Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Končí éra bílého muže

Rhodes zůstává na Oxfordu • Barbie má nové tělo • Průvodce pro primárkách • Diverzita není hrozba

Americké ženy do bojových pozic • Autor: Profimedia.cz
Americké ženy do bojových pozic • Autor: Profimedia.cz

Dnešním dnem oficiálně začínají velkolepé politické dostihy, na jejichž konci čeká na vítěze Bílý dům. Do Denního menu nicméně výsledky prvního kola stranických primárek, které tradičně odbudou obyvatelé malého zemědělského státu Iowa, nestihneme. Z posledních průzkumů jdou do souboje na předních pozicích papíroví favorité Hillary Clinton u demokratů a Donald Trump u republikánů.

Autor: REUTERS
Autor: REUTERS

Magazín Time při té příležitosti připravil praktického průvodce po primárkách, které se - jak text upozorňuje hned v začátku - mohou zdát „tajemné“ pro kohokoliv mimo Iowu. Volby jsou totiž jakýmsi křížencem mezi hlasováním a veřejným shromážděním, přičemž metoda se u demokratů a republikánů liší. Demokraté dávají před ostatními kolegy najevo, koho podporují, a to tím, že se během shromáždění přesunou na určené místo v prostoru, v němž se setkání koná. Republikáni se sice také shromažďují, ale hlasují klasicky – a tajně - pomocí hlasovacích lístků.

Byť jde jen první v dlouhé řadě primárek, slouží Iowa jako svého druhu lakmusový papírek. Kandidáty, kteří zde jasně vyhoří, podle magazínu začnou obvykle opouštět dobrovolníci i sponzoři. U demokratů mají Iowané na kontě dvacet let trvající sérii přesných predikcí prezidentských kandidátů. Naproti tomu republikáni v posledních dvou volebních kláních vybrali politiky, kteří nakonec u straníků v jiných státech neuspěli. U republikánů budou primárky mimořádně zajímavé také proto, že náboženství hraje v Iowě mimořádně důležitou roli – a Donalda Trumpa voliči vnímají jako nejméně nábožensky orientovaného ze všech republikánských kandidátů.

S novým americkým prezidentem či prezidentkou zcela jistě začne nová éra - a nad jednou končící se zamýšlí text v magazínu Foreign Policy. Takže pokud patříte mezi bílé muže, pak vězte, že vaše dosavadní dominance světu se podle FP nachyluje ke konci. V hospodářském aspektu ji ohrožuje vzestup ekonomik, které jsme dříve označovali za rozvojové, zejména asijských, konkrétně Číny a Indie.

Indické policistky • Autor: ČTK
Indické policistky • Autor: ČTK

V aspektu genderovém pak ženy zejména na Západě (ale v pomalejším tempu i jinde po světě) dobývají jednu pracovní či společenskou baštu za druhou. „Zdá se, že podle nové definice nemůže žádná společnost prosperovat, pokud nevyužije intelektuální, ekonomické, kreativní a duchovní zdroje celé populace,“ píše FP. Připomeňme, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk už před sto lety prohlašoval, že společnost, která nevyužívá potenciálu poloviny svých obyvatel, bude o polovinu chudší.

Demografické složení západních společností, a tím výhledově vliv na rozhodování, navíc zásadně proměňují – a budou dále proměňovat – imigranti z Blízkého Východu či severní Afriky, ve Spojených státech pak z jiných částí amerického kontinentu. V USA se tak podle předpovědí demografů do poloviny tohoto století stane z dosavadní bílé většiny menšina. Jak přitom argumentuje autor textu David Rothkopf, právě americká historie ukazuje, že „diverzita není hrozba“, ale naopak odpověď na výzvy moderního světa. S každou další vlnou přistěhovalců, ať už to byli Židé, Irové či Číňané, totiž země rostla, bohatla a sílila.

Na obálku časopisu Time po nějaké době proniklo popkulturní téma, a to panenka Barbie. Hračka, která během bezmála šedesáti let své existence sloužila jako naprosto nerealistický symbol ženské krásy - podle lékařů by ve skutečném životě žena s takovými proporcemi jednoduše nepřežila -  má totiž nové tělo. Tedy tři nová „alternativní“ těla: vyšší a mohutnější, menší a drobnější a konečně jedno s oblejšími a objemnějšími křivkami. Už loni výrobce barbín, hračkářská firma Mattel, představila panenky s tmavší barvou pleti či jinými typy vlasů.

