 19 procent obyvatel Unie má na spojený kontinent záporný náhled a 38 Evropanů neví, co si přesně myslet.

Z dalších žebříčků a čísel se dá zmínit, že kladné vnímání Unie převažuje v 15 členských státech, přičemž vrcholným milovníkem je Rumunsko s 62 a Irsko s 57 procenty příznivců. Českou republiku server Politico nijak neuvádí, ale vezmeme-li z vlastních zdrojů data Centra pro výzkum veřejného mínění z května 2015, pak EU důvěřuje 52 % Čechů, ale se členstvím je spokojeno jen 32 %.

Naopak skupinu s převažující „evropskou“ nespokojeností vede Rakousko (36 procent milovníků Bruselu) a Kypr (42 procent). Mimo všechny peletony stojí Řecko, kde se pozitivně dívá na Unii čtvrtina občanů, 37 procent ji odmítá a 38 procent je neutrálních.

Průzkum zkoumal nejen vstřícnost pohledu na evropský projekt, ale i důvěru, kterou v lidech Unie vzbuzuje. Podle výsledků jí důvěřuje 40 procent unijní veřejnosti: o tři procenta víc než loni v listopadu a o devět procent víc než těsně po volbách do Evropského parlamentu 2014.

Podle Eurobarometru roste v členských zemích unie i důvěra v národní politické instituce - ale málo. V průměru 31 procent Evropanů připouští důvěru ve svou vládu a stejný počet jich věří svým domácím parlamentům.

Největší problém dnes pro evropskou veřejnost představuje podle výsledků průzkumu přistěhovalectví. Zásadní obavu v tomto směru přiznalo 38 procent lidí, což je čtrnáctiprocentní nárůst za tři čtvrtě roku.
Na druhém místě v seznamu obav se umístila ekonomická situace následovaná strachem ze ztráty zaměstnání a znepokojením z rostoucí zadluženosti státních financí.

Průzkum se konal letos na konci května a dotazník vyplnilo celkem 31 868 lidí jak ve všech členských zemích EU, tak i v pěti kandidátech na členství - Albánii, Černé Hoře, Makedonii, Srbsku a v turecké části Kypru.

Bývalá ministryně zahraničí Sierry Leone a dnes zvláštní zmocněnkyně OSN pro vyšetřování sexuálních násilností během současné války na Blízkém východě Zainab Bangura

zveřejnila ceník otroků Islámského státu

. Nejdražší položkou jsou v něm děti ve věku 1–9 let obého pohlaví, jejichž cena dosahuje v přepočtu 165 dolarů. Dívky od devíti do 20 let stojí 124 dolarů a cena žen starších 20 let klesá.

„Dívky se prodávají jak barely ropy,“ řekla po návratu z cesty do Iráku v New Yorku médiím zmocněnkyně Bangura, podle níž je ceník otroků zřejmě pravý a zachycuje reálné transakce. Z „nabídky“ - žen a dětí unesených militanty Islámského státu - si nejprve volně vybírají velitelé, pak za ceny řádově v tisícovkách dolarů nakupují bohatí zájemci ze zahraničí, a zbylé oběti jsou podle uvedeného ceníku nabízeny řadovým džihádistům.

Oficiální obnova otroctví je jedním z příkladů, jak vyzývavě láme Islámský stát všechny dosavadní normy a tabu. Dělá to v mnoha oblastech a experti i badatelé si už dlouho lámou hlavu, jak je možné, že mu to dosud vítězně prochází. Například slaví bojové úspěchy navzdory tomu, že zcela převrátil základní pravidla všech povstaleckých skupin: dobře vycházet s místním obyvatelstvem a být schopen se v něm v případě nutnosti ztratit, nestavět pravidelnou armádu a nedržet žádné území.

Tisíce zahraničních zájemců přicházejí bojovat v řadách IS navzdory jeho dobře známým excesům a ukrutnostem. „Jestliže ve skupině děláte něco, co je považované za nepřijatelnou, tabuizovanou věc, posiluje to vaše vzájemná vnitřní pouta a vnější hrůzostrašnou pověst,“ komentuje přitažlivost praxe Islámského státu Kerry Crawford z americké univerzity Jamese Madisona. „Sexuální násilí prostě probouzí v lidech okolo strach.“

Sexuální násilnosti vojáků nejsou vynálezem IS - třeba v devadesátých letech hojně probíhaly i v jinak oblíbené prázdninové destinaci Čechů na území bývalé Jugoslávie. Islámský stát z nich ale udělal běžnou „státotvornou“ praxi: na dobytých územích zotročuje celé nesunitské komunity a vydává to za boží dílo. Což oslňuje a přitahuje frustrované a vykolejené muslimy z celého světa.

Jak řekla v New Yorku během svého reportu zmocněnkyně Bangura: „Mají armádu, mají program, mají manuál, jak zacházet se ženami. Mají i úřad pro manželství, který stanovuje cenu ženy a organizuje všechny ty otrocké ‚sňatky‘. Mají ceník.“