Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Mizerný výsledek českého HDP. Na růst jsme zapomněli

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Ekonomické výsledky ve 4. čtvrtletí znamenaly pro Českou republiku studenou sprchu. Mezi velkými zeměmi dosáhla slušného růstu HDP mezi 3. a 4. kvartálem pouze Francie (0,6 %), Německo překvapivě stagnovalo (0 %). Eurozóna ve stejném období vzrostla o 0,1 %. Česká republika dosáhla suverénního rekordu mezi očekávaným růstem (0,6 %) a propadem (0,8 %). Propad HDP v České republice je mimochodem stejný jako v Řecku. Slovensko ve stejném období vzrostlo o dvě procenta.

Celou situaci nelze bagatelizovat poukazem na to, že situace je špatná či mizerná v celé Evropě. Česká situace je prostě viditelně horší a měli bychom vědět proč. Výsledek mimochodem není dobrá vizitka ani pro donedávna oslavovanou Fischerovu odbornicko-úřednickou vládu.

Německá stagnace nepochybně významně souvisí s ukončením programu šrotovného. Velkorysé šrotovné v Německu uměle nastartovalo růst a teď když skončilo ho zase uměle táhne dolů (to ale neznamená, že se nemělo dělat, bylo totiž schvalováno ve velmi dramatické atmosféře a v době velmi temných vyhlídek). Naše ekonomika je s Německem velmi provázána, na německém šrotovném jsme také velmi profitovali a na jeho ukončení dnes také velmi ztrácíme. To ale bohužel nevysvětluje, proč je naše situace citelně horší než v Německu.

Špatné výsledky nejsou ale pouze odrazem situace v průmyslu, ale taktéž omezené poptávky a poklesu v sektoru služeb. Domácnosti, firmy i stát šetří. Bohužel to kromě mnoha jiných důležitých faktorů souvisí i s celkovou atmosférou ve společnosti, kterou spoluvytváří jak politici, tak média. Téma růstu se v uplynulém půl roce úplně vytratilo z veřejné debaty, kterou zcela okupuje téma dluhu nebo schodku, případně dokonce hysterické strašení státním bankrotem na titulních stranách novin. Osobně se vůbec nedivím, že v takové atmosféře začínají lidé spořit a šetřit co to jen jde.

Evropská komise před půl rokem varovala členské státy, před příliš rychlou implementací tzv. exitních strategií (tedy opuštění nadstandardních podpůrných měnových a fiskálních opatření). Zůstalo to v Česku poněkud bez povšimnutí. Celkově jsme dnes ale hodnoceni jako jedni z prvních, kdo začal zvyšovat daně a omezovat výdaje. Nic proti tomu: šetřit či dokonce vytvářet přebytky potřebujeme a musíme, ale mohli jsme si přeci jen počkat. až se s větší jistotou vrátíme k růstu.

Pokud si myslíme, že otázka státního dluhu je řádově důležitější než otázka růstu, pak je otázka, jak rychle se růst obnoví. A když se neobnoví, bude horší i ten dluh.

Každopádně jsme měli lépe testovat každé jednotlivé opatření ve fiskální oblasti (konkrétní daně a konkrétní výdaje) a jejich dopad na růst. Troufám si také tvrdit (a napsal jsem to vícekrát), že před třičtvrtě rokem si vláda mohla vzít značné zdroje z ČEZ a použít je na proticyklická opatření například v podobě zvýšených investic do infrastruktury.

A nakonec: zrovna České republice s jejími nedobrými hospodářskými výsledky nepřísluší bagatelizovat některé nápady Mezinárodního měnového fondu, jako například výzvu centrálním bankám cílovat vyšší inflaci a označovat je jako šílené.

Nikdo není dokonalý a neomylný, takže ani nadnárodní byrokraté, za zmínku však stojí že MMF zaměstnává tisíce lidí s elitním vzděláním, kteří tyto věci nenavrhují jen tak z plezíru, pro vlastní potěšení nebo proto, že nemají co dělat a tak si jen tak hrají.

A proč je růst důležitý? Třeba proto, že jeho absence znamená velký nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti. A tomu snad už rozumí úplně každý.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].