O národní ekonomické radě, konsensu a ortodoxii

Založení Národní ekonomické rady je jednoznačně správné rozhodnutí. Vláda a premiér, kteří budou půl roku řídit agendu Evropské unie v době nejhorší ekonomické krize od 30. let, potřebují někomu naslouchat, aby při jednáních po světě a v Evropě nevykládali nesmysly. Platí to o to víc, že ve vládě nesedí jediný ekonom, jediný bankéř, jediný manažer, jediný akademik-národohospodář.

A stejně důležité je, že dopady světové hospodářské krize na Českou republiku budou podle všeho velmi tvrdé a je třeba se na to dobře připravit. Je rovněž dobré, že vznikne určitá rozumná (a poněkud barevnější) protiváha expertnímu hlasu centrální banky, ve které dnes dominují ekonomové loajální vůči ortodoxním názorům prezidenta republiky.

Jsou tu ale mnohá ALE: za prvé se začíná pozdě – podobný institut měl vzniknout už dávno - nejpozději v polovině září - kdy po pádu Lehman Brothers bylo zřejmé, že přestal fungovat světový finanční systém. A mohlo se začít ještě mnohem dřív. Například už v červenci přicházely zprávy o špatném vývoji německého hospodářství a taktéž bylo zřejmé, že silná koruna si bude vybírat v českém průmyslu vysokou daň. Zkrátka: kdo dával pozor, musel být velmi znepokojen už v létě.

Na celou věc můžeme dívat i tak, že podobná ekonomická rada má existovat i v dobách prosperity a všeobecného optimismu a má připravovat dlouhodobé vize a reformní koncepce. Nakonec ale platí: pozdě, ale přece.

Úspěch rady záleží v tom, do jaké míry bude schopna nalézt stravitelný konsensus a kompromis. Různí členové rady jsou nadáni různou míru toho, co bychom mohli nazvat „konsensuální potenciál“. Existují ekonomové (koneckonců ekonomové jsou také jen lidé), kteří mají názory dogmatické, ortodoxní, nepřipouštějící kompromis, ekonomové sdělující zjevenou pravdu. Takoví lidé mezi sebou mohou vést nekonečné monology nebo se do krve hádat, ale nic užitečného z toho potom nevzejde.

Věří-li například někdo, že za současnou krizi mohou jen vlády, politici a centrální banky a že každá regulace vždycky škodí, je členství takového ekonoma v národní radě (viz zakladatel Liberálního institutu Jiří Schwarz) neužitečné. Naštěstí to pro většinu zatím navrhovaných členů rady (Zámečník,Mejstřík,Sedláček,Kunert,Dlouhý,Jahn,Kohout) neplatí. A dogmatiky je asi třeba do rady pozvat z politických důvodů: jejich pozice v „tvrdém jádru“ ODS je prostě silná.

Vzhledem k tomu, že rada bude mluvit i o tom, jestli lze pomáhat českému průmyslu, podnikům a nebo financovat infrastrukturní projekty v některých regionech, bude každopádně správné, když budeme po radě také žádat plné tzv. disclosure (informační otevřenost). Bude správné vědět, pro koho členové rady pracují (a kdo je platí) v běžném profesním životě.

…

Lubomír Zaorálek v televizním zpravodajství upozorňoval na to, že v přístupu vlády k hospodářské krizi postrádá „sociální“ dimenzi. Nejsem si jist. I když se slovo „sociální“ zrovna neskloňuje v každém pádě, o nic jiného než o „sociální“ dopady vlastně nakonec nejde. Má snad ČSSD pocit, že se vláda stará jen o zisky kapitalistů?

Kdyby krize nehrozila sociálními dopady a vysokou nezaměstnaností (například v některých městech a regionech) vlastně by asi nikoho moc nevzrušovala. Z tohoto pohledu považuji za poněkud nešťastné, že v Národní ekonomické radě nenajdeme naše nejlepší specialisty na trh práce, tedy ekonomy Daniela Münicha a Štěpána Jurajdu z CERGE-EI.

…

Tak se dlouho všichni vysmívali americké velké trojce z oblasti Detroitu, až to nakonec vypadá tak, že obrovské problémy bude mít automobilový průmysl po celém světě. Zbrusu nová automobilka Hyundai na severu Moravy omezuje výrobu na čtyři dny v týdnu, japonská ekonomika se podle všeho propadne o 12 procent a prodej automobilů na tom má lví podíl.

Zdá se, jakoby platilo, že automobilky mají větší problémy doma než ve svých filiálkách v zahraničí. Takovým GM se doma nedaří (velké sociální náklady, málo inovace), ale v Číně prosperují. Japonským automobilkám se také v tuto chvíli daří lépe v USA než doma apod. Samotné zastavování výroby ale zatím neříká nic o finančním zdraví podniku. A zastavování výroby je rozumné chování firmy, která si chce během krize zachovat finanční zdraví.

Ale buďme přeci jen spravedliví: o bankrotu jedné z velkých firem v oblasti Detroitu se mluvilo už před dvěma lety – dávno předtím než v USA začaly potíže jednoho segmentu hypoték. Potíž je v tom, že pokles poptávky dnes dopadá na všechny.

…

A aby nebylo špatných zpráv málo, považuji za dobré upozornit na analýzu deníku FT Deutschland, která s ohledem na vnitřní zdroje Evropské komise upozorňuje na to, že výpadky dodávek zemního plynu z Ruska mohou být mnohem horší a delší než se čekalo. S tím jak přestane proudit plyn, může prý dojít k vážnému fyzickému poškození ukrajinské infrastruktury.

A navíc: i kdyby Rusko obnovilo dodávky už dnes, bude trvat týden než dosáhnou předkrizové výše. Celý systém se totiž z technologických důvodů dokáže reaktivovat jen velice pomalu a postupně. To vůbec není dobrá zpráva pro ty, kdo na Slovensku či v Bulharsku začínají mrznout.

Středeční audit: Rusové, Evropa a plynová válka

Úterní audit: Krize ozdravná a krize smrtící

Pondělní audit: Příští měsíce české politiky

Páteční audit: Madoffova past