Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Letošek ještě lidstvo přežije, říká fyzik Hawking

Potíže polské ekonomiky • Jak žije Navalnyj • Maroďte postaru a přemýšlejte o životě

Film 2012 • Autor: Archiv
Film 2012 • Autor: Archiv

O současném vládci Polska Jaroslawu Kaczynském je známo, že ekonomika ho nezajímá a v politice se věnuje především polské duši, kterou chce opět pozvednout k tradičním hodnotám národního katolicismu. Jenže když Kaczynski kašle na ekonomiku, to ještě neznamená, že ekonomika kašle na Kaczynského.

Události z posledních dnů překvapily nejen v Polsku snad každého ekonoma. Ratingová agentura Standard &Poor’s srazila hodnocení polské ekonomiky o jeden stupeň z A- na BBB+ s negativním výhledem. „Nikdo to nečekal,“ řekl deníku Financial Times Manolis Davradaki, ekonom ze společnosti Axa. Důvod je výlučně politický – agentura nemá důvěru v novou polskou vládu, která se hlásí k maďarskému modelu Viktora Orbána.

Jaroslaw Kaczyński • Autor: Globe Media /  Reuters
Jaroslaw Kaczyński • Autor: Globe Media / Reuters

Ten je totiž neliberální a nacionalistický nejen ve společenských otázkách, ale i v ekonomice: tvrdě zdaňuje velké zahraniční firmy a znepříjemňuje jim život v zemi natolik, že například banky dnes už jsou v Maďarsku převážně zpátky v „národních“ rukou. Polská vláda naznačuje, že chce jít stejnou cestou.

Trhy i polský zlotý na zprávu o hodnocení ratingové agentury okamžitě reagovaly, zlotý oslabil na úroveň, na níž byl naposledy před čtyřmi roky, a státní dluhopisy se prodávají podstatně hůře. Ještě loni v dubnu se přitom mohlo Polsko pyšnit tím, že bylo první „rozvíjející se“ zemí, jejíž dluhopisy měly záporný úrok. Jinými slovy, že investoři byli ochotni platit polské vládě úrok za to, že je mohli koupit (místo toho, aby jim platila polská vláda). Svědčilo to o velké důvěře v polskou ekonomiku.

Tato důvěra je teď pryč a pro polskou ekonomiku to může mít nepříjemné následky. Oslabení zlotého může například tvrdě zasáhnout statisíce Poláků, kteří si kdysi brali hypotéky ve švýcarských francích (podobně jako v Maďarsku) a slabý zlotý jim notně prodraží splácení.

Události se v Polsku valí rychlým tempem a tomu odpovídá také vzrušená debata ve společnosti. Zajímavý vhled do současné atmosféry v polských médiích přináší reportáž slovenského novináře Tomáše Forró pro Denník N, který píše o rostoucím strachu či opatrnosti, ale také o novém jevu, jímž je donášení novinářů na své kolegy ve státních médiích s tím, že nejsou dost vlastenečtí.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

A teď jedna dobrá zpráva: riziko, že lidstvo zničí sebe sama i s celou planetou už letos, je relativně nízké, říká slavný fyzik Stephen Hawking. Na druhé straně, pravděpodobnost takové události roste každým rokem a během tisíce let už bude velmi velká. Proto by měli lidé hledat způsob, jak obydlet jiné světy ve vesmíru.

To, že se lidstvu povede kolonizovat jiné planety, považuje profesor za reálné v průběhu několika staletí, proto bychom měli být zvláště do té doby velmi opatrní. Za největší rizika považuje Hawking globální oteplování, geneticky modifikované virusy a jadernou válku.

Nejznámější oponent Vladimira Putina Alexej Navalnyj je pořád naživu a na svobodě. To je dnes už docela překvapivá zpráva vzhledem k tomu, že Putinovi odpůrci končí stále častěji ve vězení, jako třeba Sergej Udalcov, v exilu jako Garry Kasparov a Michail Chodorkovskij - nebo s kulkou v těle jako Boris Němcov.

Americká novinářka a spisovatelka ruského původu Masha Gessen napsala pro The New Yorker strhující příběh muže, s nímž si Putin neví rady. Několikrát se ho pokusil posadit do vězení, ale jednou – po vykonstruovaném obvinění z defraudace a trestu pěti let vězení – ho prokurátor pustil hned na druhý den na svobodu poté, co se na protest shromáždilo v červnu roku 2013 asi deset tisíc lidí, a odmítali opustit náměstí. Každému z nich hrozilo vězení, protože demonstrace byla neohlášená. Ale oni tam stáli a stáli. „Od roku 1991 Rusko nezažilo shromáždění tolika lidí, kteří byli ochotni riskovat vězení,“ píše autorka. Prokurátor to vzdal a Navalného propustil.

