Historické vítězství Merkelové: Němci dostali, co chtěli

Toto mi přijde asi nejlepší shrnutí drtivého vítězství Angely Merkelové a pochází z pera Wolfganga Münchaua: „Němci tak dostanou, co chtěli. Široce založenou koalici s nevizionářským lídrem. Jen blázen by si myslel, že krize osvobodí kancléřku k tomu, aby učinila velký skok kupředu a vyřešila krizi (patrně krizi eurozóny – pozn. autora) jednou provždy. Po volbách to nebude o moc jiné než před volbami.“

K tomu několik poznámek:

1. Po roce 2008 musí být člověk hodně opatrný v tom, aby přisuzoval vývoji trhů racionální úsudek, nicméně reakce trhů podtrhuje to, co napsal Münchau. Vezměme si titulky agentur.

A. Akciové trhy po vítězství Merkelové zůstaly prakticky beze změn

B. Německé dluhopisy se po vítězství Merkelové téměř nepohnuly

C. Euro je po vítězství Merkelové nejsilnější za sedm měsíců

(zdroj Bloomberg).

Takže trhy říkají: žádné změny - a podtrhují, že se eurozóna nerozpadne, resp. že není v existenčním ohrožení, což ovšem neříká nic o tom, v jakém stavu bude reálný stav ekonomik na jihu. A ani to nedává znaménko tomu, jestli funguje eurozóna dobře

James G. Neuger píše na Bloombergu, že německá politika vůči eurozóně může změnit pouze detaily (a to přesto, že 82 procent Španělů, 65 procent Portugalců a 58 procent Italů nesouhlasí s tím, jak Merkelová řídila krizi eurozóny). Trošilinku více peněz pro Řecko tady, trošinku méně fiskální přísnosti tamhle; co zůstává, je podpora přísných rozpočtů, mzdové zdrženlivosti a důrazu na podporu exportu (v případě jihu Evropy tlak na „vyexportování se z krize“).

S tím, jak se Nizozemsko a Finsko dostávají do ekonomických problémů, zůstává Německo v leadershipu fiskální přísnosti samo

2. Proč vlastně Merkelová potřebuje velkou koalici s SPD? Protože by jinak byla totálně závislá na několika euroskeptických poslancích vlastní strany a taktéž by CDU byla rukojmím bavorské sestry CSU

3. Je velká koalice opravdu tak jistojistá? Samozřejmě že si SPD bude klást podmínky (diskuse o programu) a bude naoko váhat. SPD navíc ví, že ji velké koalice oslabují; kdyby se však musely opakovat volby, SPD by patrně získala ještě méně hlasů než nyní

4. FDP v parlamentu končí, mimo jiné proto, že strašila voliče hyperinflací, která nepřišla, a taktéž proto, že její euroskepticismus se zdál na jedné straně radikální, na druhé straně partaj působila tak, že zůstat u moci je důležitější. FDP se navíc místo klasického liberalismu založeného na respektu k pravidlům příliš inspirovala utopickým libertariánstvím americké provenience

Euroskeptičtí voliči dali přednost nové euroskeptické straně AfD – Alternativa pro Německo

5. To, že se AfD nedostala do Spolkového sněmu, je pro Merkelovou čisté štěstí či náhoda. Strana zaznamenala za tři měsíce raketový nástup a podle všeho jí čeká velký úspěch ve volbách do Evropského parlamentu

6. A nakonec nějaké ty rychle upečené postřehy a paralely s českou stranickou scénou. Malé strany mohou mít stejné štěstí nebo smůlu jako FDP a AfD, mohou všechny propadnout nebo se všechny do parlamentu dostat.

Nedospělost české politické scény se projevuje v tom, že velká koalice je prostě nepředstavitelná, programový průnik je mizivý, nevraživosti jsou příliš hluboké, nedůvěra vládne a máme přímo voleného prezidenta, který jasně směřuje k prezidentskému systému a místo vítěze voleb je ochoten jmenovat „představitele vítězné strany“. K přehození výhybky z parlamentního na prezidentský systém se Německo (na rozdíl od Francie) nikdy neodhodlalo.

A nakonec k vizím. Merkelová je jistě nemá. Čeští politici jsou na tom ale hůř: mají jen vize rozpočtové odpovědnosti, gigantického vodního kanálu nebo Temelína. Na rozdíl od Německa je naše ekonomika v pěkné kaši.