úterý 1. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

“Za každým elektrickým autem se skrývá kobalt, a za kobaltem se skrývá Demokratická republika Kongo,” píše David Pilling z listu Financial Times na úvod komentáře, který řidičům Tesly a dalších elektrických aut nepřidá na klidném spaní.

Kvůli vysoké poptávce stoupla cena kobaltu jen za poslední rok dvojnásobně - a vzhledem k očekávanému boomu aut na baterie experti předvídají až třicetinásobný nárůst do roku 2030. To by mohlo těšit obyvatele Konga; z této středoafrické země totiž pochází zhruba 60 procent světové produkce kobaltu. Tamní lidé však už po generace zažívají, že jsou pro ně tyto nerosty spíše prokletím než spásou, a proto je na místě obava, že ani nadcházející “doba kobaltová” jejich životy nezlepší.

Reklama
Reklama
Reklama

Kongo vzniklo uměle v časech, kdy evropské mocnosti rýsovaly hranice svého vlivu v Africe. Bez ohledu na místní podmínky, natož názory obyvatel. Od té doby země ve středu kontinentu trpí pod nejhoršími vládami z celé Afriky. Nejprve tu za belgického krále Leopolda II. bujela nejhorší forma kolonialismu - a důvodem byl zvláště kaučuk, významná surovina průmyslového věku na přelomu 19. a 20. století. Konžané jej museli sbírat a za neplnění plánů byli trestáni sekáním rukou, přičemž odhady počtu obětí belgické krutovlády sahají do milionů.

Když země v roce 1960 zcela nepřipravena vstoupila do nezávislosti, Belgie, Francie a Británie neúspěšně podporovaly separatistickou válku v provincii Katanga, která byla zvláště bohatá na suroviny. Separatisté neuspěli, ovšem nakonec zahraniční tajné služby pomohly ve státním převratu generálu Mobutovi - cílem bylo opět udržení kontroly nad surovinově bohatým státem. Pro zajímavost: pocházel odsud i uran v amerických bombách shozených na Hirošimu a Nagasaki.

Mobutu zde vládl až do roku 1997 a proslavil se jako jeden z nejhorších afrických tyranů 20. století. Po jeho svržení následovala několikaletá válka, možná ta vůbec nejhorší občanská válka - měřeno počtem obětí. Jeden z jejích nejsilnějších vojevůdců Joseph Kabila je nyní prezidentem a z konžského bohatství náramně profituje. Země je kromě kobaltu též hlavním africkým producentem mědi, těží se tu cín, zlato, uran, diamanty, koltan i tropické dřevo.

FOR05_CONGO-DEMOCRATIC-ELECTION_1128_11
Autor: REUTERS

“Kabila a jeho rodina mají síť, která kontroluje vlastně veškerý byznys v zemi - od těžby po společnost, která vydává poznávací značky aut. Prezident podle Congo Research Group vlastní přes 71000 hektarů orné půdy. Dvě společnosti patřící k rodině vlastní povolenky k těžbě diamantů na 450 mil dlouhém pásu území směrem k jižní hranici s Angolou,” píší The New York Times ve výborném textu.

Obyvatelé Konga přitom patří k nejchudším na světě – jsou neporovnatelně zbídačenější než sousedé typu Ugandy, Zambie, Rwandy, Tanzanie či menší Republiky Kongo. A ekonomika Konga i z této nízké úrovně dále strmě padá: státní zaměstnanci už měsíce nedostali zaplaceno, hodnota místní měny během půl roku klesla o polovinu. Prezident Kabila by měl podle ústavy vypsat nové volby, ale odmítá to učinit s poukazem na to, že země na jejich uspořádání nemá peníze. Podle svých kritiků zemi používá jako obrovský bankomat. Vyšší ceny kobaltu stoupající vlivem pod poptávky po elektrických autech ho tak nepochybně těší a dál motivují k udržení moci za každou cenu.

“Západ do mírových misí a rozvojové pomoci v Kongu nalil miliardy. Ale zahraniční těžařské firmy odsud vytěžily miliardy ve zlatě, diamantech, cínu, koltanu, mědi a kobaltu,” píše již citovaný David Pilling, africký zpravodaj deníku Financial Times. “Vědomě či nevědomě pomohli velcí těžaři působící v Kongu platit toto systémové plundrování. Za jejich tvrzeními o korporátní odpovědnosti, špičkových dolech, ověřených dodavatelských řetězcích a péči o životní prostředí se skrývá jiná realita: bída, násilí, toxické znečištění.”  Stačí si na Wikipedii shrnout příběh těžařského byznysmena Dana Gertlera nebo přečíst knihu od investigativního reportéra Financial Times Toma Burghise.

Firmy jako Apple, HP a Samsung se sice pokusily přinést víc světla do původu kovů používaných při výrobě jejich přístrojů. Jenže celý proces - z konžské půdy až do moderních mobilů - je stále zoufale netransparentní; a ani případný bojkot konžských minerálů nic neřeší. Naopak může stovkám tisíc těžce pracujících a zbídačených horníků a jejich rodinám ještě více ztížit život. “Zajistit, aby běžní Konžané profitovali z bohatství ležícího pod jejich nohama, je pekelně složité,” shrnuje David Pilling. “Ale nemělo by to ležet za hranicí nápaditosti lidí, kteří byli tak chytří, že vymysleli elektrické auto.” Tak do práce.

