Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Jsou líní jen Britové, nebo i mravenci?

Zapomenutá Ukrajina :: Grexit jako výchozí pozice :: Spojenectví Ruska a Číny :: Kdo je tady nejlínější

Největší lenoši v Evropě jsou Britové (37 %), Česko ovšem nebylo do průzkumu zahrnuto... • Autor: Profimedia.cz
Největší lenoši v Evropě jsou Britové (37 %), Česko ovšem nebylo do průzkumu zahrnuto... • Autor: Profimedia.cz

Řecko nechce reformy. Ukrajina je dělá. Řecko dostalo masivní pomoc. Ukrajina dostala ve srovnání s Řeckem velmi málo, píše na Twitteru jeden z nejaktivnějších evropských politiků, Švéd Carl Bild. A připojuje link na komentář zástupce šéfa názorové rubriky Washington Post Jacksona Diehla a titulkem Necháme Ukrajinu zahynout?

Diehl tu zdůrazňuje, že EU už pomohlo Řecku 222 miliardami dolarů, Ukrajině nabídlo 5,5 miliardy.  Zástupce Mezinárodního měnového fondu David Lipton prohlásil, že Ukrajina má „nejvíce reformně orientovanou vládu za posledních 20 let“. Jenže celá Evropa řeší Řecko a na Ukrajinu začíná zapomínat.

A přitom se tam dějí zajímavé věci, které se lze dočíst na blogu Rádia Svobodná Evropa. Rusko odpojilo od elektřiny ukrajinské území ovládané proruskými rebely (z Ruska tam vede několik tlustých kabelů), což by mohl být znak, že Moskva už má po krk černé díry, do které musí nalévat peníze (jen dodávka elektřiny stojí Moskvu 14 milionů eur měsíčně).

To ale na druhé straně neznamená, že si přeje mír. Boje na východní Ukrajině pokračují, jen se o nich přestalo psát. A ukrajinská pilotka Naďa Savčenko, která je už rok v ruském vězení poté, co byla zajata proruskými rebely a deportována do Ruska, je nově obviněna z toho, že se přímo podílela na zabití dvou ruských novinářů, za což ji hrozí doživotí.

K tomu aktuální vývoj v Řecku. Nový ministr financí Euklid Tsakalatos proti očekávání nepřivezl na schůzku eurozóny nový návrh řeckých reforem, pouze žádost o krátkodobou finanční pomoc. Následný summit nejvyšších představitelů zemí eura v podstatě dal Řecku ultimátum: do víkendu musí předložit nový návrh, v neděli se bude konat summit celé evropské osmadvacítky.

Představitelé eurozóny jednají u kulatého stolu na mimořádném summitu. • Autor: AP
Představitelé eurozóny jednají u kulatého stolu na mimořádném summitu. • Autor: AP

Deník

Financial Times

shrnuje postoje klíčových hráčů a čiší z něj pesimismus. “

Nejsem z těch, kteří by byli velmi optimističtí

,” prohlásila po summitu Angela Merkel. “Jsem silně proti grexitu, ale nemohu mu zabránit, když řecká vláda nedělá to, co se od ní očekává,“ přidal se šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. “

Máme detailně připravený scénář grexitu. Jde i do detailů humanitární pomoci

.”

Účastníci schůzky se shodovali, že po nedělním referendu je situace ještě komplikovanější než před ním. “Šéfové EU prohlašovali, že vítězství NE v referendu zásadně omezilo jejich schopnost nabídnout Řecku pomoc, a upozorňovali, že jakákoliv nová dohoda by musela obsahovat mnohem tvrdší podmínky než ty, které byli v dosahu ještě před dvěma týdny,” píše britský deník. Německá kancléřka pak ještě připomněla, že v Řecku se také mezitím dramaticky zhoršila ekonomická situace. “Je to teď rozhodně výzva úplně nových rozměrů, protože za posledních několik dní se ekonomická situace Řecka nezlepšila, to tedy rozhodně ne,” dodala eufemisticky.

The Economist zní podobně neradostně. “Zdá se, že grexit je v tuto chvíli výchozí pozicí většiny lídrů eurozóny,“ reagují na poslední vývoj webové stránky týdeníku. “Když Tsipras vyzýval Řeky, ať hlasují v referendu proti návrhu věřitelů, varovali ho evropští lídři, že to oslabí jeho pozici při dalším vyjednávání. Včera svou výhružku naplnili,” píše The Economist. Tsipras teď nemůže podepsat návrh, který jeho voliči zamítli, protože program, s nímž byl spojený, vypršel 30. června. Místo toho musí začít vyjednávat o novém programu, jehož výše se odhaduje na dalších 50 - 100 miliard eur - a částka stoupá každým dnem, kdy řecká ekonomika stojí.

