ČNB oslabila kurz. Na jak dlouho?

Centrální banka se ve čtvrtek rozhodla, že bude za pomoci intervencí na devizovém trhu systematicky oslabovat korunu, přijatelná je pro ni i hranice sedmadvaceti korun za euro.

První mediální reakce z podnikové sféry jsou spíše negativní, dovozci a na dovozech závislí výrobci samozřejmě skučí, protože se jim prodraží tzv. vstupy, ale spokojení nejsou vlastně ani vývozci. Mnoho z nich zdůrazňuje, že se musejí nákladně zajišťovat a že je pro ně důležitější předvídatelnost a stabilita kurzu a že k rizikovým faktorům současného světa české politiky si dnes musejí přičíst ještě ČNB.

Reakce podnikatelů je jistě zajímavá, nicméně je podstatné vědět, že centrální banka musí reprezentovat úplně jiný a vyšší zájem. Primární smysl její existence je totiž cenová stabilita. A vypadá to, že si centrální banka v naprostém souladu s tím, co se děje v Evropě, vyhodnotila, že velkým rizikem je setrvalý pokles cen, tedy deflace, přestože její představitelé zatím říkají, že jim vadí jen nízká inflace v rozporu s inflačním cílem.

A na deflaci je nebezpečné to, že vytváří spirálu: když do ní nějaká země spadne, nedokáže se z ní vyhrabat třeba dlouhá desetiletí, jako se to třeba dělo ta minulá dvě v Japonsku. Na boj s inflací jsou šéfové centrálních bank učebnicově vycvičeni, boj s deflací je nekončící experiment a minové pole plné neznámých.

Na první pohled se může spotřebitelům zdát, že pokles cen je dobrá věc, jenže deflace je také důkazem, že kupní síla spotřebitelů je slabá a firmy nemohou zvyšovat ceny. Když klesají ceny, lidé odkládají spotřebu, protože si myslí, že ceny budou v budoucnu klesat ještě víc. A začnou klesat zisky korporacím a pak také klesat mzdy, ale úvěry s kladnými úroky bude třeba splácet dál.

Vývoj v eurozóně je podobný a Evropská centrální banka také právě snížila úrokové míry na 0,25 procenta. Na druhou stranu mohla ČNB sáhnout i k jiným měnovým experimentům: k negativním sazbám či kvantitativnímu uvolnění v podobě nákupu státních dluhopisů. Zde bude třeba důkladných analýz – proč zvolila centrální banka právě tento instrument a zda s ním neměla přijít mnohem dříve.

Hlavní otázkou je, jak dlouho chce ČNB toto opatření de facto uměle oslabeného fixního kurzu dělat. Centrální bankéři říkají, že toho nechají, až uvidí inflaci na obzoru. Ale jak vysokou inflaci chtějí? A vystoupí ČNB z vlaku fixního uměle prudce oslabeného kurzu za rok, za dva, za tři? Exportéři budou žádat předvídatelnost, mnozí investoři a spekulanti budou tzv. otevírat pozice proti ČNB a vznikne obrovský tlak na únik důvěrných informací (potenciál vydělat desítky miliard).

Pokud budeme mít dlouho pevný a uměle slabý kurz, bylo by pak výhodnější se slabou korunou vstoupit rovnou do eurozóny. To ale asi není cíl bankovní rady ČNB, kterou jmenoval ještě Václav Klaus.