pátek 2. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Minimálně jednomu běženci z australských detenčních zařízení svítá naděje na lepší zítřky, píše Aktuálně.cz. Bývalý soudce Jim Macken oznámil, že klidně odejde do uprchlického zařízení, aby tak "vyvolenému" běženci mohl nabídnout normální život. Výměnou za ten svůj.

"Přiznávám, že je to poměrně neobvyklá nabídka, ale myslím to zcela upřímně," stojí v dopise, který88letý Macken podle serveru BBC zaslal australskému ministru pro imigraci Peteru Duttonovi. V dopise mimo jiné píše, že se zřekne svého občanství, bude-li to potřeba. Mluvčí ministerstva pouze uvedla, že kancelář prověřuje, zda měsíc starý dopis skutečně obdržela. Dále ale situaci odmítla komentovat.

Reklama
Reklama
Reklama

"Důvod k mému návrhu je jednoduchý. Nemůžu už dále nečinně přihlížet, jak jsou nevinní muži, ženy a děti drženi v otřesných podmínkách na Manusu a Nauru," píše soudce. "Je to ještě o to horší, že v těchto nebezpečných a nehostinných podmínkách trpí proto, aby se vláda ujistila, že se žádní další uprchlíci ani nebudou pokoušet žádat o ochranu v Austrálii," nebere si servítky.

Australská vláda dlouhodobě čelí kritice za nelidské podmínky v obou detenčních táborech, které provozuje na Papui-Nové Guineji. Podle Mackena zachází s uprchlíky jako s lidskými štíty. Jeho nabídka by tak jednomu běženci umožnila stát se občanem Austrálie. Macken serveru The Guardian vysvětlil, že svou nabídkou "nemá co ztratit". Zároveň dodal, že byl by rád, kdyby výměna proběhla bez pozornosti veřejnosti.

Austrálie roky uplatňuje přísnou azylovou politiku, která znemožňuje běžencům usadit se v zemi. Automaticky proto putují do táborů na ostrovech Nauru a Manus. Před několika dny Canberra oznámila, žesouhlasí s uzavřením tábora se stovkami migrantů na ostrově Manus na severu Papuy-Nové Guineje. Neuvedla ale, kdy přesně tábor uzavře.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Tip na víkend: reportér týdeníku The Economist se vydal na organizovanou prohlídku belgického města Charleroi, jež bylo kdysi zvoleno nejošklivějším místem v Evropě. Výlet ho zavedl “betonovými koridory posetými kusy starého železa a znesvěcenými graffiti do stínu vysokých pecí, plevelem dosahujícím výše pasu a nahoru přes obrovskou hromadu strusky k vyhlídce na staré továrny a hromady odpadu z fabrik, které se většinou již odstěhovaly jinam”.  Průvodcem byl bývalý student uměnovědy Nico Buissart. Prohlídky pořádá od roku 2009 a město nazývá musée du globalisation, což asi není zapotřebí překládat.

Text Magical Misery Tour se nicméně nedrží jednoho ošklivého evropského zákoutí a konstatuje, že podobné výlety do podobně zbědovaných evropských koutů se stávají v poslední době hitem. Existovaly i dříve, třeba ve Valencii se již léta pořádají prohlídky nedokončených velkolepých projektů započatých zkorumpovanými lokálními politiky a přerušených ekonomickou krizí; ve východní Evropě se zase fanoušci „zvrhlé“ komunistické architektury kochají “skvosty”, jež nejsou k vidění nikde jinde.

Reklama
Reklama
Reklama

Molenbeek, Brusel
Molenbeek, Brusel • Autor: REUTERS

V poslední době se ovšem úpadková místa stala populární z jiného důvodu: “Jak politickou debatu v mnoha zemích ovládl terorismus a údajné selhání globalizace a multikulturalismu, stále více lidí touží navštívit místa, kde se tyto katastrofy odehrávají,” píše britský týdeník. Vzniká tak nové perverzní odvětví turistiky - do míst, jakým je třeba belgická čtvrť Molenbeek, v níž žili alespoň dva teroristé, kteří zaútočili vloni v listopadu na Paříž.

Reportér Economistu tvrdí, že na jedné straně je podobný zájem vlastně prospěšný: lidé jsou totiž nakonec vlastně překvapení, jak dobře vypadají místa, která jsou v médiích líčená téměř jako peklo na zemi. Na druhé straně ovšem potřeba vydávat se do přistěhovaleckých a jinak sociálně vyloučených čtvrtí ukazuje, jak jsou vlastně evropské země vnitřně rozdělené.

“Mnozí Belgičané na prohlídce Molenbeeku poprvé vidí tvář své země, jakou dosud nikdy nespatřili. Čtvrti, v nichž jsou arabské nápisy, maročtí muži posedávají před čajovnami a ženy v šátcích nakupují, jim nejsou tak nepřístupné, jak by se mohlo zdát. Ale skutečnost, že jim připadají exotické, ukazuje, jak segregovaná společnost vlastně je.“

A selhání integrace je skutečně velký problém dnešní Evropy. Text cituje průzkum, podle nějž Evropané věří ve schopnost uprchlíků stát se členy společnosti mnohem méně než jinde na světě. 65% Italů, 60% Belgičanů a 57% Francouzů si myslí, že v jejich zemích žije příliš velký počet přistěhovalců.

Výlety do podobných čtvrtí prý mohou přimět politiky, aby začali problémy řešit. Nebo paradoxně všechen ten chaos a zmatek začali vnímat pozitivně. Když prý Buissart s prohlídkami začal, místní politici si stěžovali, že nedělá městu dobrou reklamu. Dnes nabízí radniční webové stránky jogging průmyslovou zónou a cyklistické výlety podél rezavějící železniční trati.

Reklama
Reklama