Krugman chválí Německo

Ve svém blogu píše nobelista Paul Krugman o Německu. Když se srovná ekonomický výkon Spojených států a Německa za poslední dva roky (a to včetně „slavného“ druhého čtvrtletí letošního roku, kdy německá ekonomika vzrostla meziročně o devět procent), Německo pořád výrazně ztrácí v ekonomickém růstu.

Německu se však daří lépe v zaměstnanosti. Důvodem jsou konsenzuálně naladěné, silné, ale vstřícné německé odbory a také Kurzarbeit, tedy systém státních dotací a podnětů, který držel lidi v práci i během recese. Podle Krugmana je to lepší než americké rychlé, masové a pružné propouštění.

Krugman svým komentářem pošťuchuje americké konzervativce, kteří v poslední době vzývají německou fiskální zdrženlivost a dávají ji Obamovi za příklad. Ve skutečnosti prý vzývají německý pracovní trh, který donedávna považovali za tuhý, sklerotický a těžkopádný.

Ono je to ještě o něco složitější: americká nezaměstnanost také není zrovna rovnoměrná. V USA najdeme oblasti, kterým se daří lépe, a oblasti, kterým se daří hůře. Porovnávat USA s celou eurozónou je poněkud náročnější výzva.

Podle Petera Boona a Simona Johnsona je velmi pravděpodobné, že Irsko čeká imploze. Podle autorů spočívala irská ekonomická síla především v tom, že Irsko bylo daňovým rájem pro velké korporace, a s tím je teď konec.

Autoři píšou: „Představa, že země jako Irsko, Řecko nebo Portugalsko mohou škrtat výdaje a vyrůst z nadhodnoceného kurzu se stále většími schodky, obsluhovat všechny dluhy a přitom vršit další dluhy, je scestná a špatná.“
Irsko a dluhy tamějšího bankovního systému představují další systémové riziko pro Evropu.

Jak se ty časy rychle mění. Jak je to dávno, co bylo Irsko dáváno za příklad zemím, jako je Česká republika?

…

Podle agentury Emnid je 51 procent Němců přesvědčeno, že výroky jednoho z šéfů Bundesbanky Sarrazina o „židovském genu“ nejsou důvodem k jeho odvolání.

Podle mne to ale není důkaz toho, že by v Německu byl opět na vzestupu rasismus či xenofobie. Jde spíše o to, že pro Němce je nezávislost centrální banky prostě svatá. Možná více svatá než úzkost z vlastní historie.

…

Kromě toho, že Evropská unie odložila spuštění bankovní daně na léta velmi vzdálená, rozplývají se i sny o silném panevropském bankovním regulátorovi. Tři panevropské instituce, o jejichž vzniku se jedná, nemají mít žádné přímé exekutivní pravomoci s výjimkou ratingových agentur a s výjimkou „mimořádných situací“. Samozřejmě se ještě svede boj o to, co to je mimořádná situace.