Opoziční lídr Alexej Navalnyj v soudní síní v Kirově • Autor: ČTK, AP
Opoziční lídr Alexej Navalnyj v soudní síní v Kirově • Autor: ČTK, AP

V dalším procesu pak místo Alexeje poslal soud do vězení jeho mladšího bratra Olega – a Alexej dostal jen trest domácího vězení. Brát rukojmí a vydírat tak neposlušné disidenty je tradice ještě z časů komunistického Sovětského svazu. Oleg řekl Alexejovi, ať ani neuvažuje o tom, že by kvůli němu přestal se svými aktivitami. Má si odsedět tři a půl roku a podmínky ve vězení jsou kruté: je často trestán samotkou, zákazem přijímat od příbuzných balíčky s jídlem, což bývá často jediný způsob, jak neumřít hlady, a podobně. Zatím se Oleg drží.

Alexej mezitím odmítl uznat trest domácího vězení a chodí pracovat do svého úřadu, což je neziskovka odhalující korupci Putinova režimu. Jako právník totiž namítá, že trest domácího vězení v ruském právním systému existuje jen jako dočasný – je to vlastně vyšetřovací „vazba“. Jenže on už byl odsouzen, a proto domácí vězení nemá oporu v zákoně. Po měsíci handrkování to policie vzdala – nevěděla, co má dělat, protože od Putina nepřišel žádný rozkaz.

„Putin rozhoduje o všem a o každém v této zemi,“ říká Alexej, „takže zástup lidí čekajících na jeho rozkazy je velmi dlouhý a potrvá dlouho, než spis se jménem Navalnyj přijde řadu.“

A mezitím se činí. Loni v prosinci vypustil na web 40minutový film o synovi generálního prokurátora Jurije Čajky, který vlastní superluxusní hotel v Řecku a jeho majetek se počítá v miliardách dolarů. Všechny údaje jsou shromážděné z otevřených zdrojů a je to práce třicetičlenného týmu Navalného neziskovky s pomocí dalších tisíců dobrovolníků.

Alexej Navalnyj • Autor: Globe Media /  Reuters
Alexej Navalnyj • Autor: Globe Media / Reuters

Film viděly během několika dnů dva miliony lidí. O několik dnů později měl Putin v parlamentu projev o korupci, a dokonce i kameraman státní televize neodolal a jeho kamera zabloudila na Čajkovu tvář. Prokurátor reagoval po dvou týdnech prohlášením, že film je spiknutí proti Rusku placené americkým byznysmenem. „Jaká odpověď! Jsem velmi potěšen. Chlapeček prostě vše přiznal,“ napsal Navalnyj na Twitter.

Život Putinova oponenta však v žádném případě není jednoduchý. Režim se ho pokouší zničit finančně, musí platit nejrůznější pokuty. Jinak už mu ale nemá moc co vzít. Navalnyj žije v třípokojovém bytě v Moskvě s manželkou a dvěma dětmi, téměř nic nevlastní. „Můžou mi ještě vzít moji herní konzoli, a tak nedokončím jednu videohru,“ uvažuje. Ale pak už jeho osobní majetek čítá pouze zimní oblečení, jeden kabát a klobouk. „Až mu seberou i to, nebude už mít co ztratit,“ končí svoji reportáž autorka.

Leze na vás chřipka? Jste nachlazení, trápí vás rýma? Nebo máte strach, že v té lednové zimě okolo něco chytnete?Pak jste ideálním adresátem následujících objevů publikovaných v magazínu New York Times. Doporučení pro životní restart od spisovatelky Sheily Heti.

V dnešní době je v podstatě nemožné léčit se v posteli. S počítači, které máme neustále na klíně a s donekonečna zvonícími telefony jsme tak nějak svázaní s tím, co jsme prožívali včera a co nás čeká zítra, že neumíme prožívat to, co je teď.

Ale zkuste být tuhle zimu nemocní a naordinujte si léčení jako za starých dobrých časů, kdy jste na nočním stolku měli pár pomerančů, zázvorový čaj a zásobu čerstvých novin a časopisů, radí autorka. Do hlasové schránky si dejte vzkaz „Ozvu se vám příští týden, až vylezu z postele".

Kurýrování je čas, kdy byste si měli v hlavě urovnat všechny myšlenky, prožité zkušenosti a vzpomínky. Je to čas na to, abyste si urovnali a nasměrovali život. Jeden můj kamarád, píše Sheila Heti, dnešní šedesátník, si před třiceti lety (coby ženatý muž) uvědomil, že je gay a že by s tím měl něco udělat, změnit život. Kdy si to uvědomil? Když měl volno kvůli nemoci a ležel v posteli. Kdyby se léčil dnes, byl by na telefonu vedle svého počítače a neuvědomil by si vůbec nic. Dál by žil svůj dosavadní život i přes nepochopený vnitřní neklid.

