Tolik si to přeju. Domeček se zahrádkou, v ní pejska a třeba i nějakého toho mužíčka, achichach. A právě proto rozžehnu dnes večer čínský lampion štěstí, který prý splní každičké přání. A který se nosí. Je to velká móda, tedy kromě Rakouska, kde jeho pouštění zakázali z důvodu nebezpečí požáru. Ti rakouští byrokraté.
O patnáct minut později. Čtu si návod a dozvídám se mnoho zajímavého. Lampiony se nazývají také Kong Mingovy lampiony, neboť je vynalezl Kong Ming: čínský vojevůdce je před 2000 lety vymyslel pro dorozumívání vojenských oddílů; vysoko letící hořící objekty byly vidět na kilometry daleko. Později je používali lidé jen tak, pro radost. A aby si splnili nějaké to tajné přání, co chovají ve svém srdéčku. Jako já.
O patnáct minut později. Šeptám svá přání pod hedvábný papír, svěřím je lampionku, jak mi poradili v příbalovém letáčku. Jedno, druhé, třetí i to čtvrté, to ale jen potichoučku, achichach. A už letí vzhůru, jasné světélko, jako další hvězdička.
O patnáct minut později. Na náměstí před domem dosedá helikoptéra.
O patnáct minut později. Střecha u sousedů hoří jako papír.
O patnáct hodin později. Jsem šťastná. Lampionek, kouzelník, štěstí s knotem, svou magickou mocí splnil všechna moje přání. Achichach. Doletěl až na střechu sousedova domu. Ačkoli hoří jen pět až sedm minut, stihlo se to akorát, takže vysoce hořlavá térová střecha chytla jasným plamenem. Přijely dva hasičáky, jenže než se vyhnuly helikoptéře na náměstí, hořel ještě dům vedle. Shořely do základů. Oba. Sousedi se už nevrátí. Chudáci, zbyl tu po nich jen ten jejich pejsek. Bude jistě rád, že si na místě jeho již neexistujícího domova udělám pěknou zahrádku. Místo bude i na dílničku pro mého mužíčka. I když tu helikoptéru asi hned tak neopraví. Navedlo ho na náměstí světlo lampionku. To se prý může stát, že pilot zamění světlo lampionu za signalizaci, proto není povoleno pouštět lampionky v blízkosti letišť. Psali to, achichach, v příbalovém letáčku.
–vkv–
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].