FT: Z eurozóny je spolek řízený zájmy Německa

Řecké krizi se podrobně věnuje kolega Jiří Sobota, tak jen stručně. Po sedmnácti hodinách jednání se lídři eurozóny v Bruselu dohodli s Řeckem na dalším záchranném plánu. Věřitelé poskytnou zemi další půjčky - bude ovšem muset splnit mimořádně tvrdé podmínky, které zásadně rozšiřují a prohlubují reformy, které v noci z pátku na sobotu schválil řecký parlament. Jde mimochodem o násobně přísnější reformy, než které odmítli řečtí občané v referendu.

Tato okolnost pak slavně ohlášenou dohodu značně problematizuje.

Dohodnuté podmínky totiž bude muset v mimořádně rychlosti - nejpozději do středy – opět posvětit řecký parlament a podle prvních zpráv z Atén by s tím mohl mít řecký premiér Tsipras potíže. I kdyby parlament plán nakonec schválil, s čím nejspíš vládě opět pomůže opozice ve snaze Řecko zachránit od pádu do propasti, Tsiprasova vláda se může následně rozpadnout a zemi by pak čekaly předčasné volby. Další možností, o níž se mluví, je vláda národní jednoty.

Podle dohody vznikne také speciální fond, do něhož bude převeden státní řecký majetek v hodnotě až padesáti miliard eur, který bude rozprodán, a výnosy by měly být použity částečně na splacení dluhu a částečně na ozdravení ekonomiky, zejména na rekapitalizaci bank. Detaily budou teprve dohadovat ministři financí eurozóny.

Během dopoledne se postupně vynořují komentáře k dohodě. Řada z nich je – nikoliv překvapivě – skeptická. Wolfgang Münchau ve Financial Times kupříkladu píše, že věřitelé Řecka během víkendu „zničili dosavadní model eurozóny“ a nahradili jej spolkem „řízeným zájmy Německa“, který hrozí „ožebračit každého, kdo se vzepře zavedeným pořádkům“. „Zbořili vizi měnové unie jako další kroku na cestě k demokratické politické unii a vrátili se zpět k nacionalistickému silovému zápasu devatenáctého a dvacátého století,“ varuje Münchau.

Svět nicméně paralelně existuje i vedle této – byť naprosto zásadní - krize. Ve Spojených státech už se naostro rozbíhá boj o prezidentské křeslo.Deník The New York Times informuje, že republikáni začínají testovat na focus groups, tedy řízených výzkumných rozhovorech, jak nejlépe zaútočit na hlavní kandidátku demokratů Hillary Clintonovou.

Článek otevírá scéna z Floridy, kde během projekce testovacího klipu zaměstnankyně prádelny kroutí znechuceně hlavou nad vyzdvihovaným rozporem mezi tím, co Clintonová říká a co skutečně dělá. V tomto případě jde o majetek: bývalá první dáma na jednom záběru popíjí šampaňské se svým manželem ex-prezidentem.

Načesaná a „aristokraticky vypadající“, jak poznamenávají NYT, on ve smokingu; scénu doplňuje zlatavé pozadí, ale hlavně ji kontrastně doplňuje výrok o tom, jak Clintonovi po odchodu z Bílého domu prohlašovali, že téměř zbankrotovali, ale zároveň si oba účtují statisíce dolarů za svá vystoupení. U floridské „pradleny“ klip padá na úrodnou půdu. „Je úplně mimo realitu,“ říká pohoršeně.

Volby jsou sice až za šestnáct měsíců, republikáni už se na ně nicméně připravují velmi intenzivně. Na zmiňované výzkumy plánují podle NYT vydat stovky milionů dolarů, a zatím to vypadá, že hlavní útok povedou zbraněmi zmíněnými v úvodní scéně z Floridy. Vede je tomu zkušenost z posledních voleb, kde republikánskému kandidátovi Mittu Romneymu významně uškodila pověst elitáře odtrženého od reality všedních dní.

U bývalé první dámy a ex-ministryně zahraničí se navíc některé její problematické kroky - skandál, během něhož vyšlo najevo, že jako šéfka americké diplomacie nepoužívala služební email - obtížně komunikují běžnému voliči. "Republikánští stratégové už ovšem v hledání způsobů, jak negativně Clintonovou vykreslit, narazili ještě na jeden problém. Jak ona, tak její muž zatím přežili mnoho kontroverzí tak, že je odmítli coby stranické útoky,“ dodávají NYT.

Na druhé straně republikánům může pomoct jedna emoce, kterou mimochodem sdílejí i podporovatelé demokratů v míře větší, než by bylo straně příjemné: mají problém Clintonové důvěřovat. To může být zcela zásadní faktor. Když si analyzovali republikáni úspěch Baracka Obamy ve volbách v roce 2012, zjistili, že řada voličů mu jednoduše důvěřovala, byť nesouhlasili s jeho konkrétními kroky či postoji. A dospěli k názoru, že takový typ téměř iracionální důvěry téměř nelze narušit.