Co se životem? • Autor: Profimedia
Co se životem? • Autor: Profimedia

Její doporučení proto je: zůstat celé dny v posteli.  Především, když nejste úplně na odpis; v takovém stavu je dost těžké přemýšlet i o tom, jak se dostat na záchod, natož o zásadních rozhodnutích.  Marodění v posteli je ideální u menších onemocnění – jako je klasické nachlazení nebo viróza. To je čas na to, vypnout a zůstat ležet. Pořád vám funguje mozek, jen potřebujete zvolnit tempo. Někteří slavní a kreativní lidé byli ostatně známí tím, že nejlepší nápady dostávali v posteli nebo ve vaně. Inspirovali se lenošením. Týká se to Archiméda, Ludwiga van Beethovena, Walta Whitmana nebo Fridy Kahlo.

Marodění v posteli je prý doba na přemýšlení, lelkování, na vypuštění všech starostí. Na to, abychom se zastavili. Jsme v pohybu každý den – a není nic špatného na tom, vzít si pár dní volno. Svět se nerozpadne, když se rozhodnete z něj na týden zmizet, opakuje autorka. A popisuje to na vlastním příkladu:

„Před šesti lety jsem se právě zamilovala do svého přítele a do toho jsem onemocněla. Zůstala jsem v posteli, neodpovídala na emaily, na telefony, zrušila jsem všechny schůzky (to bych měla dělat častěji) a ve volném čase, jsem napsala knihu. Kdybych neměla volno, nenapsala bych ji, kdybych se nezamilovala – neonemocněla bych. Jestli jste právě poblouznění láskou, vezměte si pár dní volna. Všechny pocity a to, že se nemusíte přetvařovat před kolegy, vám dají inspiraci; a kdo ví, možná taky napíšete román.“

Dvakrát za zimu je tak akorát, radí spisovatelka, nicméně přiznává, že ne každá práce a rodičovství to dovoluje. Kurýrování a lelkování v posteli je podle ní jednosměrný lístek k tomu, aby se o vás někdo staral - pokud tedy nebydlíte sami, to je problém, ale i ten má řešení. „Třeba jeden můj kamarád kdysi požádal přítelkyni, aby mu donesla polévku. Sice to udělala, ale pak si stěžovala, že zas tak nemocný nebyl a choval se jako malé dítě. Ale já myslím, že je v pořádku chovat se jednou za čas jako mimino a nechat ostatní, aby se o vás postarali. Ti dva zůstali přátelé a myslím, že už na to dávno zapomněli.“

Proč je tak těžké jen odpočívat? Dokážeme sami sebe ocenit, když nejsme zrovna produktivní? Je lehké ocenit se proto, že odpočíváme, abychom měli dost sil, nebo proto, že chceme dohnat resty. Ale dokážeme odpočívat jen pro nás? Pro vlastní pocit odpočinku?

Strávit pár dní léčením těla i duše je tak trošku jako Halloween, míní Sheila Heti. Den, kdy chceme vyjádřit nějakou část sebe samých, a tak si vezmeme kostým. Vyjadřujeme tu část, která je většinou schovaná. V tomhle případě jde o pocit, že všechno, co děláme, není jen podstatné. Ženeme se do hrobu s představami, že naše zaměstnání je důležité, že naše vztahy jsou podstatné, s tím že produktivita je smyslem života. Je to pravda, všechny tyhle věci jsou důležité - a zároveň nejsou. Kurýrování je jako Halloween a kostým je jasný – postel.

„Tyhle řádky píšu na gauči, napůl nemocná. Vedle mě je lahev nedopité minerálky a krabice papírových kapesníků. Na stolku tři velké hrnky na čaj. Kniha, kterou chci už několik dní dočíst, je napůl zakrytá zmuchlanými peřinami. Ještě jsem nebyla venku se psem a to jsou čtyři odpoledne. Takže své rady dodržuji tak na půl. Mám otevřený laptop a píšu tenhle článek. Pracuji. Ale přeju si a doufám, že částečně naskakuji na cestu zatím nepoznané budoucnosti. Musím zastavit čas, přesměrovat telefon, přehodit schůzky a dovolit někomu, aby mi donesl horkou čokoládu.“

Video: Jak holubi málem pokazili vesmírný objev.


 

Kulturní tip: Fúsi. Od čtvrtka v kinech. „Myslím, že severský depresivní humor je něco, co už má i v našich kinech poměrně slušnou tradici. I tento film je patřičně bezútěšný, velmi dobře zahraný i zrežírovaný, občas dokonce s nějakým zajímavějším vizuálním nápadem (ale většinu čas pořád vypadá spíš televizně).Předeším je tu však patřičně vystižena ta šílená směs protichůdných emocí, kdy se sice smějeme tomu, co vidíme, ale současně nás mrazí, a současně jsme rádi, že ať na tom jsme jakkoliv špatně, nikdy na tom snad, zaplaťpánbůh, nebudeme tak špatně jako Fúsi,“ píše František Fuka na FFFilm o norském snímku.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].