úterý 23. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

The New Yorker se ještě vrací k nedávno odtajněným materiálům americké vlády popisujícím vztah USA k argentinské vojenské juntě v době diktatury v letech 1978 - 1986.  Respekt se o nich zmiňoval již v menu předminulý týden.

Z uvolněných materiálů jasně vyplývá, že představitelé Bílého domu a ministerstva zahraničí “si byli intimně vědomi krvavé povahy vojenského režimu v Argentině a že někteří z nich byli zděšeni z toho, co vědí”. Pohoršen ovšem nebyl Henry Kissinger, který tehdy ve vládě Geralda Forda zastával post ministra zahraničí a poradce národní bezpečnosti. Kissinger byl dva dny po převratu upozorněn na to, že v Argentině poteče krev a že junta si velmi tvrdě vyšlápne nejen proti levicovým teroristům, ale také proti levicovým politikům, odborářům a dalším stoupencům opozice. Podle uvolněných záznamů odpověděl, že vojáci “budou potřebovat trochu podpory … protože já je skutečně podpořit chci. Nechci, aby měli pocit, že je Spojené státy zastrašují“.

Reklama
Reklama

Přečtěte si recenzi Kissingerovy knihy v novém Respektu: Cynický mírotvorce

The New Yorker se proto domnívá, že materiály líčí bývalého amerického ministra téměř jako spolupachatele válečných zločinů spáchaných latinskoamerickými vojenskými režimy. Kissinger bezprostředně po převratu zaslal generálům slova podpory a prosadil americkou vojenskou pomoc. Při osobním setkání s argentinským ministrem zahraničí o dva měsíce později podle záznamu rozhovoru pronesl: “Jsme si vědomi, že procházíte obtížným obdobím. Žijeme ve zvláštní době, kdy se politické, zločinné a teroristické aktivity prolínají, aniž by je bylo možné jasně rozlišit. Chápeme, že musíte nastolit svou autoritu…. Jestli jsou věci, které je potřeba udělat, měli byste je udělat rychle.“

Argentinská junta pak dokázala během osmi let umučit a popravit třicet tisíc lidí. Studená válka se jistě odehrávala v jiném kontextu, na všechno nelze brát stejný metr jako dnes. Týdeníku jde ale spíše o to, zda jsme schopni sebereflexe. Barack Obama v Argentině prohlásil, že “když demokratické země nedokážou dostát ideálům, které zastávají, musí mít odvahu si to přiznat”.  Právě odtajnění materiálů je takovým pokusem o upřímný pohled do zrcadla.

57_kissinger_R34_2016
Henry kissinger: Uspořádání světa. Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha

Komentář vyjmenovává řadu drsných amerických mužů, kteří mají dějinné máslo na hlavě - od generála Shermana až po Donalda Rumsfelda. Speciálně se věnuje bývalému ministrovi obrany Robertu McNamarovi, který měl na povel vedení války ve Vietnamu. McNamara podle dokumentaristy Errola Morrise prožil závěr života pronásledován výčitkami svědomí, napsal o tom dokonce knihu. Ve stejnou dobu novinář Stephen Talbot zpovídal Kissingera a zmínil se před ním, že nedávno hovořil právě s McNamarou. Kissinger se prý rozplakal -  “jenže to nebyly skutečné slzy. Kissinger se vysmíval. Bú, bú, parodoval a třel si pěstmi oči. Pořád se buší do hrudi, pořád ty pocity viny, že?“

Komentář se ostatně jmenuje Má Henry Kissinger vůbec nějaké svědomí? Autor Jon Lee Anderson dochází k negativnímu závěru - třeba na rozdíl od zmíněného ministra obrany, k němuž dějiny nebudou shovívavé.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

 

Předák britské opozice Jeremy Corbyn se zařadil po bok amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, když odmítl potvrdit, že by v případě ohrožení jako hlava státu dodržel závazky NATO a pomohl napadené členské zemi. Corbyn čelí vnitrostranické revoltě a musí obhajovat pozici předsedy strany, ale všeobecně se má za to, že předsedou labouristů zůstane. Otázka na závazky NATO padla během jedné z předvolebních debat.

Reklama
Reklama

Ve skutečnosti tedy padla opakovaně. Corbyna se v Birminghamu ptali, zda by dodržel princip NATO o kolektivní obraně, kdy je útok na jednoho člena NATO považován za útok na všechny členské země. Vůdce labouristů opakovaně odpovídal, že by “se snažil vyhnout tomu, aby (Británie) byla vojensky angažována tak, že by budoval demokratické vztahy”. Dále hovořil o nutnosti pěstovat diplomacii s Ruskem. Když naléhání neustávalo, Corbyn vysvětloval, že nechce jít do války. “Ve skutečnosti chci vybudovat svět, v němž nemusíme válčit, v němž to není potřeba. To je dosažitelné.”

Corbynova odpověď není pro jeho stoupence žádné velké překvapení. Corbyn je předsedou koalice Stop the War ustavené deset dní po teroristických útocích na New York a Washington, s cílem zabránit nespravedlivým válkám. Je odpůrcem jaderných zbraní a stoupencem jednostranného jaderného odzbrojení Británie. Jeho postoj k NATO je dobře patrný na tomto záznamu demonstrace z roku 2014, kde tehdy ještě řadový labouristický poslanec Corbyn řeční proti Severoatlantické alianci. Z projevu se dozvíme, že NATO může za vznik Varšavské smlouvy a že je to ve své podstatě organizace určená k zajištění výdělku mocných výrobců zbraní.

Candidiate for Labour leader Jeremy Corbyn announces environmental policies
Trochu Syriza, trochu strejda. (Jeremy Corbyn během vítězného tažení v Británii) • Autor: Profimedia.cz

Corbynovo odmítnutí solidarity s členskými zeměmi aliance byla silná káva pro kde koho včetně deníku The Guardian. Její pravidelný komentátor Simon Jankins v textu s názvem Corbynovo odmítnutí NATO už zachází příliš daleko píše, že sice lídrovi labouristů tleskal za jeho odmítání jaderných zbraní, ale “to, co Corbyn prohlásil nyní, už implikuje, že se  chce stáhnout z NATO”. Na solidaritě členských zemí přitom stojí celý smysl existence Severoatlantické organizace: “Nejasné řeči o lepším světě jsou jedna věc. Ten chceme všichni, ale NATO je vojenská organizace. A její členové musí dodržovat slovo.“

The Telegraph už si vůbec nebere servítky: “Po celou kariéru Jeremyho Corbyna jsme věděli, že nesnáší Západ a miluje Rusko. Před Ruskou federací dával přednost Sovětskému svazu, a ne proto, že by snad neměl rád Putinův autoritářský antidemokratický režim, ale proto, že SSSR byl skutečně existujícím socialismem. Nevěděli jsme však, že Corbyn nesnáší i Británii."

Deník poukazuje, že Corbyn v podstatě roztrhal na kusy historický závazek labouristické strany k NATO a srovnal krok s pojetím zahraniční politiky, jak ji předvádí Donald Trump. “Hrůza, kterou většina Britů musí cítit při představě Trumpova prezidentství, je nyní stejná jako ta, kterou musí cítit při výhledu na - jakkoliv mizivou - možnost Corbynova premiérování.”

Doufejme, že Corbyn i Trump mají v tuto chvíli k moci daleko: Trump ztrácí na Hillary Clinton průměrně 6%, labouristé na konzervativce hřejivých 12%.

Reklama
Reklama