pondělí 7. 5. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Google – nejpoužívanější webová stránka dnešních dnů – zpracuje 3,5 miliardy dotazů denně . A to má svou cenu. Miliony serverů, routerů a dalších zařízení, které za nejmocnější internetovou firmou světa stojí, vyprodukují kolem půl tuny oxidu uhličitého za vteřinu. Píše o tom webový deník Quartz v článku o „umělecké badatelce“ Joanna Moll, která se snaží ukázat lidem co nejnázorněji ukázat, co používání internetu obnáší. Jedné takové osvětové akci dala jméno CO2GLE. Vytvořila pro ni triviální webovou stránku janavirgin.com/CO2/, kam umístila počítadlo měřící tvorbu skleníkových plynů podle toho, jak Google pro svůj hardware spotřebovává elektřinu.

„Skoro nikdo si dnes už neuvědomuje, že za internetem je reálná infrastruktura s nároky na přírodní zdroje. Jak je možné, že tak zjevná věc je dnes tak moc mimo naši představivost?“ přemítá Joanna Moll v krátkém vstupním textu, kde projekt CO2GLE představuje. Projekt běží už tři roky a počítadlo se pořád točí podle dat z roku 2015. Dnes je výkon i spotřeba Google ještě mnohem vyšší, ale pro ilustraci zajímavé probrat si i ona tři roky stará čísla. Výpočet stojí na předpokladu, že Google zpracuje 47 tisíc dotazů za vteřinu (dnes by to mělo být 67 tisíc), což odpovídá skoro deseti gramům na jeden dotaz. Vzhledem k dominantní pozici Googlu by jeho podíl na uhlíkové stopě celého internetu měl dosahovat až 40 procent.

Reklama
Reklama

Reportéři z Quartz s výpočty konfrontovali i Google a firma podle nich vzoreček nijak nerozporovala. V článku zmiňují, že Google bere produkci skleníkových plynů vážně a sám se čísla snaží snížit, ale vzhledem k velikosti firmy jsou pořád obrovská. Podle dat, které firma reportérům poskytla, má obsluha jednoho průměrného uživatele Google za měsíc na svědomí zhruba stejné množství CO2 jako jedna míle jízdy v benzínovém autě. Článek ale připomíná, že existují i mnohem vyšší odhady, podle kterých jedno hledání stojí jeden až deset kilogramů CO2.

Quartz píše, že se o Joanně Moll dozvěděl předminulý týden na konferenci v Barceloně, odkud kritička naší digitální bezstarostnosti pochází, a zmiňuje ještě jeden její názorný projekt jménem DEFOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOREST. I ten má svoji webovou stránku, kde triviálním, ale působivým způsobem nabíhají malé obrázky stromků podle toho, kolik jich je v přírodě na vybalancování Googlu třeba. Vteřina googlování podle této stránky vytvoří tolik oxidu uhličitého, že jeho rozklad zaměstná 23 stromů.

O moc lépe na tom samozřejmě nejsou ani další internetové korporace. Facebook sám na sebe podle Quartzu prozradil, že jeho hardware za rok 2016 vyprodukoval 718 tisíc tun CO2. To zhruba odpovídá výrobě elektřiny pro jedno větší americké město s 77500 domácnostmi.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Tři roky od vypuknutí aféry s emisními podvody dostanou němečtí řidiči možnost spojit síly a vysoudit na automobilkách zajímavé finanční odškodné po vzoru USA.

Lídři obou koaličních stran se navzdory původním rozporům dohodli, že zavedou institut hromadných žalob, kdy se více stěžovatelů stejného typu sdruží do jednoho případu pod jedním advokátem. Už ve středu půjde příslušný zákon do vlády a poté do parlamentu. Nyní se v Německu musí soudit každý sám za sebe, nová pravidla to ale změní, a to obecně, nejen u stížností na automobilky.

Reklama
Reklama

Mezi CDU Angely Merkel a sociálními demokraty, oběma stranami staronové vládní koalice, už panuje v této věci shoda, uvedl pro list Tagesspiegel mluvčí sociálnědemokratické frakce v německém parlamentu Johannes Fechner. Nová pravidla mají podle něj vstoupit v účinnost od listopadu.

Celou věc dobře v souvislostech popisuje internetový deník Quartz. Křesťanští demokraté se podle něj původně snažili hromadné žaloby zastavit, což vzbudilo kritiku coby snaha chránit automobilky a na ně navázanou ekonomiku – a to na úkor spotřebitelů.

Ve hře byly i nápady, jak kvůli ochraně průmyslu přesunout odškodnění na bedra daňových poplatníků, ale toto řešení se kvůli odporu veřejného mínění neujalo. Situace pro německý autoprůmysl se naopak komplikuje – prodeje aut s dieselovými motory letí dolů a nejzelenější německá města kvůli nedůvěryhodnosti oficiálních emisních limitů zavádějí pro diesely zákazy vjezdu do center.

Hromadné žaloby mohou být pro automobilky další velkou přítěží. Volkswagen, hlavní protagonista emisního skandálu, v USA odškodnil 400 tisíc zákazníků a stálo ho to už sedm miliard dolarů. V Německu, kde podle Volkswagenu nedošlo k žádnému porušení zákona, se odškodnění zúžilo jen na update softwaru, který skutečné emise maskoval. Přitom v USA měli majitelé stejných aut nárok na skutečnou úpravu motoru tak, aby méně kouřil, nejen na úpravu softwaru, na navíc na několik tisíc dolarů jako odškodné pro majitele dotčených vozů.

Ať si lidé dají diesely do pořádku, nebo je ve městech zakažme

Reklama
Reklama