středa 28. 6. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nepozorovaně, pod krytím zpráv o zaostalosti, hladomorech, staromódních koncentrácích a směšném kultu „milovaných vůdců“ vybavených nadpřirozenou mocí, se ze Severní Koreje stal největším problém a hrozba současného světa. Režim obtloustlého, svérázně ostříhaného třicátníka Kima III. se přesunul z rubriky kuriozit do seriózního zpravodajství. Má totiž ve skladech kromě několika atomových bomb i tisíce tun chemických zbraní a v poslední době odpaluje jeden raketový test za druhým, aby mohl rozesít zkázu v opravdu velkém stylu. Experti jsou přesvědčeni, že Severní Korea je před dokončením vývoje interkontinentální střely a že ještě za prezidentské čtyřletky Donalda Trumpa bude mít schopnost zasáhnout jadernou hlavicí Los Angeles.

„K tomu nikdy nedojde!“ glosoval tu zprávu jedním ze svých tweetů Trump. V dalších dnech pak připsal, že „Severokorejci si koledují o lekci“ - a že on, Trump, se zanáší myšlenkou „vyřešit tenhle problém“. Uznávaný reportér Mark Bowden teď v měsíčníku The Atlantic publikoval obsáhlou reportáž, co vlastně prezident USA může udělat, aby svůj slib splnil. Řekněme si rovnou, že možností je jen pár. A ani jedna není dobrá.

Reklama
Reklama

Bowdenův skvěle napsaný dobrodružný text je nemožné v krátkosti převyprávět. Resp. zkrácený výtah bohužel nemůže na čtenáře přenést přesvědčivost, s níž autor vykresluje nebezpečí a hrozivost Kimova opevněného království. Je to každopádně režim ve válce (pro Severní Koreu dávná korejská válka nikdy oficiálně neskončila), který vraždí a týrá nejen vlastní zotročené obyvatelstvo. Jak ukazuje třeba čerstvý případ dvacetiletého amerického studenta Otto Warmbiera, je schopen provokativně ve vězení umučit i cizího turistu, který se provinil „krádeží“ propagandistického plakátku z hotelové chodby.

Amerika je pro Kima nepřítel č.1 - a interkontinentální střela s jadernou hlavicí v jeho rukou je na oplátku pro Bílý dům noční můrou. V návaznosti na Trumpovo prohlášení, že se „to nestane“, už tak ministr zahraničí Rex Tillerson na veřejnosti zmínil možnost „preventivního úderu“ proti severokorejským jaderným cílům. Což je jedna z výše zmíněných možností, jak dál se Severní Koreou. Seřadíme-li je za sebou, zvažuje americké vedení podle Bowdena následující kroky.

  • Válečný úder, který by rázem vyřadil severokorejský jaderný arzenál, zkrušil tamní vojenskou sílu a skoncoval s dynastií Kimů i jejich režimem.
  • Utažení šroubů, které by na rozdíl rozsáhlé válečné operace mělo omezený rozsah, nicméně za použití letectva a námořnictva by cíle v zemi zasáhlo tak citelně, že by Kim ztratil zájem dál Američany provokovat vývojem interkontinentální střely - – i když by v tomto případě zůstal u moci.
  • Likvidace samotného Kima a jeho nejbližších spolupracovníků cílenou vraždou a jejich nahrazení někým umírněnějším.
  • A konečně přijetí daného stavu: tedy dál se nějak slovně, diplomaticky snažit Kima přesvědčit, aby nechal svých jaderných hrátek, ale neútočit na něj, když neposlechne.

Z naznačených plánů je preventivní úder pro současnou americkou administrativu nejvíc lákavý.  „Vyřešil by problém“ Kimovy rodící se globální hrozby nadobro, ale je tu problém: nejde to provést tak, aby Severní Korea neměla příležitost k odvetné akci. I kdyby v horských a mobilních úkrytech zůstala Kimovi jen část nejvražednějšího arsenálu, může jím v Tokiu a v Soulu způsobit několikamiliónové ztráty na životech, a proměnit tak tillersonovskou preventivní operaci v jednu z největších katastrof v lidských dějinách.

Ale i kdyby se to nějakým zázrakem nestalo, kdyby úder vyřadil severokorejské zbraně hromadného ničení okamžitě a všechny, a kdyby zázrak navíc zničil taky Kima a odvrátil jeho miliónovou armádu od útoku na jižního souseda, ani tak by to nestačilo. V rozbité zemi by totiž zůstalo víc než 25 miliónů Severokorejců, náhle volných a bez vodítka, s hladomorem a humanitární katastrofou na krku. A zorganizovat záchranu by bylo na okupačních silách.

