Co přijde po kongresu ODS

Všeobecně se spíše očekává, že koaliční vláda hlasování o důvěře tento týden přežije, strhnout vládu není v tuto chvíli (teď okamžitě) ani v zájmu sociální demokracie. Naopak se v politických kuloárech stále více spekuluje o tom, že Mirek Topolánek bude svržen po Mikuláši, po kongresu ODS. Pak prý vstoupí do hry prezident Václav Klaus, který již teď údajně připravuje úřednickou vládu: tu mají podpořit obě velké strany.

Zdá se mi v této chvíli klíčový postoj Jiřího Paroubka. Jeho dilema si představuji následovně: na jedné straně touží po tom, aby byl oceněn jako někdo, kdo zařídil svrhnutí Topolánka (cítil by to zřejmě jako osobní satisfakci). Paroubek bude v pokušení úřednické vládě diktovat agendu: bude chtít, aby vláda zrušila poplatky u lékaře, bude žádat, aby zařídila ratifikaci Lisabonské smlouvy apod.

Jenže čím víc toho Paroubek bude po takové vládě chtít, tím víc to bude vláda, se kterou bude on spojován. A Paroubek se přece nechce ušpinit mocí na státní úrovni, protože chce vyhrát příští parlamentní volby.

Takže spíše čekejme, že Paroubkova podpora úřednickému kabinetu bude velmi vlažná, šéf ČSSD se bude tvářit, že jde o iniciativu prezidenta, které on pouze jaksi z dálky přikývne. V takovém případě ale přenechá eurofobnímu prezidentovi volnou ruku v době šestiměsíčního řízení Evropské unie. Klaus bude jistě šťasten, že může řídit unii tak, aby nenáviděnému spolku maximálně uškodil. V zájmu většiny normálních lidí v této zemi to jistě není, a divil bych se, kdyby to bylo v zájmu sociální demokracie.

…

Mirek Topolánek včera ujistil německou kancléřku Angelu Merkelovou, že Česká republika nebude „uměle zdržovat“ ratifikaci Lisabonské smlouvy. K tomu stručná poznámka: co to vlastně znamená „uměle zdržovat“ a jaký je rozdíl mezi zdržováním „normálním“ a „umělým“?

…

Mimochodem: pokud skončí české předsednictví EU kolosálním fiaskem a chaosem, může se stát, že se Lisabonská smlouva stane v Evropě o dost oblíbenější. V rámci smlouvy se totiž význam institutu předsednictví jednotlivých zemí poněkud omezuje. V organizačních věcech vzroste význam stálého výboru pod prezidentem Unie a fakticky poroste význam předsednické trojky, tedy skupiny zemí, kterou tvoří země, která předsedala, předsedá a bude předsedat.

…

Otázkou ale je, jak by dopadlo předsednictví pod touto vládou. Opoždeně se mi dostaly do rukou výroky předsedy vlády Mirka Topolánka při návštěvě Turecka před čtrnácti dny. Topolánek prohlásil, že Evropa si na bankovní krizi jenom „hraje“ . Unie prý dělá naprosto „neskutečná opatření“, která jsou „naprostou deziluzí“. „Všechna opatření jsou naprosto umělá a jdou proti smyslu Evropské unie“. Garance jsou prý „nestoudným krokem“. Kdybychom měli euro, tak v tom podle Topolánka „lítáme jako všichni ostatní“.

Víme, že česká vláda na summitu svoje silná slova dosti zmírnila, i tak bych byl ale rád, kdyby mi někdo vysvětlil rozdíl mezi euroskepsí Václava Klause a Mirka Topolánka.

ODS asi opravdu nechápe, co se ve světě děje a dělo.

Potřeba poskytovat garance a kapitálově vstupovat do bank nemá nic společného s ideologií, jak si myslí nezralí čeští zabedněnci. Tak například silně levicová španělská vláda banky nezachraňuje ani do nich nevstupuje. Španělské banky jako Santander naopak nyní nakupují v Anglii nebo v Americe. Bankám naopak musí pomáhat německá vláda pod konzervativní kancléřkou nebo francouzská vláda pod pravicovým prezidentem. V Německu federální vláda kapitálově vstupuje do zemských bank. To je možná přechodné posílení federálního státu na úkor jednotlivých spolkových zemí, není to ale nic levicového a nelze se na to dívat ideologicky.

Důsledky globálních finančních otřesů dnes dopadají i na baltské státy, Maďarsko, Ukrajinu a Rumunsko, tedy země, kde se eurem neplatí. Pravdou je, že krize zatím dopadá na Českou republiku a Polsko velmi zlehka. Proč tomu tak je? Obchodní bilanci máme kladnou, lidé jsou zjevně zvyklí spořit, „naše“ banky mají k dispozici relativně velkou základnu úspor. Občané se zadlužují rozumně a na rozdíl od Maďarů nebo pobaltských národů není zvykem zadlužovat se v cizí meně. Česká republika snížila schodek veřejných financí. To vše je důležité, euro nikoliv. Na Islandu nebo v Británii se eurem neplatí. Navíc ono „závětří“ v České republice nemusí trvat věčně, zvlášť pokud se trhů opět zmocní vášeň a iracionalita.

Pondělní audit: Topolánkovy těžké chvíle

Páteční audit: Teď raději neprivatizovat

Čtvrteční audit: Záchranný plán nezabírá

Středeční audit: Jak vypadá státní bankrot

Úterní audit: Krůček od útesu