0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka18. 4. 20125 minut

Kalousek v. Jančura, Argentina a Sarajevo

Pro Radiožurnál jsem včera napsal tuto instantní poznámku k žalobě Miroslava Kalouska na Radima Jančuru:

Ministr financí Miroslav Kalousek podal trestní oznámení pro pomluvu na podnikatele Radima Jančuru, známého žlutými vlaky a autobusy Student Agency. Jančura totiž řekl, že Kalousek je nejbohatší zloděj v celé zemi. Řekl prý pouze nahlas, co se říká.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Podnikatel i ministr se chovají jako nedospělé děti a dodejme, že politické a právní kultuře v této zemi opravdu neprospívají. Nejprve k panu Jančurovi. Když nemá důkazy ani indicie, které vyndá z rukávu, nemá tohle vůbec říkat. Pokud má dojem, že řekl nahlas veřejné tajemství, stačilo dodat slůvko „prý“ nebo „o Kalouskovi se říká“. 

V západní politické kultuře není běžné, aby se politici a veřejné figury mezi sebou soudili, a to ani v občanském řízení, tedy o náhradu škody. Už vůbec ne v oblasti trestní, tedy ve věci pomluvy, což je přesně to, co Kalousek bohužel učinil. Ve Spojených státech je to stanoveno soudními precedenty a výkladem Nejvyššího soudu. V západní Evropě to sice explicitně stanoveno není, ale praxe je v zásadě obdobná. 

Co se skrývá za touto filozofií? Politici a veřejné osobnosti mají být chráněny méně, nikoli více než obyčejní lidé nebo občané. Soudní systém nemá být zatěžován vzájemnými spory politiků a veřejně známých osobností. 

Politik je pořád na očích, pořád na veřejnosti – jeho slovo má platit. Je v jeho zájmu, aby mělo váhu a důvěru i bez berličky soudní pečeti. Stačí, aby Kalousek řekl: Není pravda, že jsem zloděj. Politik, který se ohání soudy, dává najevo slabost autority svého slova, dává najevo, že ví, že si myslí, že jeho slovu lidé nevěří. 

Co kdyby náhodou Kalousek narazil na pečlivého, přepečlivého soudce? V našem právním systému to není Jančura, kdo musí snést důkazy pro své tvrzení. Co kdyby soudce začal rozebírat přátelství ministra financí se zbrojním magnátem Richardem Hávou? Co kdyby se soud ptal na to, proč se Kalousek vždy tak mocně zastával japonské banky Nomura a její role v případu IPB? Co kdyby soud začal rozpitvávat počátky Kalouskovy politické kariéry včetně jeho angažmá v dozorčí radě Plzeňských pivovarů? 

Copak Kalouskův stranický šéf Schwarzenberg nepravil v mnoha rozhovorech, že „nejlepší hajný je bývalý pytlák“? A všichni víme, koho tím myslel. Stejně tak ministr zahraničí vypráví o dobách (tedy ještě, než se Kalousek polepšil), kdy se pomáhalo spíše stranické pokladně, než se hrabalo do vlastních kapes. Sám Kalousek říkává o sobě věty, že nebyl žádný andílek apod. Co tím přesně myslí? A – když už jsme u toho – jaké jsou jeho vztahy s panem Šťávou z Bechyně? 

To, že je Kalousek největší zloděj, je holá pitomost. To však neznamená, že při důkladném trestním řízení nemusí vyjít na světlo leccos nepříjemného nebo leccos, co zavdá podnět k různým spekulacím.

Radek John osvědčil nedobrý vkus, kdy vznik nové platformy ve Věcech veřejných označil za Sarajevo 2.

Leckomu vadí, že se John srovnává s Klausem, což zase vůbec nevadí mně. Spíš je pozoruhodné, jak se slovo Sarajevo používá jako výraz pro cosi zrádného a zlého.

Já to ale vidím opačně. To, co se odehrálo v době, kdy byl Klaus v roce 1997 v Sarajevu, byla jedna z pozitivních chvilek české politiky. Klaus se svými kolegy v ODS rezolutně odmítal řešit černé konto, které navíc opravdu existovalo. Lidovci byli rozhodnuti odejít z vlády ještě dříve, než se Klaus vrátil ze Sarajeva. Následné audity a soudní procesy ukázaly a potvrdily, že způsob financování politických stran (nejen ODS) v této zemi připomíná temný močál.

Stránky světových médií vcelku logicky okupuje rozhodnutí argentinské vlády znárodnit petrolejářskou společnost YPF, která patří španělské firmě Repsol, a ta zase měla v úmyslu prodat svůj podíl čínské firmě Sinopec.

Populistická argentinská vláda to v poslední době se znárodňováním rozjíždí, znárodnila i privátní penzijní fondy. Jakkoli se jedná o pirátský akt, s poválečným znárodňováním v československé ekonomice se to srovnávat nedá. Firma Repsol bude kompenzována na základě rozhodnutí zvláštního státního tribunálu, který zafixuje cenu. Asi to tedy nebude nic moc, ale bude to alespoň něco. Pomůže Španělsku Evropská unie (ukáže se být k něčemu dobrá a pohotová?), nebo skupina G 20?

Zatímco kapitálový trh v České republice uvadá a skomírá, polský kapitálový trh jenom kvete. V loňském roce se varšavská burza stala dokonce evropským lídrem v počtu primárních emisí a třetí evropskou zemí co do finančního objemu těchto primárních emisí.

Situace nepochybně souvisí s polskou penzijní reformou a aktivními polskými penzijními fondy, které mají vyslovený hlad po nových emisích. Na druhou stranu rozmach polské burzy vzbuzuje i obavy z prasknutí bubliny, ze špatné likvidity jednotlivých emisí a možná i z nedostatečné regulace.

Na druhou stranu pozitivní efekty jasně převažují. Financování polské ekonomiky není závislé jen na bankovních úvěrech, ale dostává díky živému kapitálovému trhu významný dynamický impulz.

Je naděje na oživení českého kapitálového trhu již zcela promarněná, nebo máme šanci se ještě vzpamatovat? O co ve srovnání s Polskem přicházíme?


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].