pátek 27. 4. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Budou atletické závody rozšířené o třetí závodní kategorii, kdy vedle mužů a žen budou samostatně soutěžit ještě “mezipohlavní sportovci” – což je neumělý pokus o nalezení české varianty termínu intersex? Stéphane Bermon, vrchní lékař Mezinárodní atletické asociace IAAF, si myslí, že ano. Respektive “cítí”, že ano; a bude to do deseti let, jak píše britský deník Guardian.

Bermon říká, že to bude vyžadovat posun ve veřejném mínění, přičemž je třeba vzít v potaz “kulturní a náboženskou citlivost tématu” a snažit se vyhnout “stigmatizaci sportovkyň”. Což je ovšem přesně to, co se bude dít, protože “kulturní a náboženská citlivost” je v éře sociálních sítí zárukou nenávisti, o které se dotyčné sportovkyně dozvědí z první ruky. Debatu, která nás čeká, tedy dotčeným osobám páteční menu nepřeje, je ovšem nevyhnutelná - jak říká sám Bermon.

Reklama
Reklama

Třetí kategorie je jedna - a možná i jediná - z odpovědí na dlouholeté dilema vrcholové atletiky: mají-li některé atletky přirozeně vyšší hladinu testosteronu, je potom fér, že závodí s atletkami, jejichž hormonální hodnoty jsou v normě? Nejviditelnějším aktérem, nebo spíš aktuálním středem tohoto sporu je Caster Semenya, jihoafrická běžkyně, která už léta dominuje trati na osm set metrů.

Má vyšší hodnotu testosteronu, a jak údajně ukázaly lékařské testy, jejichž výsledky jsou oficiálně neveřejné, nemá dělohu ani vaječníky a zároveň má vnitřní varlata. Semenya je nejviditelnější, ale není zdaleka jediná. Podle Bermona je (vcelku logicky) mezi atletkami počet mezipohlavních sportovkyň sto čtyřicetkrát větší než v běžné populaci.

https://www.youtube.com/watch?v=qFFPcIcAUUs

IAAF v roce 2011 zavedla pravidlo, že nadprůměrné hodnoty mužského hormonu musí atletky uměle snižovat medikamenty. Výkony Semenyi se následně zhoršily, i když i tak získala o rok později světové zlato, protože její přemožitelka, ruská atletka Maria Savinova, dopovala. Opatření ovšem záhy padlo: jiná atletka, které ose týkalo, indická běžkyně Dutee Chand, uspěla se soudní stížností. Argument: jaký je rozdíl mezi touto fyziologickou dispozicí a třeba tím, že někdo má dlouhé nohy a nadprůměrně výkonná svalová vlákna? Od té doby byla Semenya zase k neporažení.

Bermanova úvaha přitom přišla v ten samý den, kdy IAAF zavádí podobné pravidlo znovu. Asociace si je jistá, že tentokrát případný soudní spor vyhraje, protože je lépe argumentačně vybavená. Ať už spor dopadne jakkoliv, komplikovanost problému to nesníží. Řešení navrhované Bermanem dává smysl. Můžeme si držet palce do nadcházející “veřejné debaty” - a pak je držet soutěžícím v nové, třetí kategorii.

Čtěte také: Vítězství testosteronu, nbeo stereotypů?

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Čtvrteční rozsudek nad kdysi nesmírně populárním americkým hercem a komikem Billem Cosbym, který  se nejvíce proslavil v osmdesátkovém sitcomu The Cosby Show, představuje podle většiny komentářů ve světovém tisku zásadní okamžik veřejné debaty o sexuálním násilí a obtěžování.

Porota soudu v pensylvánském městě Norristown po necelých dvou dnech jednání rozhodla, že nyní osmdesátiletý Cosby v roce 2004 ve svém domě nedaleko Philadelphie zdrogoval a znásilnil Andreu Constand, v té době zaměstnankyni tamní univerzity. Cosby vinu odmítá. O výši trestu soudce ještě rozhodne, herec by mohl jít do vězení až na třicet let. Byl shledán vinným ze tří zločinů a za každý z nich mu hrozí až deset let vězení; soudce rozhodne, zda se trest bude sčítat či zda trest stanoví jinak.

