Dvojí pohled na Německo

Deník Financial Times přišel s dvěma odlišnými pohledy na Německo (oba jsou velmi zajímavé). Quentin Peel, který v Německu žije, nepochybuje, že Němci drží klíč k řešení krize, protože jen Německo může finančně garantovat přežití společné měny. Po Německu se ale chce politické vedení Evropy, to je však situace, která se Němcům nelíbí: chtějí být velkým Švýcarskem, prosperujícím a neutrálním, nikoli rozhodující evropskou mocností.

Poválečné Německo je jak obrovsky provinční, tak obrovsky oddané Evropě. Německý federální systém kontroluje vládu, drží ji zamčenou v systému pomalých a konsenzuálních koalic. Politice i byrokracii v Německu dominují právníci, kteří vášnivě věří v pravidla a respekt k právu. To celé vytváří směsici kompromisů a nepružnosti. Různé nápady se vynořují z různých center moci, dokud nedojde k minimální shodě.

Německo se teprve učí být vůdcem, a než se to naučí, dokáže být i zmatené i necitlivé. Nápady ministra financí Schäubleho, aby Řecko odložilo dubnové volby nebo aby řecké ministerstvo financí řídil dosazený komisař z EU, jsou přesně z této líhně.

Peel kritizuje kancléřku za to, že prohlásila, že „zachrání Evropu, ať to stojí, co to stojí“, ale nedokázala dát svým slovům konkrétní obsah a konkrétní vizi. Na druhou stranu oceňuje její pevnost, konsenzuálnost a schopnost smiřovat názory.

…

Gideon Rachman si všímá toho, že na jihu Evropy už prý dominuje „ošklivý Němec“, který táhne jiné národy do otroctví, strhává vlády a štěká na všechny strany rozkazy. Italský deník Il Giornale už srovnává eurokrizi s Auschwitzem. Existují samozřejmě i slušnější způsoby fackování Německa. Také v Davosu leckdo vyzýval Německo, aby koukalo platit: od Christine Lagardeové, šéfky MMF, přes Davida Camerona po Tima Geithnera, amerického ministra financí.

Většina těchto útoků na Německo je podle autora nespravedlivá. Němci už předali 211 miliard eur záchrannému valu a jsou připraveni dát mnohem víc, Američané nechtějí poskytnout žádné dodatečné peníze pro MMF, aby zachránil Evropu. Britové se na záchraně států jižní Evropy nepodílejí vůbec. To se jim to kritizuje. Německá spotřebitelská poptávka také již roste. Co mají ale Němci dělat, aby nakoupili více zboží z Jihu? Mají snad fasovat poukázky na rekreaci v Řecku či ve Španělsku? Většina peskování Němců je podle autora hluboce nefér.