Pochyby o záchranném plánu - panika pokračuje

Po prvotní páteční euforii ze záchranného plánu americké vlády, nastává období skepse a akciové trhy od New Yorku po Londýn reagují poklesem. Je to asi přirozené, radost z konce minulého týdne byla příliš prudká, divoká a bujará. Najdeme ale i racionální důvody. Politické dohady v kongresu naznačují, že debata o záchranném plánu se povleče. To se koneckonců před prezidentskou volbou asi dalo čekat. Trhy ale rovněž začaly pochybovat o tom, do jaké míry může být záchranný plán amerického ministra financí Hanka Paulsona účinný.

Za pomoc a úvěr vlastnický podíl

Šéf bankovního výboru amerického Senátu Christopher Dodd přišel s alternativním plánem, o kterém se dnes diskutuje více než o tom vládním. Plán má totiž svou logiku a velkou šanci na schválení. Senátor navrhuje, aby stát za každé špatné aktivum převzal podíl v bance nebo firmě, které takto pomohl. Šlo by o typ operace, které byznysmani říkají debt-equity swap, tedy úvěr výměnou za akciový podíl. Na návrh senátora za Demokratickou stranu mohou slyšet i mnozí konzervativci, protože je to návrh vstřícnější k americkým daňovým poplatníkům a protože to je návrh, který snižuje tzv. morální hazard: daňoví poplatníci sice pomůžou, ale něco (a ne málo) za to taky dostanou. To by se mělo líbit i zastáncům co nejsvobodnějšího trhu (za chyby se musí platit). Jenže mnozí z nich řeší ideologické dilema. Americká vláda takto získá vlastnické podíly ve stovkách a možná tisícovkách soukromých společností a stát tím získá – než podíly zase prodá - nebývale velkou moc v ekonomice.

Důležitým bodem záchranného plánu má být skutečnost, že ministerstvo financí má samo o své vůli rozhodovat o tom komu, jak a jak rychle se pomůže. Jde o rychlost a proto nemá být rozhodnutí přezkoumatelné soudem. Zde si zase můžeme vzpomenout na Českou republiku v 90.letech: vládní rozhodnutí o privatizaci nebyly přezkoumatelné soudem. Hlavní argument byl, že bychom privatizovali dosud, což by tak asi opravdu dopadlo.

Vyjmout cokoli ze soudní jurisdikce se ale Američanům nebude příliš zajídat. Místo privatizace u nás či v Rusku jim to ale bude spíše připomínat Guantanámo.

Nevolení úředníci

Argument rychlosti a flexibility se v tuto chvíli používá i v rámci jiné debaty. Žhavě se dnes diskutuje o tom, jestli si americká centrální banka (Fed) může vůbec udržet nezávislost. A jestli totéž nehrozí i dalším centrálním bankám světa. Nejde jen o to, že Fed horem pádem zachraňuje nad rámec toho co si může dovolit a stává se tak závislejší na americké vládě. Ve hře je i to, že mocichtiví a pyšní kongresmani a senátoři jaksi nemohou strávit, že nevolení úředníci a odborníci z Fedu dnes rozhodují o tom, která velká firma padne a které se pomůže, a které ne.

Už rozbíhající se debata o záchranném plánu ale dává tušit, jak by to dopadlo, kdyby místo flexibilní centrální banky rozhodovali volení reprezentanti.

Debatu o nikým nevolených úřednícíh z centrální banky ale odněkud známe, ne? Když Česká národní banka rozhodovala v 90.letech o různých nucených správách a konsolidačních programech, slýchali jsme o těch nikým nevolených úřednících od rána do večera. Samozřejmě pouze do té doby než náš pan prezident zjistil jak příjemné je jmenovat sám všechny členy Bankovní rady ČNB.

Ať žijí suverénní fondy

Fed coby regulátor bankovních a finačních trhů včera také rozhodl o tom, že noví investoři mohou získat v amerických bankách okamžitě až 33 % akcií bez povinnosti podávat o tom předem úřední hlášení a žádosti o povolení. Dosud to bylo pouze 20 %. Minoritní akcionáři získají nově také nárok na členství ve správní radě. Jde o to, aby nejrůznější suverénní fondy od Číny, přes Singapur a Kuvajt získaly šanci flexibilně vstupovat do nemocných amerických finančních institucí. Hle o čem všem může rozhodovat „nevolený úředník“. Uvidíme, co na to kongres.

…

Mohlo by se něco jako americký záhranný plán uskutečnit v Evropě? Určitě ne, protože evropské vlády na to prostě nemají. Časopis Vox upozorňuje, že závazky největší britské banky Barclays převyšují HDP Spojeného království, totéž platí pro belgickou banku Fortis a bilance Deutsche Bank činí 80 % německého HDP.

Pondělní audit: Investiční banky skončily

Páteční audit: Střepy z finanční krize

Čtvrteční audit: Otřesy, recese, krize a deprese

Středeční audit: Bankovní krajina k nepoznání

Úterní audit: Svět prostě není spravedlivý