„Ale jak dlouho by trvalo, než by si zemi pro sebe roztrhali Kimovi zběhlí důstojníci a po vzoru afghánských velitelů by zahájili partyzánskou válku proti nepříteli?“ ptá se Bowden. Irák a Sýrie by byly ve srovnání s možným severokorejským rozvratem a milióny uprchlíků drancujících Čínu a Jižní Koreu jen pohádkou pro děti. A Američanům by se velmi brzy začalo stýskat po Kimově břichaté figuře zajišťující domácí klid.“

Severokorejské vojačky
Severokorejské vojačky • Autor: Globe Media / Reuters

Plán na „utažení šroubů“ je možné nechat stranou. Jeho hlavní nevýhodou je, že rozpoznání, zda jde o omezený „výchovný“ úder či o začátek války, by zůstalo na lídrech v Pchjongjangu, a je vážná obava, že by vždycky hlasovali pro druhou možnost. Stejně tak svržení dynastie přesně cílenou likvidací. Kim není prchající lídr obskurního teroristického spolku, jehož polohu a plány je možné vypátrat pomocí špiónů, vnitřních spolupracovníků nebo dronů. Jeho zabití může také spustit nepředvídatelnou zničující reakci pohrobků režimu, nebo ho může okamžitě nahradit někdo ještě horší.

Jsou-li všechny uvedené plány takto vysoce problematické, zdá se, že je hotovo: Kim prostě dotáhne vývoj mezikontinentálních raket a stane se globální hrozbou. Pro západní svět a Američany zvláště to není zase až tak úplně nová situace - takhle to bylo za studené války s Rusy. To, co zabraňovalo konfliktu, byla hrozba vzájemného zničení; v eventuální horké válce by nebylo vítězů.

Se Severní Koreou se to má ještě jednodušeji: zničení by nebylo vzájemné, ale jednostranné. Pchjongjang bude schopný zasáhnout Los Angeles, ale ne zničit Spojené státy; v opačném směru to možné bude. Otázka ovšem zní, jak Kimova nová síla (dosáhne-li na ni) zacvičí se situací v jeho cípu světa. Například jak ochotně bude Amerika hájit proti Severokorejcům jejich jižního souseda (a svého spojence) s hrozbou, že „jen“ kvůli tomu může zažít několik milionů mrtvých po jaderném výbuchu na své vlastní půdě.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Vždy, když přijde řeč na reklamy se sexuální tématikou či podtextem, mají její zastánci dva hlavní argumenty: jednak ten, že více či méně odhalená ženská těla, na které se v tomto typu reklam obvykle díváme, jsou krásná. A dále ten, že zkrátka „sex sells“, jak s obvyklou výstižností shrnuje angličtina předpoklad, že kde je sex, tam rostou prodeje.  A že je tedy ve světě byznysu taková reklama naprosto přijatelná, protože firmy mají právo podpořit maximální možný prodej svých výrobků.

Zatímco první argument lze vyvracet jen obtížně zejména proto, že to je pravda, druhý stojí na značně vratkých nohou. Jak nyní zjistili výzkumníci ze tří amerických univerzit analýzou 78 studií provedených mezi lety 1967 a 2017, sex v reklamě sice zvyšuje pozornost a zájem zákazníků, ale nemá dopad na jejich nákupní chování. Autoři studií zkoumali celkem 17 tisíc zákazníků - zejména ve Spojených státech, ale i Austrálii, evropských či asijských zemích. Jde o první souhrnnou analýzu svého druhu.

Reklama
Reklama

Jak píše on-line magazín Quartz, který na tuto tzv. metaanalýzu upozornil, lidé si sice reklamy se sexuální tématikou pamatovali víc, jenže si o nic lépe nepamatovali výrobky či firmy, které měly propagovat. A hlavně – nevedlo je to k jejich zvýšené nákupní činnosti.

A další poznatek bude zajímat jakoukoliv firmu, která se snaží oslovit zákazníky obou pohlaví: zatímco muži mají tento typ reklamy spíše v oblibě, ženy nikoliv. „To není zas tak překvapivé,“ říká jeden z výzkumníků, John Wirtz z Illinoiské univerzity. „Překvapilo nás nicméně, jak výrazně negativně ženy tento reklamy vnímají.“ Vzhledem k těmto závěrům je tedy podle autorů studie „poněkud matoucí“, že firmy a reklamní agentury tuto metodu stále používají.

Quartz ke zmíněné metaanalýze přidává další studie, které její závěry potvrzují. Analýza reklam, které se vysílaly během mezi lety 2010 a 2016 během rekordně sledovaného Super Bowlu, tedy finále ligy amerického fotbalu, přinesla podobné výsledky. Lidé v dotazníku agentury Ace Metrix, který se dotazuje na informativnost, zábavnost či relevantnost reklam, hodnotili sexy reklamy kritičtěji než ty „nevinné“.

„Tyto reklamy určitě fungují na určitou část publika, ale jejich dosah není příliš široký,“ shrnuje Quartz. Jenže právě široký dopad je to, v co doufají firmy, které zaplatí za třicetisekundové vysílání pět milionů dolarů s tím, že jejich reklamu uvidí až sto milionů diváků.

A přístup mění i firmy. Kupříkladu americký řetězec rychlého občerstvení Carl´s Jr, který dlouhodobě v reklamách používal modelky v bikinách svůdně konzumující hamburger, se letos tříminutovou reklamou s heslem „Food, not boobs“ od této strategie demonstrativně odpoutal. A mělo to jednoduchý důvod – právě klesající prodeje. A to přesto, že zákazníky firmy měli být hlavně mladí muži.

https://www.youtube.com/watch?v=J6VbJnN8l3A

Reklama
Reklama