Čtěte také: Elektrická auta mohou způsobit masové propouštění

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Léto bývá v politice na zásadní události skoupé, ale pro Bílý dům ani tohle pravidlo neplatí. Série personálních změn, k níž došlo v minulých dnech, k sobě opět poutá pozornost nejen v USA. Nejnovějším padlým členem Trumpovy administrativy se v úterý stal již bývalý šéf komunikace Anthony Scaramucci, který ve funkci vydržel pouhých deset dní.

Už Scaramucciho jmenování do funkce šéfa komunikace Bílého domu bylo pro většinu pozorovatelů zcela nepochopitelné, neboť bývalý manažer hedgeového fondu neměl žádné zkušenosti s prací v médiích či komunikaci. Navíc v minulosti podporoval Hillary Clinton, nemá hlubší kontakty s republikánskou stranou ani to není antiglobalista jako někteří lidé z úzkého Trumpova kruhu. Proč se prezident rozhodl jmenovat právě jeho, je tedy značně nejasné, nicméně Scaramucci se do nové práce vrhl s plnou vervou. Hned na první tiskové konferenci několikrát všechny přítomné ujistil, „jak moc miluje prezidenta“ - a zároveň vyhrožoval, že „nebude váhat vyhodit všechny zaměstnance Bílého domu“ ve snaze zastavit úniky informací.

Reklama
Reklama
Reklama

V reakci na Scaramucciho jmenování rezignoval oficiální mluvčí Bílého domu Sean Spicer, který o chystané změně nebyl informován a Scaramucciho nepovažoval za schopného výkonu funkce. Sám Scaramucci však Spicera přežil o pouhých deset dní. Osudným se mu pravděpodobně staly vulgární výroky v rozhovoru pro New Yorker – slova padla na adresu bývalého Trumpova personálního šéfa Reince Preibuse a také poradce Steva Bannona. Trump jeho obscénní výroky nekomentoval, sám má ostatně na svém kontě podobné.

Odvolání Scaramucciho však představuje pouze jednu epizodu v personálním seriálu. Zdá se, že se Scaramuccim nebyl spokojen další nový muž v Bílém domě – generál John Kelly. Vysloužilý čtyřhvězdičkový generál a bývalý mariňák vedl ministerstvo vnitřní bezpečnosti a Trump jej jednou nazval „hvězdou mé administrativy“. Nicméně několik dní po Scaramucciho jmenování Trump oznámil, že Kelly na pozici šéfa kanceláře Bílého domu nahradí Reince Preibuse. A tato změna svými důsledky dalece přesahuje Scaramucciho epizodické působení.

Šéf kanceláře Bílého domu (chief of staff) hlídá prezidentův program a rozvrh. Rozhoduje, kdo, proč a s čím může prezidenta rušit v oválné pracovně. A v jeho pravomoci je i dohled nad jednotnou komunikační strategií Bílého domu. Bývá po prezidentovi nejmocnější postavou Bílého domu. Preibus byl ovšem dlouhodobě vnímán jako slabá figura, kterou obcházeli jiní vlivní obyvatelé Bílého domu, zejména pak zmíněný poradce Bannon či poradce-zeť Jared Kushner. Preibus nezvládal kočírovat mocenské frakce, navíc nebyl schopen vyřešit dlouhodobý problém úniku informací.

Jmenováním člověka s autoritou, jíž se těší generál Kelly, tak Trump evidentně doufá, že se mu konečně podaří nastolit disciplínu a pořádek. Podle nejnovějších zpráv už Kelly nastavil nová pravidla komunikace v rámci Bílého domu, omezil přístup k prezidentovi a všem dal jasně najevo, že mu prezident udělil pravomoc provést veškeré změny, které považuje za nutné.

"Základním problémem je Donald Trump. Během dosavadních šesti měsíců ukázal, že nemá představu, jak vládnout. A je Kellyho zodpovědností, aby mu to ukázal," cituje Aktuálně.cz publicistu Chrise Whipplea, autora historické knihy o úřadu šéfa kanceláře Bílého domu.

 S nejvyšší pravděpodobností to byl právě nátlak Kellyho, který vedl ke Scaramucciho propuštění. Jak dlouho generál vydrží ve funkci a zda se mu vskutku podaří omezit úniky informací, které proudí z Bílého domu, ukážou následující měsíce. "Říct Anthonymu Scaramuccimu, že je mimo a že musí odejít, je pro šéfa kanceláře snadné. Ale když půjde o prezidentovu dceru, tak snad můžete říct Udělala jste to špatně, ale nemůžete říct Jste propuštěna," cituje zmiňovaný web Ariho Fleischera, tiskového mluvčího prezidenta Bushe.

Reklama
Reklama