úterý 6. 12. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Po Marsu bude v příští dekádě jezdit evropský rover. Záchranný kruh nabídla začátkem prosince problematické misi schůzka na ministerské úrovni ve švýcarském Lucernu - schválila další peníze, necelou půl miliardu eur, bez nichž by se výprava nemohla uskutečnit. Vozítko ExoMars by se díky tomu mělo vydat na cestu ke čtvrté planetě v roce 2020. Na palubě má mít například vrtnou soupravu schopnou proniknout až do hloubky dvou metrů a pátrat tu po známkách života.

Sonda Schiaparelli měla v říjnu otestovat schopnosti Evropanů přistát na čtvrté planetě, roztříštila se však o její povrch. Po její havárii se však nad už jednou odloženou - a značně se prodražující - výpravou roveru stahovala mračna. Schůzka ministrů členských států Evropské kosmické agentury (ESA), na které se o dalším osudu projektu ExoMars rozhodovalo, se ostatně konala zrovna v době, kdy byly definitivně oznámeny příčiny havárie: sondě Schiaparelli selhaly senzory, takže si myslela, že je mnohem blíže povrchu, zbavila se předčasně padáku a spadla z výše téměř čtyř kilometrů.

Reklama
Reklama

Ihned po havárii přispěchala ESA s tvrzením, že podobné nehody jsou důležité pro úspěch budoucích letů. A ministerská schůzka ve Švýcarsku teď potvrdila, že projekt ExoMars, organizovaný ve spolupráci s ruskou kosmickou agenturou Roskosmos, má stále důvěru států členských států ESA, mezi něž patří i Česká republika a které tyto kosmické výpravy platí. Dosud si projekt ExoMars, jehož součástí byl i let Schiaparelli, vyžádal více než miliardu eur.

Evropa zkrátka opět ponechává osud celé této planety – a potažmo svůj - na Spojených státech.

Tweetni to

Co důvěru ministrů naopak nemá, je evropská sonda k asteroidu Didymos. Měla na něm přistát a spolu s další sondou vyslanou NASA zkoumat, jak by se dal případně odklonit asteroid, který by byl na kolizním kurzu se Zemí. Ministerská schůzka v Lucernu peníze pro tuto výpravu nenašla (chybělo údajně jen pár desítek milionů eur), takže Evropa k asteroidu nepoletí – a nevyužije tak zkušenosti, které získala během nedávného výzkumu komety pomocí sondy Rosetta. „Kvůli absenci vize a nedostatku odvahy jsme pohřbili skvělý projekt,“ řekl časopisu Nature francouzský planetolog Patrick Michel, vedoucí evropské větve výzkumu asteroidu Didymos.

Dinosauři, k jejichž zániku výrazně přispěla srážka s planetkou před 65 miliony let, by možná evropské rozhodnutí odsoudili. Také podle diváků filmů Drtivý dopad (Deep Impact) či Armageddon nejspíš Evropa opět ponechává osud celé této planety – a potažmo svůj - na Spojených státech.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Změna vlády nepostihla jen Itálii, kde po pohraném referendu o ústavní reformě končí premiér Matteo Renzi. Novým kabinetem ode úterka žije také Francie. Premiér Manuel Valls v pondělí večer ohlásil svoji kandidaturu na prezidenta za socialisty a křeslo šéfa levicové vlády pod dosluhujícím šéfem státu Hollandem tak zůstalo volné.

V úterý ráno ho obsadil Bernard Cazeneuve, dosavadní ministr vnitra, když ho Hollande pověřil sestavením svojí – pravděpodobně poslední – vlády před jarními prezidentskými volbami. Francouzská politika se tím dostala do situace, která bude bezpochyby vzrušovat politology a sociální vědce, ale zaujetí na straně voličů už tak jisté není. V nadcházejícím souboji o hlavu státu totiž proti sobě bude stát, řečeno s mírnou nadsázkou, pravice proti pravici snažící se porazit pravici - a správu země mezitím bude jistit pravice. Vysvětlíme.

Reklama
Reklama

Primárky u Republikánů přesvědčivě vyhrál konzervativec François Fillon a jeho účast v boji o prezidentský úřad je jistá. Manuel Valls je sice členem Socialistické strany, ale v jejím rámci patří k pravicovému křídlu – anglosaský tisk o něm někdy mluví jako o francouzském Blairovi.

Právě Valls řadu měsíců přes odpor veřejnosti a své vlastní strany tlačil na přijetí novely zákoníku práce, která zjednodušuje propouštění zaměstnanců, a když přišel i o většinu v parlamentu, neváhal k prosazení normy použít speciální dekret, kterým sněm obešel. Získal si za to obdiv reformátorských ekonomů, jádro socialistů jej však považuje za zrádce. Přesto má Valls vysoké šance získat socialistickou nominaci na prezidenta – jeho rivalové jsou v očích stranické základny (ještě) zoufalejší či nepřijatelnější.

Jak ovšem potvrdilo několik volebních průzkumů v řadě za sebou, Manuel Valls se zřejmě nedostane do druhého kola prezidentských voleb. Tam se očekává souboj Fillona a šéfky francouzské krajní pravice Marine Le Pen. Zatímco rozptyl mezi Fillonem a Vallsem je zatím značný, rozdíl mezi Fillonem a předsedkyní Národní fronty v prvním kole voleb se pohybuje okolo hranice statistické chyby – mezi třemi a pěti procenty. Mimo jiné proto se očekává, že umírněná a odpovědná levice, kam francouzští socialisté patří, bude ve druhém kole aktivně hlasovat pro Fillona, aby byl odstup od Marine Le Pen výrazný.

Nový premiér Bernard Cazeneuve dovede tuto vládu k volbám - a jakkoli je také členem Socialistické strany, podobně jako Valls patří k její pravici, nebo pravému středu. Cazeneuve dlouhodobě hájí výjimečný stav, který byl ve Francii vyhlášen po pařížských atentátech ze 13. listopadu 2015; a kdyby bylo jen na něm, nechal by vyzbrojit francouzskou městskou policii a zvýšil jí pravomoce na úkor občanských svobod, což je tradiční pravicová agenda. Také proto jeho nominace nevyvolala mezi Republikány zásadní kritiku.

Může se proto stát, že v reakci na přemíru pravice mezi levicí frustrovaní voliči hodí svůj hlas hromadně nějakému radikálnějšímu zástupci, nalevo například revolucionáři Jeanu-Lucu Mélenchonovi, svým naladěním i věkem podobnému Berniemu Sandersovi ve Spojených státech. Mélénchon si v průzkumech nevede špatně, lépe než Valls, a pokud by Marine Le Pen těsně předběhla v prvním kole Fillona, což není úplně vyloučené, o post francouzské hlavy státu by se utkaly dva extrémy. Ufff.

Reklama
Reklama