úterý 3. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Autor menu před několika týdny přátelsky rozprávěl s jedním poradcem jednoho českého populistického politika. Schůzka se týkala úplně jiného tématu, přesto se nakonec řeč nevyhnutelně stočila k vedení kampaní. Novinář nechápal, jak je možné prodávat politika, který nemá žádný program. Poradce nechápal, co to novinář mele za nesmysly. Při slově “program” vlastně trochu vytřeštil oči, na několik vteřin se zděšeně odmlčel a pak ze sebe vyrazil: “Jirko, neblbni, jakej program má jogurt?”

Žádný strach, tohle není rozjezd k další várce moralizování. Spíše úvod do moderního vnímání politiky a politických kampaní. Ostatně přenesme se z pražské kavárny na konferenci zkušených marketérů, jež se v září konala v Kolíně nad Rýnem. Jedním z vystupujících tam byl Richard Robinson, viceprezident společnosti Cambridge Analytica zabývající se behaviorální vědou a mikromarketingem. Společnost (neblaze) proslula tím, že během loňské předvolební kampaně ve Spojených státech pracovala pro Donalda Trumpa.

Reklama
Reklama

Richard Robinson popsal základní přístup úspěšné kampaně vlastně velmi podobně: “Umožnit někomu nebo podnítit někoho k tomu, aby vyrazil ve středu ráno do deště volit, se podle mě v ničem neliší od snahy přesvědčit ho, aby si místo jedné značky zubní pasty začal kupovat jinou. Jde o to pochopit, jaké sdělení je pro něj relevantní v daný okamžik, když se právě nachází v určitém konkrétním rozpoložení.“

Jinými slovy, zapomeňte na představy o voličích racionálně zvažujících programovou nabídku politických stran. Bavíme se o emocích - a než mávneme rukou, připomeňme si, že řeč vedeme s praktiky, kteří mají úspěch. Pohled na voliče a demokracii vlastně pod tíhou moderních technologií, záplavy dostupných dat a výzkumů lidské psychologie praská ve švech. Skvělou branou do tohoto nového světa je třeba kniha Democracy for Realists (Demokracie pro realisty) od princetonských vědců Christophera H. Achena a Larry M. Bartelse.

Ti právě na základě výzkumů mluví o klasické představě racionálních voličů, kteří na základě svého rozvažování volí zástupce, kteří pak realizují slíbený program, jako o “lidové teorii demokracie”. Ta je sice krásná, ale v praxi nefunguje a nikdy nefungovala - a lpění na ní nám brání pochopit politické dění, jehož jsme svědky. Nebo dokonce právě tahle představa o ideálním, ovšem lidské povaze zcela nedostupném chodu demokracie, je dost možná zdrojem všudypřítomného rozčarování, jež otvírá dveře dnešním populistům.

https://www.youtube.com/watch?v=ythGE6I4HhM

Jak vlastně funguje zmíněná Cambridge Analytica, alespoň trochu popsala novinářka Financial Times Gillian Tett na základě schůzek s jejich moudrými analytiky. Za prvé ke kampani vůbec nepřistupují skrze jakékoliv politické otázky a problémy. Politika je podle nich něco jako širší identita jednotlivců coby sociálních bytostí a spotřebitelů. Marketéři se tedy na základě naprosto legálně dostupných dat snaží vybudovat jejich sociologický profil. Data nakupují u technologických firem, kterým jsme je odevzdali zadarmo v představě, že nám nabízejí komunikaci s přáteli nebo třeba vyhledávání na internetu.

Konkrétně Cambridge Analytica pracuje s 5000 sériemi údajů o Američanech: od jejich zdravotních problémů až po to, jaké mají rádi auta. Data nějak (autor netuší přesný postup) kombinují s psychologickým průzkumem profilů na Facebooku a dostávají skupiny potencionálních voličů. Teprve v tom okamžiku začínají speciálně pro ně šít “sdělení”, které by na ně mělo fungovat. Obsah politiky je tedy zcela druhotný a vytváří se až zpětně, pokud lze tedy o obsahu hovořit. Marketéři budují emoce a používají formy sdělení, které dobře fungují na psychologické rozpoložení voličů. Díky sociálním sítím je také dostanou přesně tam, kam potřebují, aniž by o nich ostatní vůbec museli cokoliv tušit.

