středa 1. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Fenoménu se přezdívá „zelená horečka“ a v porovnání se zlatou horečkou je výrazně veselejší. A to nejen proto, že v zelené verzi jde o marihuanu, ale taky proto, že na rozdíl od riskantního hledání zlata na Aljašce či v Kanadě, do něhož se pouštěli dobrodruzi na konci devatenáctého století, je pěstování konopí mnohem jistější byznys. S důsledky pro celou společnost, které zatím ovšem nenaplňují černé scénáře, před nimiž varovali odpůrci legalizace.

Jak píše americký on-line magazín Quartz, tým vědců z univerzity v americkém Mississippi zkoumal ekonomické dopady dekriminalizace této měkké drogy, a to na příkladu státu Colorado, kde ke kroku došlo v roce 2014. Během čtyř let se zde zvedly ceny nemovitostí o šest procentních bodů. Nepotvrdily se tedy obavy, že legalizace – a s ní spojené případné problémy - sníží ceny nemovitostí.

Reklama
Reklama

Ekonomickými dopady se zabývají i další studie. Výzkumníci z coloradské univerzity se zaměřili na okres Pueblo a zjistili, že oblast se stopadesáti tisíci obyvateli z legalizace profituje, a to i když se započítají zvýšené náklady, které zákon naopak přinesl. Celkové výnosy autoři studie odhadují na osmapadesát milionů dolarů (za rok 2016), přičemž extra výdaje vyčíslili na třiadvacet. (A předpovídají, že profit dále poroste, až na necelou stovku milionů dolarů kolem roku 2021.) Zároveň ale i zastánci legalizace varují před tím, aby byl tento krok motivován primárně ekonomicky.

Jak v Coloradu, tak ve Washingtonu vedla legalizace ke zefektivnění práce policie.

Tweetni to

Když dáme ekonomiku stranou, ze studií vyplývají i další zajímavé závěry. Ve zkoumaných oblastech se zatím nepotvrdily obavy z negativních dopadů, ať jde o nárůst počtu bezdomovců nebo užívání marihuany mladými. „Ani na problém chudoby neměla legalizace žádný vliv,“ píší autoři zmiňovaného výzkumu coloradské univerzity.

A konečně další studie, tentokrát ze státní univerzity státu Washington, který marihuanu v USA zlegalizoval jako první, tvrdí, že jak v Coloradu, tak ve Washingtonu vedla legalizace ke zefektivnění práce policie. V obou státech se totiž policii daří častěji a rychleji uzavírat nejrůznější typy případů (přičemž „uzavřením případu“ se myslí situace, kdy je podezřelý zatčen a předán soudům, aby rozhodly, zda je vinný či nikoliv). Ani v jednom státě nebyla během sledované doby přijata žádná jiná významná změna zákonů, která by poskytla alternativní vysvětlení. Jak připomíná deník The Washington Post, zastánci legalizace tyto dopady „slibovali“, když za věc lobbovali. Policistům totiž jednoduše „odpadne“ práce, kterou dříve měli se zločiny související s konopím. Autoři studie to potvrdili.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

U nás v Česku by  se tomu říkalo  jasná účelovka. Paul Manafort, bývalý šéf předvolební kampaně Donalda Trumpa, je od včerejška souzen a (dost možná) by souzen nebyl, kdyby se na pár měsíců neocitl v těsné blízkosti Donalda Trumpa. Jenže se zapletl a o fungování jeho prezidentské kampaně toho hodně ví. Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, který se snaží zjistit, zda Trump či jeho lidé vědomě spolupracovali s Ruskem, se toho zase chce hodně dovědět. A když Manafort nehodlá zajímavé detaily prozradit sám, sestrojil si vyšetřovatel právní mučící nástroj: pošťoural se šíbrovi v jeho barvité minulosti a vytáhl na něj obvinění, které s Trumpem nijak nesouvisí. Manafort mohl v tu chvíli  začít “zpívat” výměnou za shovívavost. Jenže nezačal, a tak teď stojí před soudem a hrozí mu 30 let odnětí svobody.

Za prvé, takhle se to ve Spojených státech běžně dělá, Mueller nevymyslel nic nového, technice se říká “past na al Caponeho”, protože právě proti tomuto mafiánovi byla poprvé použita. Činy, za které je Manafort souzen, jsou reálné, žalovatelné a závažné. Je pravdou, že by se jimi nejspíš nikdy nezabýval tak špičkový právní tým, jako je ten, který se snaží rozklíčovat možnou spolupráci prezidenta USA s Moskvou. To z nich ale nedělá žádný hon na čarodějnice.

Reklama
Reklama

Manafort je totiž - za druhé - chlapík s hodně temným pozadím. Žalobce ho označil za “daně neplatícího lháře s extravagantním vkusem”. Lhal prý svým vlastním účetním i daňovému úřadu o svých příjmech a zahraničních kontech.  Za “odkloněné” peníze si pořídil třeba nemovitost v hodnotě 6 miliónů dolarů (přes 120 miliónů korun), hodinky za 21 000 dolarů (430 000 Kč), sako z pštrosí kůže za 15 000 dolarů (320 000 Kč). Teď je obviněn z daňových úniků a bankovních podvodů.

Zajímavější než obscénní nevkus je ovšem původ peněz. Manafort fungoval jako politický poradce prosazující zájmy Ruska na Ukrajině - a dodejme pro pořádek znovu, že dávno před tím, než začal pracovat pro Trumpa. Z ukrajinských oligarchů závislých existenčně na tamním proruském prezidentovi Viktoru Janukovičovi dokázal podle obžalovy v průběhu 10 let vyždímat 60 miliónů dolarů. Když Janukovič padl, začal podvádět banky.

Manafort se rychle proměnil v žádaného konzultanta nejodpornějších světových diktátorů.

Tweetni to

Pozoruhodný profil Paula Manaforta, muže “rozeného pro politiku”, ovšem v tom cyničtějším smyslu talentovaného manipulátora davů a moci, najdete v magazínu The Atlantic. Na jeho kariéře je zvláštní, že na dlouhý čas opustila arénu americké politiky, Manafortův příběh je příběhem konzultanta, který se po ukončení studené války vydal radit politikům do světa. Tam se ovšem rychle proměnil v žádaného konzultanta nejodpornějších světových diktátorů (třeba filipínského Ferdinanda Marcose). Korupce a osobnostní rozpad pramenící z blízkosti nespoutané moci je dechberoucí. Manafort podle měsíčníku Janukoviče časem zcela připodobnil sobě samému, včetně shodných obleků a účesu. Tenisové zápasy v areálu prezidentského sídla se rozšířily o společné koupání v bazénu.

Pak ovšem přišel Janukovičův pád a s ním vyschl příliv peněz. Politický konzultant podle všeho nebyl schopen změnit svůj životní styl, i když podváděl již dříve, po Majdanu se jeho finanční machinace teprve rozjely naplno.

Manafort stál v čele Trumpovy kampaně pouhé tři měsíce, byly to ale klíčové letní měsíce, kdy evidentně k nějakým pokusům o kontak mezi kampaní a Rusy došlo. Republikáni v tu dobu také pozměnili předvolební manifest v části o Ukrajině, když z něj vypustili ostrá slova na adresu Ruska. Pokud někdo disponoval potřebnými kontakty do nejvyšších pater Kremlu a byl dostečně pokřivený, byl to právě Paul Manafort.

Reklama
Reklama