Novinky v řecké dluhové krizi nepřinášejí nic povzbudivého.
Z hlediska nákladů na financování řeckého dluhu je zjevné, že čtrnáct dní stará evropská dohoda o pomoci Řecku nezabrala nebo se nezdařila. Jedním z jejich cílů mělo být, že možnost pomoci nebo půjčky bude fungovat jako jakási garance, která o něco sníží náklady na financování dluhu.
Opak se stal skutečností. Riziková prémie (rozdíl mezi financováním řeckého a německého dluhopisu) dosáhla rekordu. Nyní je dokonce dražší pojistit se proti riziku řeckého bankrotu než proti riziku islandského bankrotu. Důvod je jednoduchý. Nejasná interpretace evropské dohody. V Německu se slaví, že žádná pomoc (zvýhodněná půjčka) nebude a jinde si zase myslí opak. Reakce trhu je tentokrát docela racionální. Prostě tomu nerozumí, je to nepřehledné. Jisté je, že tohle není na dlouho udržitelné.
…
Čtyři největší řecké banky a spořitelny požádaly o pomoc řeckou vládu. Žádají přístup k dluhopisům, které bere do zástavy Evropská centrální banka (ECB), aby si tak mohly půjčovat přímo od ní.
Ukázalo se totiž, že úprk vkladů z řeckých bank už započal. Jenom během prvních dvou měsíců letošního roku odešly z řeckých bank do zahraničí vklady ve výši 10 miliard euro, tedy 4,5 procenta vkladů z celého řeckého bankovního systému.
Jestli tohle stále pokračuje, pak stačí ještě jedna, dvě špatné zprávy a už se to bohužel všechno poveze. Panika, zrychlený odliv úspor, „run“ na banky, státní bankrot a odchod z eura tzv. na divoko.
…
Evropská unie nemluví jedním a srozumitelným hlasem. Názory na to, jaký má Řecko platit úrok z případné půjčky členských států eurozóny jsou rozdílné. Německo trvá na 6,5 procentech, tedy tržním úroku, ale to pak pochopitelně žádná pomoc není.
Většina ostatních evropských států je ochotna žádat úrok 4,5 procenta, tedy zhruba takový jako platí Irsko nebo Portugalsko. A prezident ECB Jean-Claude Trichet ve čtvrtek na tiskové konferenci pravil, že by to měl být stejný úrok, za který si půjčují samy věřitelské státy.
Docela podstatné rozdíly.
…
Nakonec se v Německu začínají obávat i Mezinárodního měnového fondu. Pokud se Evropa nedohodne, obrátí se Řecko pouze na MMF a protože ten tolik prostředků nemá, požádá o půjčku Bundesbanku. Takže to nakonec zase zaplatí Němci. A ti se navíc bojí toho, že MMF nabídne Řecku měkčí podmínky než eventuální půjčka členských zemí eurozóny.
Pokud to čtenáři připadá složité a nevyzná se v tom, tak se pak nemůžeme divit, že se v tom nevyznají ani trhy.
…
A nakonec alespoň jedna dobrá zpráva. Každý se nejvíce bojí toho, že se nákaza z řecké dluhové krize přelije do Španělska a Portugalska. Nic takového se zatím neděje. Rizikové prémie Španělů a Řeků zůstávají stabilní. Zatím.
A nyní z jiného soudku.
Daniel Kaiser uveřejnil v Lidových novinách článek Nepřátelské převzetí.
Na ten reagoval historik Vilém Prečan otevřeným dopisem, který zde přikládám:
Dotklo se Vás, že jsem kriticky reagoval na Váš komentář v LN 2. dubna 2010 k nástupu Jiřího Pernese do čela Ústavu pro studium totalitních režimů, který jste nazval Nepřátelské převzetí. Ano, napsal jsem Vám, že jste zaujatý, že nevíte, o čem píšete, a že se jen pokouším domyslet si, kdo manipuluje Váš úsudek. Nejste pro mě cizí člověk, v archivu ČSDS jste na můj pokyn dostal pro rešerše ke knize o Václavu Havlovi k dispozici bez omezení úplně všechno, až na mou vlastní korespondenci s Václavem Havlem.
Proto jsem Vám v bezprostřední reakci na Váš komentář napsal, že je mi zatěžko srdečně Vás pozdravit a že lituji, že jsem Vám při studiu pomáhal tak ochotně; nevěda jak lacino novinaříte.
Teď, po pěti dnech, po obdržení Vašich řádek, jsem si Váš komentář vytiskl z internetu a několikrát jsem si ho znovu přečetl. Je to ještě horší, než jak jsem to vnímal v pátek v noci, když jsem Vám napsal své mínění soukromě.
