Minulý týden jsem na tomto místě jsem psal o řidiči, který půjde do vězení za to, že přidělával politikům na plakátech tykadla. Napsal mi jeden čtenář, že okamžitě žádá o SPZ mého automobilu a adresu, že do něj klíčem či kamenem vyryje nějaký svobodný politický projev.
Mnozí novináři zase upozorňují, že pan řidič Smetana je anarchista a do vězení se těší, že pokutu nezaplatil schválně a že námitku na podjatost u soudkyně Langerové nevznesl, i když mohl.
Tak popořadě. Auto nemám (paradoxně jsem to psal už včera, když jsem zde hájil ekonomický růst, tak se čtenářům omlouvám). I kdybych auto měl, neměl bych na něm plakát či tzv. přelep politické strany. Pan Smetana nepoškodil autobus ve vlastnictví městské firmy, ale právě přelep. Do vězení přece nebudeme posílat každého blázna (netvrdím, že pan Smetana je blázen), který tam chce, a že je někdo anarchista, vůbec není podstatné, protože to je politický názor (i když mne jako liberála těší, že deklarovaný anarchista může v Olomouci řídit autobus). Soudkyně Langerová se měla vzdát pro podjatost sama, což jde.
Shodou okolností je pan Smetana podobný případ jako pan Roman Týc ze skupiny Ztohoven, který jde do vězení za to, že přelepil panáčky na semaforu. Také pan Týc mohl zaplatit pokutu, ale neučinil tak. Mnozí novináři si myslí, že pan Týc je hysterický a že umělec-provokatér musí riskovat střet se zákonem a je to na jeho zodpovědnost.
Tak nevím. Kdyby pan Týc na semaforu měnil barvy, mohlo to být nebezpečné. Pokud měnil tvar panáčků, nebezpečné to nikomu nebylo. K trvalému poškození majetku rovněž nedošlo.
Podstatné hlavně je, že v západních zemích se do vězení za politický či umělecký projev nechodí. Nějak je toho v poslední době moc najednou (připočtěme si například pokuty, které dostává Respekt za neodkrytí zdroje). Aby Česká republika brzy nezískala pověst druhého autoritativního Maďarska.
Srovnejme si to navíc s tím, jak se v této zemi zachází s právem ve vyšších, větších a důležitějších kauzách. Když jde o prkotiny, to holt musí být pořádek jako řemen. Asi proto, aby se holt „nahoře“ a „v klidu“ dobře vládlo.
…
Knominaci Joachima Gaucka na německého prezidenta tři poznámky. Všimněme si, jak Angela Merkelová otočila rychle a razantně, vlastně to není žádná její prohra. Je zde shoda napříč spektrem, Německo si ušetří zbytečné divadlo.
Vláda a celá politická scéna mají dost starostí s eurozónou a Řeckem a nebudou se ještě měsíce nedůstojně handrkovat výběrem hlavy státu. Jsou zkrátka mnohem důležitější úkoly, což německá politická elita chápe.
Česká politická reprezentace se domnívá, že ji nějaké Řecko nebo eurozóna vůbec nemusejí zajímat. Přímou volbou hlavy státu jsme si nadělili takřka rok mediální sebestřednosti a sebezahleděnosti a pseudodůležitý sexy souboj. Kolik jen bude různých Otázek Václava Moravce a Partií na Primě a soubojů kandidátů a jak se lidé budou rádi dívat. O převratný vývoj v Evropě či ve světě se zajímat nebudeme a na to doplatíme.
Zároveň bych nepadal na zadek z formátu Gauckovy osobnosti. My takové osobnosti máme také: třeba Miloše Rejchrta či Václava Malého. Až na to, že za prezidenta je společnost (a především politické strany) nechce a nikdy chtít nebude.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