Rodí se mezi Ruskem a Čínou nová velmocenská osa budoucnosti?ptá se list Guardian před dnešním setkáním států BRICS (Brazílie, Indie, Čína a Jižní Afrika) v ruské Ufě. Čtenář západních médií pohlcený řeckou krizí tu schůzku zaznamenal jen okrajově - stejně jako navazující mítink asijských mocností v Šanghaji. Ale Guardian píše: "Zapomeňte na eurosummity a na srazy G7 - pro země označující samy sebe za sílu budoucnosti se důležité věci odehrávají právě na těchto z Evropy nepovšimnutých setkáních. Jednou z těch důležitostí je sílící vůle ke spojenectví vykazovaná donedávna rivalskými režimy v Moskvě a v Pekingu.“

Vlajky států BRICS. • Autor: Shutterstock
Vlajky států BRICS. • Autor: Shutterstock

Rusko a Čínu spojuje 2 a půl tisíce kilometrů dlouhá hranice, státem ovládaná ekonomika a systém oligarchů platících za své zbohatnutí vůdcům naprostou politickou loajalitou. Kromě toho sdílejí společnou touhu omezit americkou moc a nabídnout světu jiný model mocenského centra. Své spojenecké ambice letos demonstrovaly na společných válečných manévrech ve Středomoří a předvedou je i na společných oslavách konce 2. světové války v září v Pekingu.

Zásadní pobídkou ke spojenectví dvou ještě nedávných rivalů je geopolitika: zmíněná snaha rozbít moc USA a utrhnout si minimálně kus světa pod svou vlastní vládu. „Čína až dosud dělala politiku podle zásady ‚s nikým se nezavazovat‘. Teď prominentní politologové a poradci píší ve studiích pro komunistickou stranu, že bez strategického spojenectví s Ruskem není možné rozbít současný unipolární pořádek a dosáhnout podílu na světovládě,“ cituje Guardian Alexandra Koroleva ze singapurské univerzity.

Rusko se samozřejmě rostoucí moci a síly sousedních Číňanů bojí, ale větší soupeř je teď Západ. A tady jsou výhody spolupráce zřejmé pouhým okem: Moskva a Peking nejenže spolu coby stálí členové Rady Bezpečnosti vetují řadu návrhů na řešení různých krizí, ale „neutrálně“ se navzájem podporují ve svých avantýrách. Čína neřekla jediného kritického slova k Putinovu útoku na Ukrajinu a Moskva nijak nekomentuje čínské provokace kolem japonských ostrovů v Jihočínském moři. Oba partneři stvrzují úctu ke svým „zájmům“ a „zónám vlivu“.

Oblastí rostoucí spolupráce je samozřejmě víc - od armády až po ovládnutí internetu. Přirozeným centrem partnerství obou zemí se přitom zdá být obchod s energetickými surovinami. Ruský export ropy do Číny se za posledních pět let zdvojnásobil, a Rusové dokonce v jindy téměř nevídaném gestu nabídli Číňanům podíl na některých svých ropných polích.

Čínský prezident Si Ťin-pching v Rusku; ilustrační foto • Autor: ČTK, AP
Čínský prezident Si Ťin-pching v Rusku; ilustrační foto • Autor: ČTK, AP

Řada společných, velkolepě ohlášených projektů ovšem zatím zůstala jen na papíře a ruská kymácející se ekonomika má zásadní problém: sehnat na ně peníze. Číňané také budou docela ostřílení zákazníci - jsou zvyklí tvrdě vyjednávat o cenách a tlačit je dolů, kdežto Rusko je zvyklé je na disciplinovanou, většinou ani příliš na výběr nemající klientelu z Evropy.  Nicméně kooperace bude jistě růst. Loni Čína poprvé v historii přeskočila Německo a stala se největším odběratelem ruské surové nafty.

Generálně vzato Rusko se obrátilo k Číně po svém útoku na Ukrajinu a rozchodu se Západem. Někteří byznysmeni přitom mají strach, že tahle násilná otočka o 180 stupňů staví Rusy vzhledem k novému partnerovi do pozice slabšího a nutí je prodávat své zboží pod cenou. „Ochlazení ve vztazích se Západem není dobré pro Rusko, není dobré pro Západ - a jediný, kdo na něm vydělá, je Čína,“ cituje Guardian nejmenovaného moskevského podnikatele. „Počet obchodních delegací z Číny k nám stoupl násobně a Číňané jdou jenom na ten trh, kde cítí, že podmínky jsou pro ně mimořádně výhodné.“

Ruský úřad pro migraci - končí svůj text The Guardian -  velmi pozorně sleduje příliv čínských usedlíků přes čínsko-ruskou hranici. Podle jeho nedávno vydané zprávy se Číňané stanou nejpočetnější etnickou skupinou na ruském Dálném východě nejpozději v roce 2030. Loni v létě vydala pohraniční služba zprávu, že do Ruska přišlo během let 2013–14 z Číny ilegálně 1,5 miliónu lidí.

