Havlův růst růstu

Bývalý prezident Václav Havel se rád zlobí na hospodářský růst, resp. růst jako takový. Naposledy tak učinil při besedě v Brně, kterou otiskly Lidové noviny. Havel zde mluvil o „růstu růstu“ a ptal se proč musíme stále růst, když je nás pořád stejně. Taky si myslí, že se fenomén růstu bojí kdokoli kritizovat, už to prý nečiní ani strana zelených.

K tomu několik laskavě kritických, mírně učebnicových a školometských poznámek. Pokud měla bývalá hlava státu na mysli růst ve smyslu růstu HDP, pak je třeba samozřejmě upozornit na to, že HDP je finanční ukazatel, nikoli ukazatel přibývání hmoty. Ve vyspělých zemích činí stále větší podíl růstu služby, které váží nesrovnatelně méně než beton nebo ocel. Existují ale i statistiky, které dokazují, že každoroční americké HDP je posledních dvacet pět let stále lehčí (na váhu): lehčí jsou nové domy, letadla, bicykly prakticky cokoli. Využívají se stále více lehké a úsporné materiály. Do značné míry tento zázrak způsobuje trh sám, protože umožňuje vývoj nových technologií, ale směrem k úspornosti a větší ekologické šetrnosti jsou a budou stále více nasměrovány i politikou států euroatlantické civilizace. Pryč jsou doby, kdy symbolem ekonomického úspěchu bylo „kalení oceli“, dnes to může být třeba maličký iPod nebo Blackberry. I ten je nesrovnatelně menší než byl kdysi walkman. Malinké telefony jsou úspornější než velké krabice apod.

Růst si ale lze představit i nefinančně, filozofičtěji. Je totiž inherentně zakotven v lidské povaze i společnosti. Srovnejme si to s dialogem. Normální lidé (nikoli někteří čeští politici a novináři) vstupují do diskuse nikoli proto, aby se vzájemně zničili, nýbrž proto, aby debata vedla k vzájemnému obohacení.

Podobně je to v obchodě. Lidé nevstupují do obchodních transakcí proto, aby jeden druhého okradl. Na konci úspěšné obchodní transakce jsou obohaceni oba (nebo více aktérů). Růst si můžeme „nefinančně“ představit tak, že když hospodářství roste, proběhne v ekonomice více transakcí, které vedou k obohacení aktérů. Když hospodářství klesá, přibývá transakcí, které jsou pro jednu nebo obě strany nakonec nevýhodné (a frustrující).

Ne vždy v historii lidstva tomu tak bylo. Mnozí ekonomičtí historici tvrdí, že ve středověku rostlo hospodářství velmi málo nebo vůbec. Pokud jeden velmož bohatl, bylo to zpravidla proto, že zabral (ukradl, vybojoval) území a majetek jiného feudála. Celková množina bohatství zůstávala stejná. Růst „tak jak ho známe“, souvisí s větší svobodou obchodu, podnikání a ochranou vlastnických práv, tedy nástupem kapitalismu.

Řídit HDP tak, aby ani nerostlo, ani neklesalo je nerealizovatelnou utopií. Musela by existovat centrální plánovací komise, která bude neustále někde ubírat a přidávat. Protože centrální plánování nefunguje, vedly by takové pokusy zcela jistě k hospodářskému poklesu. Navíc existuje „od nepaměti“ i dělení růstu na extenzivní (všeho, i lidí, přibývá) a intenzivní, tedy růst založený na vyšší produktivitě, tedy na tom, že lidé více a chytřeji pracují.

Je tu i mírně „povrchnější“ důsledek toho, když hospodářství neroste nebo dlouho klesá. Lidé mají tendenci volit extremisty (vládu tvrdé ruky), kteří to „nějak zařídí.“

Takové Japonsko posledních dvou dekád lze mimochodem považovat za svého druhu laboratoř toho, co se společností dělá hospodářský pokles nebo stagnace, která trvá jednu generaci. Japonsko sice drží extremisty na uzdě a pod kontrolou, lze však úspěšně pochybovat, že by hospodářské potíže (pokles, stagnace) činily společnost šťastnější. Existují celé výzkumy, které považují Japonsko za nasycenou společnost, která už „nespořádá“ více aut a televizí. Odpověď je ale nakonec jednoduchá - Japonci mají obrovské rezervy: mohou více investovat do volného času a oddechových aktivit i kvalitnějšího bydlení: Japonci – ač bohatí – se neustále tísní v neuvěřitelně skromných bytech.

Měl-li ale Havel na mysli především nekontrolovatelný růst měst, skladišť, překladišť a aglomerací laciných šmoulodomů, lze mu dát jen za pravdu. A bývalý prezident je koneckonců „povoláním“ absurdní dramatik, nikoli tvůrce bezchybných logických systémů a nenapadnutelných tvrzení. Může se mýlit, ale stačí když zůstává inspirativní.

P.S.

A v tom, že se politici na ukazatel HDP příliš upínají, má ale v zásadě pravdu.

Čtvrteční audit: Deflace v Americe, Německo a Keynes

Středeční audit: Paroubek a vyklizený prostor

Úterní audit: Britové a euro, automobilky a Citi propouští

Páteční audit: Kvůli finanční krizi