Je to zaujaté od nadpisu až po podpásovku o "údajném (Pernesově) patronovi Paroubkovi" v poslední větě. Kdybych se měl vyjádřit expresívně: čiší z toho totální poplatnost vidění těch, co z pozadí dirigovali a na veřejnosti provozovali šest týdnů trvající špinavou kampaň proti Jiřímu Pernesovi.
Už ten slovník: … "spustil čistku", "totální válka", "prozatimní vrchol".
Pokusil jste se ověřit u Pernese, zda "uzavřel kompromis", o němž píšete jako o hotové věci, abyste pak mohl v závěru psát o jeho "volném vztahu k dohodám" po Paroubkově způsobu?
Jiří Gruša, jeden z mých letitých přátel, jehož si hluboce vážím pro jeho brilantní intelekt hodný obdivu, zmínil politické tlaky a byrokratické struktury, aniž zdálky věděl, o čem mluví. Ale Vy jste v blízkosti, na místě. U koho jste si ověřoval tvrzení svých informátorů, "lidí od Žáčka", jak mi dnes píšete, a "jednoho politika" který údajně zprostředkovával mezi starým a novým ředitelem? Stálo Vám za to zeptat se Pernese, jak to bylo, než jste sepsal svůj sloupek?
Zamyslel jste se nad tím, co byste dělal, kdybyste se ocitl v čele instituce, jejíž někteří pracovníci proti Vám vedli tak ostouzející kampaň? Nechal byste si vést kancelář člověkem, pod jehož vedením z této kanceláře proti Vám štvali? Nepojistil byste se, že byste odvolal vedoucího hospodáře, abyste měl jistotu, že se do auditu nebude manipulovat s účetnictvím? Musel byste být blázen a sebevrah, kdybyste to neudělal. A jakkoli to mohlo být od Pernese už jen gesto: byl odvolán vedoucí oddělení odpovídající za digitalizaci v situaci, kdy bylo digitalizováno dva miliony stran písemností, ale na webové stránce ústavu je z toho zveřejněn zlomek. Měl Pernes převzít odpovědnost, že se bude pokračovat v digitalizaci a výsledky budou možná putovat do soukromých rukou k eventuálnímu použití v politických šarvátkách jedné strany?
Jiří Pernes, jakkoli je mírný člověk, na můj vkus až příliš velký dobrák, není naštěstí takový blázen, aby byl komukoli slíbil, že udělá z Pavla Žáčka ředitele Archivu bezpečnostních složek, jak si to přáli a jak za to lobbovali bratři Patrik a Marek Bendovi. Stálo Vám jako novináři za to, ověřit si u něho správnost "informace", kterou jste získal?
Udělal jste si jako novinář, který si troufá dělat smrtelně vážné závěry o "nepřátelském převzetí", čas na to, aspoň si přečíst na serveru www.euro.cz informace o při nejmenším nejasných okolnostech připravované směny tří lukrativních budov za problematickou budovu v Modřanech? Víte vůbec o tom článku? Slyšel jste o tom, že zmínění dva pánové lobbovali také za to, aby Pernes nestál v cestě právě oné transakci?
V dopise z 2. března 2010 jsem si dovolil doporučit Radě ÚSTR, aby dementovala pověsti o nekalém pozadí této záležitosti, a tak učinila přítrž těmto pověstem. Neučinila tak. Dotkl jsem se té věci ve svém otevřeném dopise Pavlu Žáčkovi. Proč na to nikdo nereagoval? Ani Patrik Benda, když mi napsal 25. března 2010 svůj otevřený dopis, se o tom jediným slovem nezmínil, aby mě ujistil, že v té věci je vše v pořádku, a uklidnil mé občanské svědomí, nebo aby mi vyčinil, že jsem naletěl pomluvám a bona fide je svými naivními dotazy rozšiřuji.
Nic z toho Vás nezajímalo. Jste přece velkorysý! Vždyť jste v onom komentáři dokonce napsal, že Pernes "třeba ústav glajchšaltovat nechce". O tom, že někteří lidé z ODS jednali, jako by ústav byl jejich doména (ne-li pašalík), o tom Vám Vaši "lidé od Žáčka" či "jeden politik" přirozeně nic neprozradili. Takže Vás nic takovéhoto nemohlo napadnout ani ve snu.
Vážený pane Kaisere, jděte s takovou novinařinou k šípku!
prof. PhDr. Vilém Prečan, člen vědecké rady ÚSTR
7. dubna 2010
Tento text je volný k rozšiřování jakýmkoli způsobem pro kohokoli, avšak pouze v plném znění. Vilém Prečan
K tomu bych ještě rád dodal, že to zde uveřejňuji proto, že jsem stejně jako Vilém Prečan Paroubkův agent.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
