Eagles of Death Metal urazili hrdinu z pařížského Bataclanu

Všimli jste si, že se Češi mnohem více usmívají, než měli ve zvyku ještě před pár lety? V obchodech, na úřadech, v dopravních prostředcích, na ulici. Když spolu něco vyřizují nebo jen tak, beze slov. Společně s uměním nezávazné rychlé konverzace o nedůležitých tématech, k němuž jsme stále nenašli dobrý překlad výstižného anglického „small talk“, jde o jednu ze zvyklostí, kterou postupně přijímáme ze západních zemí. Vliv na to ale může mít ještě něco jiného než cestování či pobyt cizinců u nás.

Na všech zmíněných místech samozřejmě stále lze natrefit na reprezentativní přehlídku kamenných obličejů, v porovnání se zeměmi na východ od Česka jich je ovšem podstatně méně. Autorka menu si to nedávno uvědomila ve značně zakaboněném srbském Bělehradě a potvrdí to kdokoliv, kdo kdy vstoupil na území Ruska.

A právě Rusko hraje stěžejní roli ve výzkumu, na nějž upozorňuje magazín The Atlantic. Psycholog Kuba Krys z Polské akademie věd studoval vnímání úsměvu ve vztahu k dalším ukazatelům a dospěl k zajímavým závěrům. V zemích, kde nemají stabilní a spolehlivou justici, zdravotní péče či sociální systém, lidé vnímají budoucnost jako něco, co nemohou kontrolovat ani předvídat. Úsměv si však spojujeme s pocitem sebevědomí a jistoty – kdo se tedy v zemi s nejistou budoucností usmívá, musí být tak trochu blázen nebo rovnou hlupák. Stále více Čechů s úsměvem na rtech tak může podávat zajímavou zprávu o stabilitě zdejší společnosti.

Do poněkud hořkých konců dospěly vztahy mezi kapelou Eagles of Death Metal a některými jejími fanoušky, s nimiž hudebníci přežili listopadový teroristický útok během koncertu skupiny v pařížském klubu Bataclan.

Zpěvák skupiny Jesse Hughes se totiž v několika rozhovorech ukázal jako zastánce názoru, že za útoky de facto může evropský strach z islamofobie a politická korektnost (případně „liberální mentalita“) a že islám je „nebezpečná ideologie“ podobně jako komunismus. V rozhovoru pro konzervativní on-line časopis Taki´s magazine pak naznačuje, že zaměstnanci klubu se na útocích podíleli, a že šlo dokonce o jakousi koordinovanou celomuslimskou akci. „Viděl jsem muslimy, jak slaví v ulicích. Jak věděli, co se děje? Muselo jít o nějakou koordinaci,“ řekl Hughes, mimochodem fanoušek Donalda Trumpa.

Tato prohlášení jednak vedla k tomu, že dva francouzské festivaly vyškrtly Eagles of Death Metal  z programu, ale zejména k tomu, že se veřejně ozvali dva z fanoušků kapely, kteří řádění v klubu přežili: Tony Scott a Ismael El Iraki. Zejména druhý jmenovaný, francouzský muslim marockého původu, přichází s emocionální připomínkou, že mezi 89 lidmi, které řádění teroristů připravilo o život, byla řada muslimů.

„Nemůžu vypadat víc jako muslim, i kdybych se vážně snažil, přesto mě zlí muslimští konspirátoři zapomněli varovat. A zapomněli varovat i Djamillu a všechny ostatní Araby, kteří tu noc přišli o život,“ píše El Iraki a připomíná, že on za svůj život vděčí jinému muslimovi - stejně jako mnoho dalších návštěvníků koncertu.

Muž severoafrického původu jménem Didi nejprve jedněmi dveřmi vypustil na ulici a do bezpečí skupinu lidí, a pak se do klubu vrátil, aby jiným východem pomohl stejným způsobem dalším lidem. „Tohle je hrdina, kterého jste právě urazil svými nenávistnými rasistickými komentáři,“ píše El Iraki.

Pohledy do zákulisí jsou vždy lákavé, zejména pokud jde o jednoho z nejmocnějších mužů světa. Fotograf Pete Souza měl po dvě volební období Baracka Obamy k americkému prezidentovi exkluzivní přístup a výsledky jeho práce nyní Bílý dům zveřejnil¨, mimo jiné také na sociální síti Instagram. Je jasné, že fotografie jsou pečlivě vybrané a neukážou nic, co by před tím Obama neschválil. Přesto série fotek, kterou recenzuje deník The Guardian, nepůsobí dojmem, že se snaží Obamu vykreslit v lepším světle.

Spíše připomíná, jak prudce Obamův politický styl formou i obsahem kontrastuje s jeho možným nástupcem Donaldem Trumpem. Jedna z fotografií z února tohoto roku zachycuje dojemné setkání manželů Obamových s Virginií McLaurin - Afroameričankou, díky jejíž živelné energii se člověk zdráhá uvěřit, že nedávno oslavila 106. Narozeniny, a do sídla amerických prezidentů byla pozvána mimo jiné také za desítky let trvající občanskou angažovanost a práci pro komunitu.

Právě ten den Trump Obamu kritizoval na shromáždění v Las Vegas coby politika, který nereprezentuje americké hodnoty. Jenže je to přesně naopak. Co jiného než americkou svobodu a společenský progres reprezentuje víc než scéna, při níž první černý prezident se svou černou první dámou přijímají v centru americké moci černou ženu, která se narodila na americkém Jihu do světa, v němž vzpomínka na otroctví bledla jen pozvolna, a která nevěřila, že svět bude někdy jiný?

Podle Guardianu symbolizují Obamovu éru a novinky s ní spojené i další fotky - třeba ta z roku 2009, která Obamu zachycuje, jak se sklání k pětiletému Jacobovi.  Černošský chlapec chtěl totiž vědět, jestli jsou prezidentovy vlasy podobné těm jeho. Pro Afroameričany jsou takové momenty nabity mocnou symbolikou – žádný jiný černý chlapec v americké historii prostě dosud neměl stejné vlasy jako jeho prezident.

Zajímavou připomínku měnících se časů ostatně může dodat i sám fotograf. Ve stejné pozici pracoval ve druhé polovině osmdesátých let pro republikánského prezidenta Ronalda Reagana.

Jak známo, do Německa míří většina žadatelů o azyl i tzv. ekonomických migrantů, kteří neutíkají před válkou či perzekucí, ale odcházejí z domova za lepším životem. Mezi žadateli o azyl ovšem prudce roste i počet občanů země, již nemáme příliš ve zvyku s uprchlíky spojovat - s Ruskem.
A německý deník Die Welt přichází v pondělním vydání se značně výbušnou teorií podpořenou hlasy několika bezpečnostních analytiků, byť citovanými anonymně. Podle Weltu je tato vlna organizovaným pokusem ruského prezidenta Vladimíra Putina dále destabilizovat Německo. Svědčí prý o tom fakt, že většina žadatelů pochází z Čečenska, což potvrzuje i mluvčí německého ministerstva vnitra.

Video: Léčba deprese zmenšenou Amerikou.

Kulturní tip: L. A. - Přísně tajné. ČT2 30.5.2016  21:35