Bomba umlčela maltskou novinářku, ale její práce pokračuje

Vražda slovenského novináře Jána Kuciaka (a jeho snoubenky Martiny Kušnírové) nebyla šokující jen tím, že mladý novinář a jeho nastávající zřejmě životem zaplatili za jeho práci, ale také tím, že šlo v krátké době už o druhou vraždu novináře v Evropské unii. Tou první byla loni v říjnu smrt maltské novinářky jménem Daphne Caruana Galizia, které kdosi nastražil bombu do auta. Ačkoliv se toto povolání stává stále rizikovějším po celém světě, v Evropě jsme vraždění novinářů trochu odvykli.

Text v americkém deníku The New York Times právě na případu novinářky, kterou označuje za nejslavnější a nejprovokativnější z maltských žurnalistů, ukazuje, jak složité může být takový zločin vyšetřit a dotáhnout k uspokojivému závěru. Hledání vrahů podle NYT „vystavuje zkoušce“ jak maltské politické strany a instituce, tak celou EU. A právě podle její rodiny – a zejména syna Matthewa – v tomto testu neobstály.

V prosinci sice policie zatkla trojici „kariérních“ kriminálníků, ale kdo je poslal (pokud čin skutečně spáchali, jak tvrdí policie) a proč, to stále nevíme. Vinu trojice odmítá a s vyšetřovateli nekomunikuje. Podle rodiny úřady selhávají také proto, že mezi vyšetřovacími verzemi nemají tu, s níž policie pracuje v Kuciakově případě, tedy že motivy vraždy souvisejí s její prací. A vadí jim, že policie ani neprošetřuje informace, které jí poskytli – třeba fakt, že ministr, o němž Caruana Galizia psala v jednom ze svých posledních textů, chodí často do odlehlého baru, kde bývali zároveň častými hosty dva ze tří podezřelých. Ministr nepopírá, že do baru chodí, ale tvrdí, že s muži nikdy ani nemluvil.

O možných příčinách novinářčiny smrti nicméně píší ve zprávě členové delegace, kterou na středomořský ostrov vyslal Evropský parlament. Podle zprávy měl „brutální atentát“ za cíl „ vzbudit strach“ u kohokoliv. A zejména u těch, kteří se – stejně jako  Daphne Caruana Galizia – zajímali o případy praní špinavých peněz a korupce. Zastrašování nicméně nepodlehlo 45 novinářů z 18 médií z řady zemí, kteří po její smrti začali společně rozplétat kauzy, na kterých pracovala, a také okolnosti její násilné smrti.

Jejich spolupráci koordinuje francouzská nezisková organizace Forbidden Stories, která za uvězněné či zabité novináře s pomocí jejich kolegů z celého světa dokončuje rozdělanou práci. Tzv. Daphne´s project se podílejí i reportéři NYT, britského The Guardian, agentury Reuters či francouzského listu Le Monde.