NERV a Skandinávie

Tři členové NERV - Michal Mejstřík,Miroslav Zámečník a Tomáš Sedláček se vydali do Finska, aby zkoumali tamější ekonomickou a fiskální politiku. Napsali o tom také článek do Hospodářských novin. Povídání o Finsku se neslo závěrečným vystoupením NERV například zde, přestože ostatní členové NERV ve Finsku nebyli a předpokláme, že názor tří výletníků disentovali jako levicovou úchylku a opuštění liberálních recepisů.

Autor auditu má také rád mnohé skandinávské přístupy, pro změnu spíše ty dánské. Koneckonců jen opravdový zabedněnec může proti nim něco mít, protože skandinávské země mají doložitelné výsledky. Pro ideology je Skandinávie symbolem vysokých daní a socialismu, ale na všech indexech konkurenceschopnosti se Skandinávci pravidelně vyskytují na nejvyšších místech. Tamější státy jsou považovány za skvělé místo pro byznys.

Každá skandinávská země má něco. Finové a Švédové investují do vědy a špičkových technologií, Dánové se například chlubí především svým pružným pracovním trhem. Tamějšímu systému se říká “flexicurity” a jde o kombinaci pružného pracovního trhu a sociálního zabezpečení. Jedním ze společných jmenovatelů skandinávských zemí je to, že poskytovalem sociálních jistot je stat, nikoli firmy (i když je jasné, že firmy existenci státu spolufinancují).

Důležité ale je, že skandinávské hospodářské (a nejen hospodářské) politiky jsou postaveny na hledání a budování konsensu všech mainstreamových politických stran. Ve Skandinávii si osvojili kulturu dialogu, spolupráce, naslouchání jednoho druhému a postupného hledání řešení na základě diskuse, jakkoli by se taková jevila z české perspektivy zdlouhavá. Příklad: politické strany mohou válčit o výši konkrétní daňové sazby nebo poplatku, nikoli o její (jeho) existenci. V Česku se Skandinávii nepřiblížíme ani o milimetr, dokud naše politická scéna bude stát na polarizaci a konfrontaci a na tom, že oba hlavní politické tábory se vzájemně portrétují jako největší a nepřijatelné zlo. Česká politika stojí na principu pokusu o zničení nepřítele, to je jedno z největších dědictví sovětského systému (hledání vnitřního nepřítele), které si sebou neseme.

Věc druhá je boj s korupcí. V protestantských společnostech Skandinávie prakticky neexistuje korupce, která jak známo narůstá směrem na východ a na jih. Tím nechci tvrdit, že se s korupcí u nás nedá nic dělat. Dá. Už proto, že ležíme v pomyslném středu.

A ještě jedna věc, když si ale čtu o těch dlouhodobých finských prioritách ve vědě, výzkumu a školství, slyším hlas Valtra Komárka z počátku 90.let. Pokud se říká, že kdo není ve dvaceti levičák nemá srdce a kdo je jím ještě ve třiceti nemá rozum, pak je zajímavé, že v Česku to pro mnohé platí obráceně. Byly doby, kdy se v česku tvrdilo, že špičkové technologie nemá cenu podporovat a že vývážení kamení a pokácených stromů je stejně hodnotné a právoplatné.