Reklama
Reklama

Klíčový okamžik je to mimo jiné proto, že Cosbyho případ donedávna sloužil jako ukázka toho, jak byly zkušenosti se sexuálním násilím ignorovány a přehlíženy. Přestože jej postupně obvinilo téměř šedesát žen a první ze skutku, který se udál před více než padesáti lety,  k obvinění a soudu dospěl pouze jeden z nich. A to až po letech.

Jednak proto, že v řadě případů byla věc promlčena, jiné Cosbyho údajné oběti se ani neobrátily na policii. Tato pasivita bývá často kritizována, nicméně v širším kontextu sexuálního násilí a obtěžování dává hluboký smysl. Jiné sledované případy, kde oběti o svých zkušenostech mluvily roky a nikdo je nebral vážně, jasně ukazují, proč většinou ženy o svých zkušenostech mlčí.

Kupříkladu v kauze lékaře americké gymnastické reprezentace Larryho Nassara, který během let zneužil bezmála tři stovky dívek, vyšlo najevo, že stížnosti na jeho chování byly léta ignorovány či bagatelizovány. Když podezření konečně začala vyšetřovat FBI, trvalo agentům rok, než se vůbec dostali k výslechu sportovkyň – a během té doby Nassar zneužil dalších minimálně čtyřicet dívek.

Oběti i jejich rodiny v obsáhlém textu deníku The New York Times z letošního února popisují opakované pokusy kontaktovat úřad s otázkami, jak vyšetřování pokročilo, a frustraci z toho, že se jim nedostalo uspokojivé odpovědi. Když orgány činné v trestním řízení nekonaly právě akčně ani v případě dětí (nejmladším Nassarovým obětem bylo devět let), jak mohly dospělé oběti předpokládat, že to bude jiné u nich?

Ani Andrea Constand, původem Kanaďanka, která se s Cosbym seznámila, když působila ve vedení ženského univerzitního basketbalového týmu, nemlčela. O útoku řekla svojí matce a společně se obrátily na policii, státní zástupce se nicméně rozhodl Cosbyho neobžalovat. Později řekl, že Andree věřil, ale neměl v ruce dostatek důkazů.

https://www.youtube.com/watch?v=HFh1HEHXBLo

Následně Constand herce sama zažalovala, přičemž u soudu svědčila desítka žen, že s Cosbym učinila podobnou zkušenost - a on sám se přiznal ke zvyku podávat ženám sedativa, aby byly svolné k sexu, i když trval na tom, že jim je dával jen s jejich souhlasem. Civilní spor skončil finančním vyrovnáním, jehož výše není známa. Deset let poté bylo nicméně vyšetřování případu znovu otevřeno, mimo jiné také díky narůstajícímu počtu žen, které promluvily o podobné zkušenosti, a tehdy nově zvolený okresní státní zástupce kritizoval rozhodnutí svého předchůdce Cosbyho nežalovat.

Jak připomíná komentář v deníku The New York Times, ve verdiktu by bylo možné vidět naději – jde o první celebritu prvního řádu, která byla odsouzena od počátku „éry #MeToo“.  Jenže zároveň upozorňuje, že k němu došlo až poté, co veřejně vystoupily desítky žen, a poté, co téma opanovalo debatu po celém světě.

Někteří další obvinění sice spějí k soudu (jako producent Harvey Weinstein, jehož vyšetřuje třeba newyorská policie), ale většina z nich „vyčkává v ústraní svých rezidencí a plánuje comeback“. Žalobci kupříkladu odmítli stíhat režiséra Jamese Tobacka, přestože počet žen, které režiséra obvinily ze sexuálního útoku či obtěžování, je momentálně na čísle 395. U některých z těch, které se na policii obrátily, je ovšem problém v tom, že uplynula promlčecí lhůta.

Čtěte také: Jak se dělá konference o #MeToo