Skandál s britským nobelistou Timem Huntem a jeho výrokem/bonmotem/špatně pochopeným vtipem o „dívkách v laboratoři“ už odsunuly jiné události, nicméně téma, které Hunt otevřel, není tak mimo, jak se nás někteří jeho zastánci snaží přesvědčit. Genderové stereotypy řídí naše chování, aniž si to uvědomujeme, a platí to i pro svět vědy.

Výzkumníci z univerzity v Yale rozeslali zhruba stovce pracovníků z nejrůznějších amerických vědeckých institucí životopisy zájemců o práci v jejich týmu. Profily byly naprosto identické, až na jedinou informaci: v polovině případů se zájemce podepsal jako „John“, ve druhé o práci žádala „Jennifer“. Jak už asi tušíte, přestože by na základě kvalifikace a zkušeností měli mít oba fiktivní kandidáti stejné šance, v realitě dostali Johnové více nabídek, příslib vyššího platu, byli celkově hodnoceni jako kvalifikovanější - a měli také větší šance zapojit se do „mentorských programů“ dané instituce.

Americká asociace podporující ženy na univerzitách (The American Association of University Women) pak upozorňuje ještě na další studii: ta narušuje oblíbený mýtus o tom, že když se při nabírání nových pracovníků zaměří zaměstnavatel primárně na ženy, místa dostanou ty méně schopné na úkor kvalifikovaných mužů.

Společná studie výzkumníků několika amerických univerzit, mezi ni třeba Kolumbijské, pak také ukázala, že když se dostatečně zdůrazňuje údajně menší talent žen pro matematiku a technické obory, mají zaměstnavatelé tendenci spíš najímat muže, byť by měli menší kvalifikaci než jejich konkurentky.

Při pohledu z Evropy (a USA či Austrálie), kde už je „téměř nemožné udržovat kuřácký návyk“ (jak říká i televizní Sherlock s náplastí na paži), by se mohlo zdát, že kouření tabáku je na odchodu do učebnic historie, kde se usadí po bok dalších archaických zvyků. Počty kuřáků ve zmiňovaných zemích v posledních šedesáti letech skutečně prudce klesají.

Týdeník The Economist nicméně upozorňuje, že z globálního pohledu situace vypadá trochu jinak –

ve čtyřiceti zemích světa dokonce statisticky v posledních letech rostou

. Což vede k předpovědi, že zatímco nyní kouření ročně zabíjí šest milionů lidí, v roce 2030 jich bude už milionů osm, většina z nich v chudších státech.

Economist tento trend vysvětluje kombinací několika faktorů. Jednak drtivá většina zemí kupříkladu nevybírá daň z tabáku ve výši doporučené Světovou zdravotnickou organizací, doporučení následovalo pouze třiatřicet zemí. V praxi to znamená, že cigarety jsou v mnoha zemích stále velmi levným zbožím.

S protikuřáckým tlakem se také logicky zvyšuje protitlak ze strany tabákových firem, které tlačí na vlády zemí třeba právě v otázce daní. Běžná praxe to mimochodem není jen v méně rozvinutých zemích, ale i v Česku. Jak jsme už také několikrát psali – zdejší benevolentní přístup k tabáku není způsoben pouze nějakou specifickou národní svobodomyslností, ale vlivem tabákové lobby.

Video: Pokud byste měli pocit, že jednání o řecké krizi jsou skutečně výbušná a dramatická, hodí se připomenout, kdo na Zemi zařizuje skutečné drama. Mexická sopka Colima se opět probudila k životu. Stovky lidí žijící v jejím okolí už úřady evakuovaly; a jak upozorňuje The Guardian, dění na vulkánu nasvědčuje o tom, že se skutečně schyluje k velkému výbuchu.

Kulturní tip: Imaginární lásky. Režie Xavier Dolan. ČT art 13. 7. 2015 23:05. „Je mu 21 let a natočil, napsal a sehrál film o lásce. Prvotní poťouchlé úšklebky, co může takový cucák vědět o filmu a vážných tématech, se mění v naprosté okouzlení. „Imaginární lásky“ jsou vymazlenou záležitostí, ať už svým popartovým vizuálem či skvěle odposlechnutými dialogy. Generační výpověď o soudobých podobách lásky ubíhá v moderním rytmu, ironizuje sama sebe a pracuje s promyšleným a chytlavým jazykem barev i hudebních motivů. Náročný, a přitom nesmírně otevřený film, který narozdíl od pseudo-šokujících výpovědí o moderní zhýralosti jde až na dřeň,“ napsal o filmu na databázi CSFD uživatel Marigold.