Je to samozřejmě trochu abstraktní a nepochybně  je v tom kus vychloubání marketingových firem. O tom, že se na fungování demokracie v dnešní technologické době musíme začít dívat nějak čerstvě, ale nejspíš není pochyb.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Katalánský parlament před (nezákonným) referendem stanovil, že v případě kladného výsledku hlasování vyhlásí nezávislost do 48 hodin. Jinými slovy, Katalánsko by mělo oficiálně deklarovat odtržení od Španělska již v úterý. Jisté je, že se koná generální stávka. Všechno ostatní je ve hvězdách. Katalánský premiér Carles Puignemont v pondělním prohlášení požádal Evropskou unii o zprostředkování rozhovorů s tím, že region se chce vyhnout “traumatickému odtržení od Španělska”.

Jak vlastně hlasování dopadlo? Vzhledem k okolnostem samozřejmě není možné brát výsledky příliš vážně, katalánská vláda nicméně oznámila, že bylo odevzdáno 2,2 milionu hlasů, tedy asi 42% možných. A z nich 90 procent žádá nezávislost. Takový výsledek je v souladu s dlouhodobým trendem. Velmi podobně dopadlo předchozí, “konzultační” hlasování pořádané v roce 2014 - účast 42%, z toho 81% pro nezávislost, většina Katalánců referendum ignorovala.

Reklama
Reklama

Výsledek referend se také dobře rýmuje s výstupy z posledních regulérních autonomních voleb v Katalánsku: strany pro nezávislost v nich získaly dohromady 47,8% hlasů, což díky volebnímu systému znamená, že mají v parlamentu těsnou většinu křesel. Jinými slovy, hnutí za nezávislost se nikdy oficiální ani neoficiální cestou nepodařilo získat měřitelnou většinu, a už vůbec ne jasnou převahu, již by bylo možno považovat za pevné základy pro vyhlášení nezávislosti. Katalánci jsou prostě rozděleni, pravděpodobně s mírnou převahou stoupenců zachování jednotky se Španělskem. Katalánská vláda se ukázala být mistrem v mobilizaci té části společnosti, jež touží po odtržení, španělská vláda naopak dokonalým slonem v porcelánu. A co dál?

Evropská komise vydala v pondělí ráno prohlášení, které sice kritizuje násilnosti páchané španělskou policií, ale zároveň opakuje, že referendum je nezákonné a že Komise má plnou důvěru ve vládu Mariana Rajoye. Především ale znovu zdůraznila, že pokud se Katalánsko odtrhne, i kdyby to bylo legální cestou, přestane být automaticky členem Evropské unie. To je ovšem pro Barcelonu naprosto klíčové sdělení. Ve zmíněném zákonu o přechodném období a založení republiky, schváleném bez účasti opozice katalánským parlamentem, se členství v Evropské unii včetně zachování veškerých zákonů a eura považuje za základní prvek fungování nového státu. Na stranu španělské vlády a Mariana Rajoye se postavil také prezident Evropské rady Donald Tusk.

Čtěte také: Španělská vláda situaci nezvládla

Jinak je reakce Evropy spíše rozpačitá. Většina politických lídrů se k věci příliš nevyjadřuje. Jak poznamenal server Politico, Evropský parlament “se ani nedokáže shodnout na tom, zda bude o španělském chaosu debatovat”. Kolem kritiky postupu Madridu a podpory španělské vlády se začínají sdružovat méně standardní postavy: Nigel Farage tweetoval, že “stoupenci EU záměrně ignorují násilí Španělska proti Kataláncům. Takto bude EU v budoucnu nakládat se svými odpůrci”.  Madrid tvrdě kritizoval také Jeremy Corbyn, na domácí půdě jsou nejtvrdšími kritiky členové Podemos (tady je dobré si připomenout, že Corbyn i šéf Podemos Iglesias zároveň systematicky celé měsíce odmítají kritizovat potlačování opozice ze strany venezuelské vlády).

Postoj Evropy může být klíčový pro řešení celého konfliktu ale také pro Evropu samu. Španělský sociolog Carlos Delclos (a sympatizant Podemos) poznamenává v komentáři deníku The New York Times, že Španělsko je se svými autonomními regiony v jistém smyslu mikrokosmem, který zrcadlí evropské uspořádání. “Španělská teritoriální krize sahá daleko za hranice země. V sázce je otázka, zda dokáže ústavní pořádek zaručit demokratické vládnutí mezi několika zeměmi či národy,” píše a upozorňuje, že obě strany se v tuto chvíli líčí jako obránci demokracie. Španělský problém se v každém případě velmi rychle stává problémem evropským.

Reklama
Reklama