Místo privatizace přišla Balíkovna o šéfy. Nové hledat nebude a vrací se pod státní moloch

Případ České pošty je v posledních letech jasný: státní podnik a někdejší totální hegemon v doručovacích službách ztrácí svou pozici na trhu, a aby měl v delším horizontu nějakou naději na přežití, je potřeba „něco“ dělat – investovat do něj, modernizovat ho, seškrtat jeho rozsáhlou síť poboček a nejlíp to všechno udělat dohromady. Vláda Petra Fialy hledala způsob, jak situaci vyřešit bez miliardových injekcí ze státní kasy, a spásným východiskem mělo být oddělení balíkových služeb pošty do nové akciové společnosti Balíkovna, která by postupně spěla k privatizaci.

Zodpovědní politici a poštovní manažeři doufali, že tímto způsobem by na rozvoj a záchranu ostatních provozů – tedy zejména doručování dopisů – České pošty získali čtyři miliardy korun, protože právě Balíkovnu prezentovali jako jedinou ziskovou a perspektivní součást tradičního státního podniku.

Po vyčlenění balíkových služeb mimo struktury pošty se ale objevila překvapivá zpráva: Balíkovna ročně prodělává zhruba dvě miliardy korun, což samozřejmě její možnou tržní cenu snižuje, a sen o čtyřech miliardách se najednou začal jevit nepravděpodobně. Na trhu balíkových služeb se totiž ruku v ruce s rozmachem nakupování na internetu etablovali soukromí dopravci, kteří postupem času Českou poštu převálcovali v kvalitě, a státní podnik i „v balících“ rok co rok ztrácel svou pozici na trhu.

Když pak přišla nová vláda pod vedením hnutí ANO, proces privatizace se zastavil. Andrej Babiš i jeho pobočník přes průmysl a obchod Karel Havlíček tento záměr od začátku kritizovali a říkali, že prodej Balíkovny je jen umělé dočasné vylepšení hospodářské situace pošty. Od svého nástupu do vládních pozic měli ale rozhodující politici jasno alespoň v tom, že je potřeba změnit vedení jak České pošty, tak Balíkovny. Po peripetiích v podobě neúspěšného výběrového řízení se to v březnu konečně povedlo: do vedení Balíkovny usedl Martin Kment a do vedení České pošty Richard Hodul.