0:00
0:00
Audit Jana Macháčka15. 9. 20085 minut

Zemětřesení na Wall Streetu a my

Každodenní glosa o politice a ekonomice [image id="120824790"]Britská banka Barclays se nakonec v neděli rozhodla vycouvat z jednání o převzetí americké investiční banky Lehman Brothers. Sto padesát osm let stará „nezávislá“ instituce tak směřuje do bankrotu.

Astronaut

Britská banka Barclays se nakonec v neděli rozhodla vycouvat z jednání o převzetí americké investiční banky Lehman Brothers. Sto padesát osm let stará „nezávislá“ instituce tak směřuje do bankrotu. Věřitelé si rozdělí aktiva a na akcionáře mnoho nezbude. Na fotografiích a filmových záznamech lze vidět, jak si zaměstnanci banky odnášejí v neděli domů krabice s osobními věcmi.

Problematických, resp. špatných úvěrů a aktiv spojených s bydlením a nemovitostmi měla banka za 60 miliard dolarů, což si lze představit jako celý český státní rozpočet. Zajímavé je, že banka Barclays se rozhodla, že nebude Lehman Brothers zachraňovat poté, co americká centrální banka odmítla pomoci konkrétními zárukami podobně jako se to stalo před půl rokem s investiční bankou Bear Stearns.

↓ INZERCE

Další důležitou zprávou je, že Bank of America, prakticky jediná americká instituce s hustou federální sítí poboček (americké banky typicky působí pouze lokálně nebo to jsou banky investiční), se rozhodla spolknout další investiční banku v problémech, tedy Merill Lynch. Bank of America také původně uvažovala o koupi Lehman Brothers, ale nakonec zvolila levnější variantu spojení s Merill Lynch.

Trhy toto sloučení teprve prověří, mnozí se domnívají, že si Bank of America možná ukrojila příliš velké sousto, protože před časem již pohltila hroutící se hypotéční banku Countrywide.

Na Wall Streetu i v celých Spojených státech zůstanou jenom dvě tradiční investiční banky, tedy Goldman Sachs a Morgan Stanley.

Americká centrální banka (Fed) tentokrát sice nepomohla jedné konkrétní bance, ale po nedělním krachu jednání se rozhodla pomoci celému finančnímu trhu a jako zástavu za úvěry je ochotna přijmout i cenné papíry pochybnější kvality. Lze navíc čekat, že Fed rychle sníží úrokové sazby a pokusí se tak finanční a úvěrové trhy oživit. Někteří analytici ale upozorňují na to, že nastává konec obav z inflace a vyspělý trh se bude muset brzy obávat spíše deflace, tedy spirály poklesu cen. I tak se v reakci na nedělní události hroutí bankovní akcie po celém světě, včetně Evropy.

Česká paralela

Pro nás v České republice je toto zajímavé ze dvou důvodů. Na prvním místě stojí přímé ekonomické dopady. Krize na bankovním trhu bude znamenat další prohloubení neochoty oslabených a nervózních bank všude na světě půjčovat peníze. To se projeví i v České republice. Růst v západní Evropě - pokud vůbec nějaký - bude ještě slabší než jsme si mysleli a odhady růstu bude muset revidovat směrem dolů i Česká republika. A to včetně dopadů na státní rozpočet.

Pozoruhodné jsou ale i historické paralely s našimi 90. léty, podobně jako v případě převzetí banky Bear Stearns před půl rokem. Nám v České republice, kteří jsme zažili na vlastní kůži bankovní krachy 90. let, může připadat leccos velmi povědomé. V neděli zkrachovalý záchranný plán pro banku Lehman Brothers například počítal s tím, že tato bude rozdělena na dobrou a špatnou část. Dobrou část měla převzít banka Barclays, o špatnou se měli rozdělit všichni další velcí hráči na americkém finančním trhu. To může připomínat rozdělení Agrobanky na lepší a horší, resp. zbytkovou.

Na postupu banky Barclays vidíme, že v situaci hroutící se důvěry se snaží jediný možný zájemce přitlačit stát k tomu, aby převzal garance za pochybné úvěry. ČSOB si to v kauze IPB vyjednala, v případě Barclays a Lehmanů se americká centrální banka rozhodla nepomáhat. Možná je ale důležité vědět, že když stát nepomohl, přestala mít Barclays zájem a globální finační trh nyní zažívá dopady toho, že celá věc „nedopadla dobře“.

V 90. letech český stát oddlužoval velké banky, některé malé připustil do záchranného programu, jiné nechal padnout bez lítosti, jako třeba Českou banku. V případě IPB a Agrobanky postupoval stát vůči akcionářům poměrně tvrdě, jindy byl o něco velkorysejší.

Zajímavé je i to, že japonská banka Nomura upozorňovala v arbitrážních řízeních na to, že jiné banky v Česku byly před privatizací oddluženy a IPB ne.

Na příkladu toho, co se děje na Wall Streetu (i na postupu tamějšího regulátora), vidíme, že to, co musela ČNB v 90. letech řešit nebylo opravdu nic jednoduchého, když to neumějí ani finanční mágové z Wall Streetu. Má stát vždy pomáhat všem stejně, oddlužovat všechny stejně, měřit všem stejným metrem? Nebo se má chovat podle toho, jaká je momentálně situace a nálada na trhu?

V případě záchranného plánu pro Bear Stearns americká centrální banka pomohla, v případě Lehman Brothers nepomohla, protože si jinak vyhodnotila rizika. Akcionáři Bear Stearns dostali alespoň desetinu hodnoty akcií, na akcionáře Lehman Brothers nezbude podle všeho vůbec nic. Zajímavé bude sledovat, jestli tento nerovný a jakoby „nespravedlivý“ přístup regulátora povede i v případě USA k žalobám, mezinárodním arbitrážím a soudům a jestli ještě dlouhá léta po těchto událostech bude hýbat politickou scénou a dělit ji na dva nesmiřitelné tábory jako je tomu v kauze IPB u nás.

Čtvrteční audit: ODS a selektivní očista


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].