O výhodnosti eura pro Německo

Diskusním tématem týdne je analýza z pera jednoho z německých ekonomických guru Hanse-Wernera Sinna, šéfa prestižního německého Ifo Institutu, o příčinách a průběhu krize eurozóny, tedy o všem, co se dělo v Evropě od pádu Lehman Brothers před dvěma lety po dnešek. Hlavně se ale jeho hloubková analýza, opatřená mnoha tabulkami a grafy, soustředí na události posledního roku.

Každému lze jedině doporučit, aby si to celé dobře přečetl, jakýkoli výčet samozřejmě vede k bagatelizaci. Sinn sice nezpochybňuje význam eura pro Evropu do budoucna, ale zdůrazňuje, že eurozóna nebyla pro Německo tak výhodná, vedla nejprve – tedy od druhé poloviny 90. let, kdy se zafixovaly kurzy – k odlivu investic.

Řecký dluh se měl řešit restrukturalizací či odpuštěním (sestřihem) části dluhu. Náklady řecké krize měli ve větší míře nést věřitelé. To, že se „hair cut“ neudělal, je důsledkem francouzských ekonomických zájmů, protože francouzské banky napůjčovaly ohroženým zemím více než banky německé.

Na Sinna reaguje komentátor Financial Times Martin Wolf. Podle něj nelze vysvětlit slabší investice v Německu pouze eurem, ale také globalizací a domácími rigiditami. Zisky periferie a jihu eurozóny byly iluzorní a pomíjivé, protože většina peněz šla do stavebních developerských projektů. Německo mělo ze zavedení eura nebývalý prospěch apod.

I když se nemohu se slavnými jmény měřit, tak kdybych dělal s profesorem Sinnem rozhovor, zeptal bych se, zda se všechno skutečně dá svádět jen na francouzské ekonomické či bankovní zájmy. Neznamená bankrot státu (sestřih části dluhu je bankrotem) ochromení prestiže společné měny? Může společná měna existovat bez ministerstva financí jen na základě dodržování pravidel a zákazu pomoci? A Německo samo svého času pravidla nedodržovalo. Na zlepšení německých ekonomických podmínek a zvýšení investic snad měly vliv i reformy trhu práce a sociálního systému pod značkou Hartz.Nebo ne? A nejsou náhodou pro jednání o „sestřihu“ dluhu třeba nějaká pravidla?