pondělí 3. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Deník The New York Times obdržel a zanalyzoval kopie daňových přiznání Donalda Trumpa, které republikánský kandidát – jako vůbec první uchazeč o Bílý dům za čtyřiačtyřicet let – dlouhodobě odmítal zveřejnit. List si k tomu najal respektované daňové specialisty a společně s nimi dospěl k závěru, který ještě zesiluje podezření, jež kolem Trumpových finančních poměrů dlouhodobě panují.

Trump vykázal v roce 1995 rekordní ztrátu ve výši 916 milionů dolarů. Prodělek způsobený neúspěchy v byznysu s kasiny, aerolinkami a newyorským hotelem Plaza byla tak masivní, že se díky němu vyhnul placení federálních daní na osmnáct let – tři roky před vykázáním ztráty a patnáct následujících let. A byť toto jednání nebylo nelegální, nebylo každopádně standardní. V celé věci navíc zůstává řada nejasností - a magazín Slate tak vypočítává šest hlavních důvodů, proč by i tak mohlo odhalení zásadně poškodit Trumpovu kampaň a jeho šance stanout příští rok v čele Spojených států.

Reklama
Reklama

Jednak se ukazuje jako pravdivé podezření Hillary Clinton, že Trump daňová přiznání odmítá zveřejnit, protože ví, že by ho to poškodilo. Nové informace dále významně problematizují obraz, který o sobě Trump dlouhodobě buduje – tedy coby mimořádně úspěšného byznysmena. Pokud chce republikánský kandidát „řídit stát jako firmu“, abychom si vypůjčili slova jednoho českého miliardáře, pak ztráta v bezmála miliardové výši není právě nejlepší vizitkou jeho schopností.

„Trump tvrdil, že neplatil daně, protože je mazaný, ale ono se ukazuje, že neplatil daně, protože je jedním z nejhorších podnikatelů v historii,“ shrnuje Slate - byť tvrzení o nejhorším v historii je poněkud nadsazené. Třetí důvod směřuje k srdci Trumpovy kampaně, která jej vykresluje jako bojovníka za práva obyčejných Američanů. Nová odhalení jej ukazují jako přesně ten typ příslušníka establishmentu, který profituje ze systému, jenž nic neodpustí běžným lidem. Z daňového přiznání vyplynula také jeho neochota podpořit nejrůznější dobročinné organizace – fond na podporu vietnamských veteránů kupříkladu.

Pátý a šestý důvod pak souvisí s celkově nedobrou situací, v níž se republikánský kandidát nachází. Jeho velmi slabý výkon během první prezidentské debaty následovala další zveřejněné podezření, že měl jako podnikatel nelegálně obchodovat s Kubou, a zakončila ho trapná přestřelka na Twitteru s bývalou Miss Universe.  A daňový problém je natolik závažný, že se ho Trump už nezbaví, předvídá na konci Slate.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Myslíme si, že o druhé světové válce už víme všechno – a jsme znovu a znovu vyváděni z omylu. V zdánlivě probádané krajině se nyní vynořil další nový objev, a to mimořádně zajímavý. Německý spisovatel Norman Ohler v knize, která vyšla pod názvem Der totale Rausch (Totální rauš) loni na podzim, odhaluje vztah Třetí říše k drogám. A to drogám všeho druhu od kokainu po pervitin.

Není divu, že se stala se okamžitě bestsellerem a byla od té doby přeložena do osmnácti jazyků (česky ji mimochodem vydá příští měsíc nakladatelství Host). Ohlera nyní navštívil v jeho bytě v berlínské čtvrti Kreuzberg britský The Observer a přináší o něm a jeho knize obsáhlý text. V něm se autor tří románů, pro něhož šlo o první jeho nebeletristické dílo, podivuje nejen nad obrovským úspěchem titulu, ale zejména nad tím, že byl první, kdo se tématu podrobněji věnoval. Ohler tuto díru v historii prozkoumal tak důkladně, že to jeho „seriózní bádání“ ocenil i respektovaný expert na nacistické Německo, britský historik Ian Kershaw.

Reklama
Reklama

Norman Ohler chtěl původně napsat román, nicméně jeho plány zcela změnila návštěva archivu, kde objevil zápisky Hitlerova osobního lékaře Theodora Morella, do té doby spíše opomíjené postavy hitlerovského bádání. „Věděl jsem okamžitě, že tohle je mnohem lepší než jakákoliv beletrie,“ řekl Observeru.

1246

Přestože nacistický režim vystupoval proti „dekadentním“ uživatelům drog (asocioval jejich užívání s Židy) a Hitlera prezentoval coby téměř asketu pracujícího v potu tváře pro blahu německého národa, bylo to právě za vlády nacistů v roce 1937, kdy německá farmaceutická firma Temmler představila a patentovala pervitin (dnes mezinárodně známý jako meth). Stal se okamžitě senzací, a protože ho bylo nejprve možné koupit bez receptu, brali ho podle Ohlera všichni – od žen v domácnosti, kterým byl doporučován jako lék na únavu se „zeštíhlujícím bonusem“, až po dělníky v továrnách.

Netrvalo dlouho a zázračného zabijáka únavy objevili vojáci. Na počátku války wehrmacht u Temmleru objednal 35 milionů tablet pervitinu a během blitzkriegu doporučovali armádní lékaři vojákům jednu tabletu denně, dvě na noc a další podle potřeby. Ke konci války pak začala armáda vyvíjet vlastní, mimořádně silnou drogu – kokainovou „žvýkačku“, kterou testovali na vězních koncentračního tábora Sachsenhausen a již následně podávali námořníkům, které vysílali do boje v jednoposádkových ponorkách. Příliš se však neosvědčila: mladí muži sice vydrželi sedm dní beze spánku, jenže u tohoto zároveň duševně trpěli a na svých misích selhávali.

Adolf Hitler měl sám s drogami blízkou zkušenost. Nejprve proslavenému vegetariánovi podával jeho osobní lékař injekce zvířecích hormonů, později mu injekčně aplikoval opiát eukodal (blízký příbuzný heroinu) známý tím, že vyvolává euforické stavy. Vůdce Třetí říše pak tento opiát ještě kombinoval s dávkami kokainu. Podle Ohlera si Hitler závislost na drogách uvědomoval, byť se jak on, tak jeho lékař - nikoliv překvapivě -  vyhýbali otevřenému pojmenování věci.

Chatrný zdravotní stav, v němž je Hitler na posledních známých záběrech z jara 1945, Ohler nevysvětluje Parkinsonovou chorobou jako jiní historii, ale prostě absťákem. Spojenci totiž vybombardovali také továrny farmaceutických firem a přísun drog byl významně omezen.

Norman Ohler

Reklama
Reklama