Autor těchto řádků má slabost pro Roberta Zárubu. A to rozhodně nejen kvůli tomu, že dokázal jako pedagog kdysi shovívavě přihlížet, jak se mu (autorovi těchto řádků) podařilo na škole při simulovaném přímém komentování Velké pardubické vyplnit čas devítiminutového závodu čtyřminutovým tichem. Člověk by neřekl, jak mohou být čtyři minuty dlouhé… Nicméně na Zárubovi je okouzlující právě profesionalita, s jakou se on sám připravuje na vlastní komentování.
Pověstné jsou jeho šuplíčky s kartami, na něž si zaznamenává veškeré detaily o životě všech hokejistů, se kterými může mít při přenosech tu čest. Tohle musí ocenit i dělník kultury, který si dokáže splést Moneta s Manetem: Záruba v časovém presu díky svým poznámkám ví o všech hráčových statistikách z posledních sezón, o jeho spoluhráčích z klubu, o oblíbených předzápasových rituálech, o všech zraněních, ba i o rodinném zázemí, má-li tedy sportovec nějaké. Robertovi Zárubovi zkrátka čtyřminutové ticho v žádném případě nehrozí.
Středeční přímý přenos České televize byl tedy v tomto ohledu zcela výjimečný. Záruba snad poprvé za svou kariéru nevěděl co říct. Rozpačitě se díval do kamery, dlouze hledal slova, na sucho polykal do mikrofonu. Autor těchto řádků mu tu situaci nezáviděl. Přesto ho obdivoval, že ji vůbec ustál. Záruba totiž ten den v pořadu Hydepark vysvětloval, o co český hokej přichází se jmény Jan Marek,Josef Vašíček a Karel Rachůnek. Se jmény, s nimiž ho léta pojil nejen vztah profesionální, ale i přátelský. Což neváhal na kameru upřímně přiznat.
Zárubovi všechna čest. A čest samozřejmě taky třem reprezentantům, na jejichž kartičky si náš nejlepší sportovní reportér už bohužel žádný další údaj nenapíše.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
