Na co jsem přišel, když jsem se ponořil do manosféry
Vztek dospívajících mužů narůstá čím dál více. Abychom problému lépe porozuměli, je nutné začít mluvit o tom, čemu jsou vystaveni v on-line prostředí
Bod zlomu: Otázky světa
Čtete článek ze speciálního vydání Respektu s esejemi z deníku The New York Times. Můžete si ho zakoupit na na stáncích nebo objednat v e-shopu.
Jednotlivé články budeme na webu publikovat v následujících dnech. ➡️ OBSAH VYDÁNÍ
Než jsem začal se Stephenem Grahamem pracovat pro Netflix na seriálu Adolescent, o takzvané manosféře jsem věděl jen velmi málo. Byl to pro mě úplně cizí svět, považoval jsem ho za cosi velmi okrajového a navíc mě lidé, kteří se v něm pohybují, nijak zvlášť nezajímali. Až když jsem se do tohoto světa ponořil a začal ho zkoumat, zjistil jsem, jak moc jsem podcenil jeho sílu a dosah.
Stephena k seriálu inspirovala série vražd spáchaných v Británii, jimž se snažil porozumět. Vraždili dospívající chlapci, na straně obětí byly stejně staré dívky a jako vražedná zbraň – nůž.
Při vytváření hlavní postavy, třináctiletého Jamieho obviněného z vraždy spolužačky, jsme se drželi jednoho základního pravidla. Chtěli jsme se vyhnout stereotypnímu zobrazení podobných zločinů, v němž je vina přisuzována výhradně rodičům. Tedy že to Jamie udělal, protože vyrůstal s matkou alkoholičkou či násilným otcem.
Místo toho jsme chtěli podrobněji analyzovat další oblasti Jamieho života, které mohly mít vliv na jeho rozhodování, jako je škola, kamarádi a celkově domácí prostředí. Chtěli jsme nahlédnout do Jamieho hlavy a prozkoumat široké spektrum faktorů, jež mohly způsobovat jeho zuřivost. Přesto mi při budování Jamieho osobnosti stále cosi chybělo. Až mě moje asistentka Mariella Johnson nasměrovala ke kultuře takzvaných incelů, jak se říká mužům žijícím nedobrovolně v celibátu, kteří tvoří jednu ze subkultur manosféry.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
