Britská policie vyzývá ženy, aby hlásily sexuální obtěžování, které zažily v barech a klubech

V šestém největším anglickém městě Bristolu startuje zajímavá kampaň. Policie v ní vyzývá občany, aby jí více hlásili případy sexuálního obtěžování, k němuž dojde v barech či klubech. Vzhledem k tomu, že mezi obětmi obtěžování drtivě převažují ženy, cílí kampaň zejména na ně. K reakci policisty inspirovaly zprávy o tom, že obtěžování, k němuž dochází zejména během pátečních a sobotních večerů a nocí, je natolik rutinní a běžnou součástí nočního života, že většina obětí nad tím mávne rukou. Byť to rozhodně nejsou zážitky příjemné, jak BBC popsaly dvě mladé obyvatelky Bristolu, ani ojedinělé, jak o tom před časem přinesl podrobnou zprávu server BuzzFeed.

„Beru to jako součást nočního života, proste se to děje,“ řekla BBC osmnáctiletá Bristolanka Lottie. „Zažila jsem osahávání na prsou, na zadku, jednou mi kdosi strčil ruku do výstřihu, jindy zase pod sukni.“ Její o dva roky starší sestra Anna má podobné zkušenosti. Dívky se sice proti podobnému chování ohrazují a někdy se na ně připravují (pod sukně nosí šortky), nikdy se však neobrátily na policii. To chce nyní policie změnit mimo jiné sérií plakátů, na nichž upozorňuje, že „dotýkat se někoho sexuálně bez jeho souhlasu“ je „sexuální útok a zločin“ a že je tedy možné ho hlásit, i když oběť totožnost útočníka nezná.

Někdy se zdá jakoby ženy nesly větší odpovědnost než muži, kteří ty útoky páchají.

Podle policejních statistik, o něž požádal Buzzfeed, každý týden v Anglii a Walesu policii hlásí zhruba dvacet lidí (drtivá většina jsou ženy), které někdo sexuálně napadnul či obtěžoval v klubu či baru. Tato čísla ale budou jen vrcholkem ledovce, jak BuzzFeed upozorňuje. Jednak proto, že téměř polovina policejních poboček, které server s žádostí o informace oslovil, neodpověděla (také proto v přehledu nefiguruje Skotsko a Severní Irsko). A jak už jsme zmínili – lidé nemají příliš ve zvyku podobné incidenty hlásit.

BuzzFeed mluvil se celkem sedmi ženami s podobným zážitkem, z nichž pouze jedna věc hlásila. „Pokaždé, když se jdu bavit, musím být neustále v pozoru,“ říká v textu Sarah, což – jak dodává – je absurdní také proto, že do barů a klubů obvykle vyrážíme proto, abychom se uvolnili. Důvody, proč se ženy na policii neobracejí, jsou různé, nicméně řada z nich zažila nepříjemnou zkušenost s reakcemi okolí. „Lidi se mě ptají, proč jsem si nehlídala pití? Nebo proč jsem s těmi muži vůbec mluvila? Někdy se zdá jakoby ženy nesly větší odpovědnost než muži, kteří ty útoky páchají,“ říká třicátnice Hayley z Manchasteru, která útoku unikla jen díky pozornosti obsluhy baru. Barman si totiž povšiml, jak jí jakýsi muž nasypal cosi do pití (rovněž vcelku popsaná a rozšířená metoda, jak učinit ženy povolnější pomocí prášků na spaní). Ochranka muže z baru vyhodila, nic dalšího se mu však nestalo. Ani Hayley totiž policii nezavolala.