Proč se děti ptají „Proč?“ - a jaká je na to dobrá odpověď. To se v textu na serveru Aeon pokouší vysvětlit Matteo Colombo, odborný asistent na univerzitě v Tilburgu, kde působí v Centru pro logiku, etiku a filozofii vědy.
Byly mu čtyři roky, když sám položil své matce první otázku začínající „proč“. Zajímalo ho, proč Pippo, rodinná akvarijní rybička, žije pod vodou. Dozvěděl se, že Pippo je ryba, a ryby žijí pod vodou. Toho neuspokojilo a pokračoval: „Proč ryby žijí pod vodou? Nemohli bychom také žít pod vodou?“ Na to mu matka vysvětlila, že lidé na rozdíl od ryb nedokážou z vody získat kyslík potřebný k dýchání. Na to Matteo položil zdánlivě nesouvisející otázku: „Z čeho je led?“ Když dostal odpověď, že z vody, dal si jedna a jedna dohromady - a o pár dní později byl Pippo nalezen mrtvý v mrazáku.
Dávná příhoda Mattea Colomba při vědecké práci přivedla k tázání, jaká vlastně jsou dobrá vysvětlení a odpovědi. Dětské období „proč“ sice dospělé často otravuje, ale jedná se o důležitou fázi, během níž děti zjišťují povahu světa a věcí. A ne vždy dostávají uspokojivé odpovědi. Filozofie vědy, jak ji Colombo načrtává, přináší několik modelů pro vysvětlení.
Některé jsou založeny na popisu okolností a zákonitostí, při nichž se dá čekat určitý výsledek. Jiná se odvolávají na zastřešující a obecně přijímané koncepty (např. Darwinova evoluční teorie, Newtonův gravitační zákon). Zmíněné teorie však podle Colomba naprosto opomíjejí psychologický aspekt, který se ukrývá za každou otázkou „proč.“ Dobré a správné vysvětlení totiž pomáhá dalšímu učení a objevům - a v tom jsou si vědci s dětmi podobní.
Filozofům vědy by podle Colomba pomohlo, kdyby pochopili, že každé čtyřleté dítě je rozený vědec. Stejně jako děti totiž každý vědec pozoruje svět a hledá opakující se vzorce, ale také překvapivá narušení těchto vzorců; bere do úvahy pravděpodobnost a snaží se jim přijít na kloub.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
