Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Norsko a pražská spojka

Nesnesitelná lehkost psaní

Od norského autora kriminálních thrillerů jménem Jo Nesbø vyšly v češtině tři knihy, z nichž nejvíc se proslavila Nemesis. Pochopitelně to není žádná vysoká literatura, ale vcelku výkonný „obraceč stránek“. Je to poměrně sofistikované, děj se patřičně a překvapivě zamotává právě v okamžiku, kdy člověk získává pocit, že už chápe, jak to bylo.

Z důvodů podpory prodeje jsou autorovy paperbacky v angličtině opatřeny kulatou nálepkou, která tvrdí, že jde o dalšího Stiega Larssona. Z hlediska prodejnosti patrně ano, Nesbø je rozebírán po milionech.

Nesbøovy knihy obsahují i nějakou tu psychologii, není to žádný jednoduchý svět dobra a zla, jeden policista je zkorumpovaný úchyl a organizátor pašování zbraní, druhý – kladný hrdina Harry – to myslí dobře, ale chlastá tolik, že se pohybuje v temném oparu jakési alkoholové mystiky. Volné pokračování knihy Nemesis (stejní policejní hrdinové) se jmenuje v angličtině Devil’s Star (norsky neumím) a zajímavé na tom je, že sériový vrah, kterému jsou policisté na stopě, žije částečně v Praze a částečně v Oslu.

V Praze nakupuje zbraně od firmy Česká zbrojovka, má českou ženu, bývalou prostitutku Evu, se kterou se seznámil v hotelu Evropa. Pistole s tlumičem od České zbrojovky pašuje do Norska, kde s nimi vraždí nebohé ženy.

No nic. Nakonec je to trochu jinak, ale nebudu prozrazovat jak. Proč o tom ale píšu? Jasně z toho vyplývá, proč se atentátník Breivik vydal do Prahy shánět zbraně. A protože si to autor celé vyfabuloval, je logické, že Breivik skončil alespoň v bordelu, protože těch tady máme na rozdíl od zbraní opravdu dostatek.

Vyplývá z toho nějaké ponaučení? Snad jen to, že autor s lehkou hlavou zasadí část děje do Prahy, klidně se mohl trefit do Budapešti nebo Varšavy, a v životě ho nenapadne, že tím může fatálně ovlivnit nějakou kolosální tragédii.

Kdyby Breivik zkoušel nakupovat zbraně jinde, tak by ho třeba hned zašili. Jde koneckonců o pomyslné mávání motýlích křídel. Kdyby zamávaly jen o něco jinak, mohlo být také něco důležitého úplně jinak. A třeba se nemuselo stát, co se stalo.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].