Autor: Matell
Autor: Matell

To jsme již v menu psali, magazín Time k tomu však přidává podrobnější vysvětlení. Celá změna má totiž jeden hlavní důvod – a není to „politická korektnost“, jak v debatě zcela jistě zazní, ale snaha, aby jejich výrobky více odrážely reálný svět, v němž žijí malí zákazníci a zákaznice. Nakonec Mattel panenek prodá každý rok za miliardu dolarů ve 150 zemích světa a z Američanek od tři do dvanácti let nevlastní Barbie pouhých osm procent dívek. A právě ze změny v prodejích firma vypozorovala, že časy se nejspíš mění. V posledních letech prodeje panenky upadaly – mezi lety 2012 až 2014 spadly o pětinu a loni dál klesaly. Time jedno vysvětlení vidí v nástupu matek mileniálek, které pro své děti preferují genderově méně stereotypní hračky včetně panenek.

Jak magazín připomíná, nejnovější změny zapadají do logiky její historie, během níž se na Barbie odrážela společenská atmosféra i její změny. Počátkem šedesátých let se kupříkladu prodávala s dietní knihou, podle níž bylo možné dosáhnout podobné postavy jednoduchou metodou: přestat jíst. Na druhou stranu sama firma připomíná, že panenku navlékla do skafandru či chirurgického oblečení dávno před tím než se ženy začaly ve vesmíru či na operačních sálech ve větších počtech vyskytovat. Zajímavé bude každopádně sledovat, co řeknou na nové panenky děti. Při testech se totiž některým dívkám oblejší Barbie nelíbila – považovaly ji za tlustou.

V aktuálním čísle Respektu píše autorka menu o debatě o odkazu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který se sice do historie zapsal jako autor řady zásadních sociálních či ekonomických reforem, zároveň však byl důsledným advokátem teorie nadřazenosti bílé rasy, kterou uplatňoval i v praktické politice - a to třeba tak, že na federálních úřadech znovu zavedl segregaci bílých a černých zaměstnanců. O Wilsona vzplál boj na Princetonské univerzitě - a podobné debaty se v poslední době vedou na řadě amerických či britských univerzit o dalších významných mužích minulosti.

Autor: http://oxfordstudent.com/
Autor: http://oxfordstudent.com/

O víkendu přišla zpráva z univerzity v Oxfordu, kde měl na mále obchodník s diamanty a de facto architekt apartheidu Cecil Rhodes. Vedení koleje Oriel, v jejímž areálu se nachází Rhodesova socha, po několika měsících debat rozhodlo, že ho nechá tam, kde je. Proč přesně, zatím akademici úplně nevysvětlili, nicméně slibují, že diskusi kolem muže, který symbolizuje britský kolonialismus a imperialismus, zasadí do „jasného historického kontextu“. Stejně jako u Wilsona také u Rhodese existují „polehčující okolnosti“ - třeba fakt, že z finančního daru, který univerzitě odkázal, byl v minulosti financován stipendijní program pro mezinárodní studenty.

Organizátoři kampaně Rhodes Must Fall in Oxford rozhodnutí kritizují jako „cynické“ a oznámili, že v kampani nepoleví. Argument o stipendijním programu pak odmítají s poznámkou, že Rhodes svoje bohatství nashromáždil díky „odírání“ Afričanů. A o penězích jde „až v první řadě“ i tentokrát, alespoň podle zprávy deníku The Daily Telegraph, který píše, že na rozhodnutí koleje měli zásadní vliv bohatí donoři univerzity, kteří pohrozili stažením svých darů. Kolej se nyní kupříkladu strachuje, že přijde o sto milionů liber, s nimiž na ni ve své závěti pamatoval jeden z bývalých studentů.

Video: Nezaměstnaní sloni v Myanmaru.

Kulturní tip: Pro pár dolarů navíc. ČT2 1.2.2016  23:40.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].