Státní cena na pravém místě

Konec října je časem státních cen a vyznamenání. Zatímco výběr nositelů hradních metálů byl, je a bude zahalen tajemstvím, protože z návrhů si vybírá sám hradní pán, u státních cen v oblasti kultury bývá ministr smířen s rolí privilegovaného doručovatele, který respektuje rozhodnutí odborných porot.

Státní cenu za literaturu letos obdržel Petr Hruška za básnickou sbírku Darmata. A výběr laureáta se mi zamlouvá hned ze dvou hledisek. Od obnovení státní ceny v roce 1995 ji posedmé získává básník. Tato cena nezviditelňuje mediální září reflektorů jako Magnesia Litera, a proto ani obvykle nemívá silný vliv na prodejnost laureátových knih. Oceněním žánru poezie nicméně stát jakoby říká – my víme, že tato dávná podoba literatury ještě existuje.

Ve věku, kdy se pod tlakem okolností respektuje omluvné „já na to čtení básniček nemám talent, a tak je ani nečtu“ nejen u maturity, ale už i při studiu literatury na vysoké škole, je takové symbolické sdělení cenné. Podobně jako udělení letošní Nobelovy ceny za literaturu Alici Munroové připomíná veřejnosti sílu a kouzlo povídky, tohoto dnes již také okrajového žánru. A oceňuje řemeslo pečlivého psaní, a ne životní postoje či mediální sebezviditelňování.

Možná podstatnější je ale generační aspekt. Petr Hruška není mladým autorem, příští rok mu bude padesát. Nicméně až na Vladimíra Macuru a Pavla Brycze byly státní ceny ve své novodobé historii dosud vyhrazeny jen pro autory výrazně důchodového věku, a byly tedy gestem uznání celoživotní tvorby; často navíc i signálem, že autorovo zdraví už není v nejlepší kondici, a tak jde o to, aby se to ještě stihlo.

Ocenění Petra Hrušky se tak může jevit jako ochota uznat, že produktivními tvůrci soudobé literatury se už – bohužel či bohudík – stali autoři, jejichž tvorba spadá až do devadesátých, a ne do šedesátých let. Hruška si navíc k ceně došel skrze tvorbu, neboť jeho život je tichý, žitý mimo zájem médií, neobarvený skandály a gesty. Skrze tvorbu pečlivě váženou, cizelovanou, v níž vstřebává tradici české poezie, ale zároveň vyjadřuje i bytostně současné pocity.

Autor je literární teoretik

Rozhovor s laureátem Státní ceny Petrem Hruškou s i přečtete v novém Respektu 44/2013