středa 27. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jak je znalcům výživových novinek a diet možná známo, Australan Andrew Taylor jedl celý loňský rok jenom brambory. Pustil se do toho ve snaze vyléčit se ze závislosti na jídle a jeho úvaha zněla zhruba takto: léčba alkoholika znamená vzdát se alkoholu, léčba narkomana znamená vzdát se drog - ale vzdát se jídla úplně nelze. Jak to tedy udělat, aby tělo dostalo potřebné látky, a jídlo přitom přestalo hrát roli náhražky života?

Taylor zvolil brambory. Během své diety jedl oba druhy – sladké i běžné – na mnoho různých způsobů a s několika chuťovými doplňky: solí, kořením, sojovým mlékem a kečupem. Kromě toho bral vitamin B12. Každé tři měsíce absolvoval krevní testy, které nikdy neukázaly žádný problém. „Nechci z brambor dělat nějaké náboženství, ale byl to senzační zážitek. Kdybych si měl zvolit jednu jedinou potravinu pro cestu na Mars, vybral bych si brambory,“ říká Taylor.

Reklama
Reklama

Server Popular Science možné Taylorovy následovníky upozorňuje, že dieta postavená na jednom pokrmu není úplně dobrý nápad. Lidské tělo potřebuje k přežití kromě řady vitamínů a minerálů i 20 druhů aminokyselin, z nichž devět je zásadních v tom smyslu, že si je náš organismus neumí vyrobit a musí je dostávat zvenčí. Většinou se tak děje pomocí kombinace různých potravin. Jsou ale případy – v dobách hladomoru, při delším půstu nebo během osobních experimentů a la Taylor -, kdy lidé dokážou přežít dlouhý čas na jediné potravině. A brambory se v tom osvědčily opravdu dobře. „Chcete-li šetřit svoji peněženku a svůj krevní tlak, jsou pečené brambory tím nejlepším řešením,“ cituje Popular Science výživovou expertku z Bostonské univerzity Joan Salge Blake.

Andrew Taylor
Autor: Andrew Taylor

Běžné konzumní brambory obsahují všechny základní aminokyseliny nutné ke vzniku proteinů, opravám buněk a obraně proti nemocem. Pokud ovšem jíte pouze je, čeká vás nedostatek vitamínů a minerálů. Což mohou vyřešit právě sladké brambory alias batáty z Taylorova mixu. Ty vám dodají dostatek vitamínu A a E. Žádnému jedlíkovi bramborové diety taky nehrozí kurděje, nemoc způsobená nedostatkem vitamínu C, při níž námořníkům vypadávaly zuby z čelistí.

Samozřejmě, abyste všechny potřebné látky dostali v nutném množství, musíte snít brambor opravdu hodně. Taylor jich konzumoval tři až pět kilogramů denně  - což by mohlo stačit i podle Popular Science. Nicméně takové množství má zase své negativní důsledky. Brambory obsahují hodně karbohydrátů jako cukr a škrob, což velké jedlíky vystavuje hrozbě cukrovky a obezity. To, že Taylor na své roční bramborové cestě nepřibral, ale naopak zhubl, způsobil podle odborníků fakt, že jinak nejedl vůbec nic a zcela vyloučil cukr.

Ani tak by ovšem nezískal souhlas žádného výživového profesionála, protože ti všichni vesměs zájemcům doporučují mix zeleniny, proteinů, zrní, ovoce a oleje.  Taylor to vidí jinak. O svém experimentu napsal knihu, dnes je guruem internetové bramborové komunity a na svých webových stránkách prodává s úspěchem příběh „Jak jsem se z depresivního tlouštíka změnil ve šťastného, zdravého, o 55 kilo lehčího muže, který plně kontroluje svůj život“.

https://www.youtube.com/watch?v=grk-_083iBs

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Magazín Wired přináší v obsáhlém textu portrét mimořádně zajímavé ženy, jejíž průlomové objevy pomáhají vyhledávat a trestat sexuální predátory zaměřené na děti. (V tomto textu se vyhneme pojmu pedofil, přestože Wired pojem hojně používá. Jak je ale známo z řady studií, zdaleka ne všichni lidé zneužívající děti jsou pedofilové.)

Sue Black působí jako profesorka antropologie na univerzitě ve skotském Dundee a před jedenácti lety stála u zrodu zcela nové metody identifikace pachatelů trestné činnosti. Šlo o případ dívky, která tvrdila, že ji v noci zneužívá její otec, a protože jí matka nevěřila, nainstalovala si v pokoji webovou kameru. Osmisekundové video, na němž je vidět čísi ruka, pak u soudu figurovalo jako důkaz obžaloby, že nočním predátorem skutečně byl dívčin otec (k jeho odsouzení nicméně nevedlo, protože dívce nakonec neuvěřila porota). Forenzní antropoložka byla – mimo jiné během práce s kosovskými oběťmi balkánských válek - zvyklá identifikovat těla z malých pozůstatků kůže či kostí a věděla, že strukturu žil má každý člověk jedinečnou. A to včetně jednobuněčných dvojčat.

Reklama
Reklama

Přestože ji při pohledu na záběry zneužití obcházela hrůza („Byla to jedna z nejděsivějších věcí, co jsem kdy viděla,“ řekla magazínu), pečlivě je nastudovala a následně našla shody mezi rukama na videu a rukama dívčina otce pořízené policí. Od té doby pomáhá policii v případech dětské pornografie a zneužívání dětí pravidelně. Na videích jsou totiž často k vidění právě ruce (či genitálie) pachatelů.

Pomohla k usvědčení řady odpudivých pachatelů, třeba Angličana jménem Richarda Huckle, jež během let 2006 až 2014 zneužil na dvě stovky dětí v Malajsii, kde se vydával za učitele angličtiny a filantropa. Jeho „produkce“ byla sdílena na trhu s dětskou pornografií. Kromě videí vyrobil také šedesátistránkový manuál, v němž radí, jak vybrat a „vychovat“ vhodnou oběť mezi dětmi z chudých a nefunkčních rodin. Huckle původně tvrdil, že na videích, která policie našla na jeho laptopu, není on, avšak tváří v tvář evidenci založené právě na porovnání rukou se doznal. Byl odsouzen k dvaadvaceti trestům doživotí.

Tým forenzních antropologů pod vedením profesorky Black pomáhá s třiceti až padesáti kauzami ročně, asistuje FBI, Interpolu či Europolu a postupně buduje databázi rukou; dnes je v ní více než tisíc „vzorků“. Podle Wired jde o fascinující přehlídku jizev, mateřských znamínek, poranění, specifických tvarů prstů. A také o nový nástroj pro boj s jednou z nejodpornějších druhů trestné činnosti.

https://www.youtube.com/watch?v=o2UgIMQ_lII

Reklama
Reklama