V Praze v pondělí začíná festival dokumentárních filmů Jeden Svět, jedna z nejlepších kulturně-vzdělávacích akcí v naší zemi. . Je obrovským úspěchem přehlídky, že dokáže ze zájmu o vzdálené země a o globální problémy udělat cosi “cool” - téma, které přitahuje zástupy mladých lidí. Letos tak naplní sály filmy o internetové propagandě islamistických extremistů, o vývoji v Jihoafrické republice, detailní portréty o integraci uprchlíků v sousedním Německu i snímky na tak vzdálená témata, jako je dění v Čadu Zambii.
Cílenou strategií organizátorů z Člověka v tísni navíc je, aby dokumenty viděly tisíce středoškoláků po celé republice. Pomáhají tím řešit jeden z našich problémů: že si příliš úzce definujeme to, co se “nás” dotýká. přespříliš to omezujeme na vlastní hranice nebo středoevropský prostor a málo energie věnujeme globálnímu rozhledu. Před začátkem festivalu vám doporučujeme čtyři filmy, které jsme již měli možnost předem zhlédnout (a které vypovídají současném světě, aniž ukazují explicitní násilí) . Celý program festivalu najdete zde.
Bugs / Brouci: Populace roste, chudý svět bohatne a jídla bude málo. Hlavní protagonisté filmu Brouci pracují s předpokladem, že do roku 2050 bude na planetě 9 miliard lidí a produkci potravin bude třeba navýšit o 70 procent nad úroveň, která už tak mnohde naráží na možnosti planety. Jak to zařídit? Dva mladí dánští gastrosexuálové – šéfkuchař Ben Reade a potravinový expert Josh Evans – nabízejí recept v podobě hmyzu na všechny možné způsoby. Ve filmu Bugs jezdí po všech kontinentech a ukazují, že jíst brouky, mravence nebo housenky není v rozvojovém světě až tak výjimečné, jak se může konvenčním západním konzumentům zdát. Hmyz je bohatý na proteiny a pěstovat ho na jídlo může být podstatně levnější než maso. Navíc Západ touží po nových chutích, takže inspirace ze světa se může hodit. Jak podotýká jeden z hlavních hrdinů: i syrové ryby vypadaly ještě přednedávnem jako bizár a dnes je suši v Evropě nebo v USA běžná pochoutka.
Freightened: The Real Price Of Shipping / Skutečná cena lodní přepravy: Kdyby se největší nákladní loď naplnila až po okraj banány, na každého v Evropě a Severní Americe by se dostalo. Každý by dostal aspoň jeden banán – z jedné lodě. Nákladní plavidla jsou čím dál větší, je jich víc a jejich pohyb napříč oceány se stává čím dál promazanějším soukolím, které je opravdovým motorem globalizace. Když se ale ryby vozí ze Skotska do Číny jen kvůli tomu, aby se v Číně naporcovaly na filety, pak už je možná něco špatně. Film, jehož název v angličtině funguje jako trefný dvojsmysl (freight = náklad a freightened se vyslovuje stejně jako slovo frightened = zděšený), přesvědčivě ukazuje, jaké hrozby jsou s nárůstem lodní dopravy spojené. Že za levným zbožím z Asie (levně vyrobeným a ještě levněji přepraveným) je skryta cena v podobě škod na životním prostředí i na osudech konkrétních lidí. Ke konci snímku se navíc dozvíte, jak přesně to je s těžko uvěřitelnou rovnicí, že dvacet nejšpinavějších nákladních lodí znečišťuje vzduch stejně jako všechna auta světa.
Good Postman / Dobrý pošťák: Poetický film z bulharsko-turecké hranice, kudy přes chatrný plot prolézají místní přes hranici Evropské unie, aby se dostali na hřbitov, anebo syrští uprchlíci putují za lepším životem. Velká část chátrající vesnice má z uprchlíků strach, takže téma pro volby starosty je jasně dáno. Do boje o radnici ale vstupuje svérázná figura postaršího dobrosrdečného pošťáka Ivana, který vidí v uprchlících šanci, jak zastavit vymírání vesnice. Svoje vrstevníky přesvědčuje o tom, že mezi domorodci a imigranty může vzniknout symbióza, kdy válkou ztrápení Syřané vezmou rádi za vděk polozbořenými a opuštěnými domy, které opraví a dají vesnici nový život. Jiní kandidáti tak vstřícní nejsou. Kulisy pro drama, symbolizující největší evropské téma dnešních dnů, jsou rozestaveny. Nezbývá než si počkat na pointu…
Weiner / Weiner: O Anthony Weinerovi slyšeli v Česku spíš jen znalci americké politiky, ale pro zhlédnutí tohoto dokumentu není třeba vědět nic – všechno podstatné se dozvíte v kině. Weiner je demokratický kongresman, který vypadá zásadově a mile a který má v roce 2011 před sebou slušně rozjetou kariéru. Pak ale na veřejnost pronikne podivná intimní fotografie, kterou – jak se záhy dozvíme – politik tweetoval prostitutce jako vzpomínku na společně prožitou noc; a Weiner je donucen rezignovat. Zpočátku vypadá jako oběť upjatých poměrů v pokrytecké americké společnosti, kde – jak trefně stojí v recenzi – všichni musí vypadat jako „monogamní sexuální svatoušci“. Weiner se tomu postaví a navzdory škraloupu s něčím, co zpočátku vypadá jako jeden hloupý tweet, jde do politiky zpátky a pustí se do boje o křeslo newyorského starosty. Image někoho, kdo se nevzdá a kvůli dobru města jde čelem proti zdi, už pomalu začíná přebíjet někdejší aféru, podpora voličů stoupá. Jenže ouha – Weiner si ve svém intimním životě nemůže pomoci, z jeho záletů a tweetů se stane kalamita, ztrapnění manželky dosáhne obludných rozměrů a kampaň jde znovu ke dnu. Snímek je natočen z takové blízkosti, že se až těžko dá uvěřit, že všechno to, co vidíme na plátně, je pravda. V americké politice je ale - zdá se - možné opravdu všechno.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
