Nejen že v New Yorku není cítit prasečí chřipka, ale troufám si tvrdit, že zatím ani hospodářská recese.
Restaurace a bary v East Village i West Village o víkendu praskají ve švech, mraky turistů a bujaré i veselé mládeže, počet žebráků a bezdomovců obvyklý, to znamená nesrovnatelný s temným obdobím města, které začalo na konci 60.let a přetrvávalo ještě počátkem let 90.
Jen některé drahé butiky v Soho nebo na Madison Avenue již zavřely nebo zejí prázdnotou.
Nádherný obchod firmy Apple v rekonstruované bývalé poště v Soho se skvělou obsluhou a designem je ale skoro narvaný a zboží jde na dračku. To je nakonec docela výmluvné.
…
Jedné věci si ale nelze nevšimnout. Všude přibylo cedulek "cash only". Karty jsou prostě podezřelé. Kamarád se při placení v restauraci marně zlobil, že jeho karta je obyčejná platební karta a ne kreditka. Karty jsou teď prostě fuj a to je hlavní viditelný příznak krize ve Velkém jablku.
Hrozí městu v souvislosti s recesí další temné období? Patrně ne, bude to podobné jako v Praze, krizové příznaky je třeba hledat v jiných městech a regionech. Abychom to ale mohli úplně vyloučit, museli bychom znát příčiny pádu New Yorku do temnot v 70.letech. Těch bylo víc a rozhodně nebyly jen finanční, ale v mnohém ohledu spíše kulturní.
Jisté ale je, že dříve nebo později bude muset město začít šetřit na veřejných službách - policii, údržbě parků i školách. Takhle ta skluzavka vzniká. Už nyní jsou díry v newyorských ulicích horší než na českých okreskách a to je co říct.
Na druhou stranu se Newyorčané v posledních letech naučili vážit si veřejného prostoru a jen tak si to vzít nenechají. Ve městě jen kvetou parky, hřiště, venkovní tělocvičny, cyklostezky, v projektech pro chudé je neustálý policejní dozor u vchodu do velkých budov i v jakýchsi skleněných boudách přehlížejících celé parky apod.
Důležité ale je, že naprostá vetšina lidí, se kterými jsem v Americe mluvil, je přesvědčena, že ekonomika je už z nejhoršího venku.
K tomu bych asi dodal toto nejapné moudro - bez toho, že si to lidé budou myslet, se nic k lepšímu nezmění. Víra v to, že už jsou věci na dobré cestě je prostě nutnou, nikoli postačující podmínkou oživení.
…
Prezident Barack Obama bude brzy jmenovat nového ústavního soudce po té, co se ústavní soudce Spector rozhodl odstěhovat do jakési prohnilé lesní chatrče v New Hampshire a to už v pouhých 69 letech, což jest na Ameriku velmi neobvyklé. Deník NYT upozorňuje na to, že žádný nedávný americký prezident se v minulosti do hloubky tolik nezabýval ústavním soudnictvím jako Obama (na otce zakladatele Obama samozřejmě nemá, ti se zabývali ústavou především). Než mu bylo třicet, vyučoval na University of Chicago právě jednotlivé důležité případy ústavního soudu. Byl editorem právnických časopisů na Harvardu i v Chicagu.
Podle deníku vybere liberála v americkém smyslu slova, ale žádného radikála.
List hovořil s Obamovými bývalými studenty a kolegy a dospěl k závěru, že prezident je jako ústavní právník minimalista (je prý skeptický k tomu, aby soudy iniciovaly sociální změny či posuny ve společnosti) je strukturalista (zajímá ho, jak soudní rozhodnutí ovlivňují rozdělení moci ve společnosti) a je pragmatik (velmi ho zajímá dopad soudních rozhodnutí do reálného života).
…
Prezident Barack Obama poskytl nedělnímu magazínu deníku The New York Times poměrně obsáhlý rozhovor, který je celý jen o recesi a ekonomice.
Nepravil v něm rozhodně nic šokujícího, ale každý si určitě může udělat obrázek sám.
Sami jistě uznáte, že Obama nevykládá nesmysly, ani nepřichází s ničím radikálně pobuřujícím. Nechce řídit banky, ani automobilky, oceňuje spíše evropský či kanadský způsob univerzálního bankovnictví, kterému říká supermarket, ale v tom se koneckonců moc neodlišuje od toho, co by chtěli samotní bankéři, protože v Americe se dnes do investičního bankovnictví zrovna jak známo nikdo nehrne. Obama nezavrhuje finanční inovace a dokonce ani sekuritizaci, ale zdůrazňuje, že kromě budoucnosti bank je třeba položit si otázku, jaká bude budoucnost nebankovních institucí, které donedávna poskytovaly téměř polovinu úvěrů. Důležité je, že Obama všechny ujišťuje, že veškerá rozhodnutí jeho kabinetu jsou činěna s maximální rozvahou a uvážlivostí.
Pouze mne poněkud zarazil Obamův obdiv k továrnám, kde se něco pořádného vyrábí, třeba turbíny, a vůbec jeho obdiv k technice a inženýrství.
Americký prezident by si v USA přál více techniků, inženýrů, strojařů a hlavně matematiků. Zároveň ale ani zmínka o jakémkoli protekcionismu, který by snad dokázal výrobu v Americe udržet.
Spíše je komické, že tázající se, tedy David Leonhardt se během rozhovoru jaksi nedokáže smířit s tím, že Obama je vlastně pragmatik a vůbec nijak závratně netouží proměnit americkou společnost zhora, nějakou sociálně inženýrskou politikou apod. Je zjevné, že Obama se obklopuje zkušenými praktiky jako Larry Summers,Tim Geithner a Peter Orszag spíše než vizionáři společenské proměny jako jsou Robert Reich či Joe Stiglitz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