Pokud máte rádi statistiky, tady je jedna, která vypadá hrůzostrašně, nebo také docela optimisticky - záleží na tom, jak se na věci díváte. Podle světové zdravotnické organizace WHO jsou Evropané líní jako vši: 26 % se jich vůbec nehýbe, což se projevuje na jejich zdraví, jehož údržba pak stojí obrovské peníze – prý 80 miliard eur ročně. Tedy tolik, kolik celý svět dává na léky proti rakovině.

Největší lenoši jsou Britové (37 %), Česko ovšem nebylo do tohoto průzkumu zahrnuto. Když se ale na tatáž čísla podíváme z druhé strany, znamená to, že celých 74 % Evropanů se hýbe docela solidně. To přece vůbec není špatné číslo!

A ještě jednou k lenošení. Leckteří z nás si mohou oddechnout: je vědecky potvrzeno, že chuť lenošit a nepřetrhnout se v práci není jen nepřirozeným lidským výmyslem, ale zažívá ji i armáda příslušníků pracovitých mravenčích civilizací. Důkaz přinesla studie vědců Arizonské univerzity zkoumající řadu mravenišť běžně rozšířeného druhu Temnothorax rugatulus.

„Zažil to každý, kdo se zabývá sociálním hmyzem. Díváte se pozorně na to hemžení a najednou vám dojde: No tohle, vždyť polovina jich se tam jenom tak poflakuje a nedělá nic,“ říká šéf výzkumného týmu Daniel Charbonneau. I když náhodný pozorovatel nemůže s jistotou rozhodnout, jestli jde opravdu o lenochy, nebo třeba o pracovníky užívající si zaslouženou pauzu, arizonské bádání se v tom snažilo udělat jasno. 

profimedia 0092601977 • Autor: Profimedia.cz
profimedia 0092601977 • Autor: Profimedia.cz

Charbonneau se svým týmem barevně označil 250 mravenčích dělníků z celkem pěti kolonií a sledoval jejich chování laboratorně v pravidelných intervalech. Vyšlo najevo, že polovina z označených jedinců opravdu vůbec nepracovala a ani se moc nehýbala, takže jejich lenošení vypadalo spíš jako vrozené chování - jako když jiní příslušníci usilovně pečují o vajíčka nebo o čerstvě narozené potomky.

„Dělají něco, co pouze vypadá jako nicnedělání? Nebo jsou to sobečtí sociální paraziti?“ cituje server newscientist.com otázky, které si Charbonneau kladl - a na které nenašel jasnou odpověď. Nikdo totiž neví, o co vlastně jde.

„Lenoši“ mohou být záložní pracovní silou, která se dá do díla, když nějaký aktivní jedinec při práci zemře, nebo když se vyskytne nečekaný úkol. Nebo to mohou být živé výkrmny dodávající na požádání sladké šťávy unaveným dělníkům. Nebo - jak si myslí badatel Tomer Czaczkes z univerzity v německém Regensburgu - může jít o záložní vojáky určené k obraně rodáků při útoku armády z nepřátelské kolonie. Takže nikoli lenoši, ale vlastně zachránci, kteří ukážou svou cenu až ve chvíli, kdy jde o všechno.

Charbonneau si zatím přesným vysvětlením není jist a zkoumá další možnosti. Třeba že flákající se mravenci mohou být hodně staří, nebo naopak hodně mladí jedinci, anebo že jde dokonce o jakési „nosiče dat“ sloužící ostatním obyvatelům kolonie k orientaci.

„Jde o to, že skutečnost možná nevystihne jedna hypotéza, může jít o spoustu věcí najednou,“ říká Charbonneau. „Takže tihle lenoši mohou být například starší dělníci, kteří už mají díky věku pomalejší metabolismus a jejich úkolem je proto skladovat v sobě potraviny.“

Video: Vytiskni si 3D svého samoskládacího robota.

Kulturní tip: Daleko od hlučícího davu. Distribuce: CinemArt. Premiéra: 9. 7. V době, kdy bude probíhat karlovarský festival a většina filmových fanoušků bude tam, mají ostatní náročnější diváci v běžných kinech šanci jít nejspíš jen na novou adaptaci románu Thomase Hardyho. Režie se ujal Thomas Vinterberg (Rodinná oslavaHon), pro nějž jde o první podobnou práci. Hlavní role svobodomyslné Batshsheby, která odmítá nápadníky a snaží se obhospodařovat sama zděděný statek, připadla Carey Mulliganové. Ve filmu dále účinkují Matthias Schoenaerts, Michael Sheen, Tom Sturridge či Juno Templeová. Pro znalce bude zajímavé srovnání se stejnojmenným snímkem Johna Schlesingera z roku 1967.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].