Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Půjčka pro MMF a eurozónu: ČNB chybí protiváha

Guvernér centrální banky Miroslav Singer vyjádřil ve svém textu pro Hospodářské noviny obavy z toho, že půjčka Mezinárodnímu měnovému fondu, kterou by centrální banka měla poskytnout ze svých rezerv, představuje příliš velké riziko, přestože si je guvernér vědom, že MMF je velmi dobrý dlužník. Česko by se mělo na finanční injekci určené ke stabilizaci eurozóny podílet 3,5 miliardami eur. To by prý v součtu s vloženým kapitálem a staršími přijatými závazky znamenalo, že by MMF mohl Českou národní banku požádat o téměř čtvrtinu současných rezerv.

Navíc podle Singera při půjčce pro MMF podstupují nečlenové měnové unie větší riziko než státy s eurem.

Tolik guvernér. Ten vlastně, dá se říci, plní svoji roli, formálně i neformálně. Je přece jasné, že centrální banka musí být instituce ze všech institucí nejvíce konzervativní, přísná, rezervovaná, opatrná a obezřetná. Ano, asi nechceme guvernéra, který řekne: Hurá, není problém, buďme velkorysí, rezerv máme dost, rádi půjčíme, už s tím běžíme, není třeba se ničeho bát apod.

Z formálního pohledu je navíc centrální banka nezávislou institucí (v případě České republiky je to dokonce stvrzeno ústavou), má dbát o měnovou stabilitu a o nadstandardní (a vlastně jakékoli) mezinárodní solidaritě se v zákoně nic neříká. Vláda může něco slíbit nebo se k něčemu zavázat, je však věcí určité politické kultury či nastavené kooperace, jak bude centrální banka plnit či neplnit závazky přislíbené vládou na mezinárodní úrovni.

Takže abychom to shrnuli: jistý úzký a účetní pohled centrální banky je pochopitelný, pro leckoho dokonce vítaný. Pravdou je i to, že s tím, jak krize eurozóny akceleruje, zvyšuje se pravděpodobnost, že i MMF může přece jen o nějaké peníze přijít.

Potíž je však to, že centrální banka nemá u nás silnou politickou protiváhu, někoho, kdo vidí věci v širších souvislostech státních a národních zájmů v zahraniční a evropské politice.

Chybí silná politická protiváha centrální banky – premiér, který řekne: Děkuji centrální bance za názor, ale bude to jinak, půjčku schválíme a centrální banku o tom přesvědčíme, důvody jsou tyto.

Evropa je v problémech, my jsme ale konstruktivní partner a centrální banka by neměla určovat zahraničněpolitickou orientaci státu. Sousední Polsko s půjčkou centrální banky pro MMF souhlasí, velmi mu záleží na tom, aby bylo vnímáno jako partner, jako hráč, který chce pomoci.

MMF si vždy nechá vše vrátit do posledního dolaru, a i kdyby se eurozóna rozpadla, je stále velice pravděpodobné, že o prostředky přijdou soukromí věřitelé a MMF si přijde na své.

Nemůžeme vyloučit, že někdy v budoucnu budeme potřebovat asistenci zase my, jakkoli se nám to zdá v naší nedotknutelné sebestřednosti nepravděpodobné.

Navíc přítomnost v systému záchrany eura dává naší zemi příležitost vystupovat jako globální hráč, který spolurozhoduje o světovém a evropském dění. Jestli si někdo nevšiml, tak ve stále důležitější a vlivnější G 20 nejsme a nebudeme. V MMF jsme a zůstaneme.

Polská půjčka je prý poskytnuta v tranších, nikoli najednou, a když se polská hospodářská situace prudce zhorší, Polsko se přestane účastnit. Není to ale z hlediska image a mezinárodní politiky lepší postup? O detaily se málokdo zajímá, ale každý si bude pamatovat titulky o tom, že Polsko chce být v Evropě konstruktivní a vstřícný partner.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].