Boj o uhlí, Lisabon a galerie zloduchů

Tak jsem včera psal o čtyřech frontách boje o uhlí a dneska už je všechno jinak. Ačkoliv majitel elektrárny Opatovice, britská firma International Power vyhlásila výběrové řízení, včera bylo poměrně náhle a překvapivě oznámeno, že aktiva International Power v České republice koupí skupina J&T bez výběrového řízení.

Komu se to nelíbí, může si stěžovat na hlavním nádraží. Nejde o výběrové řízení vyhlášené státem, na straně nabídky nejde o majetek daňových poplatníků. Jde také o to, jak byly podmínky výběrového řízení sepsány. Komu se to nelíbí, může si zkusit arbitráž (každopádně nelze říci, že by toto byla zrovna anglosaská obchodní kultura. Angličané se spíše chovají jako v Africe).

Spíše to ale vypadá, že firmu koupí – nebo od J&T brzy převezme – nový holding, ve kterém má J&T 40 procent, PPF 40 procent a Daniel Křetínský 20 procent. Zajímavá je cena – tedy dvacet dva a půl miliardy korun: je nebývale vysoká a podle všeho velmi nadsazená. Lze si to prý vysvětlit jenom tak, že blokační minoritu v Pražské teplárenské (49 procent) získá od J&T skupina ČEZ a zaplatí za ní více než štědře. To už by ale mělo zajímat jak politiky, tak minoritní akcionáře ČEZ, tak občany a daňové poplatníky. Bude každopádně zajímavé sledovat, kdo bude transakci oficiálně financovat a jakou má vazbu na ČEZ.

Otázkou je, odkud bude elektrárna Opatovice získávat palivo. Hnědé uhlí z Německa je velmi nekvalitní, dopravní náklady obrovské, Opatovice by musely vyměnit kotle apod. Pořád platí, že ve skutečnosti jde o to přimět „vyhladovělou“ Czech Coal, resp. Mosteckou uhelnou k prodeji a to ještě před prolomením limitů, tedy za nižší cenu. Až ČEZ Mosteckou ovládne, zařídí si prolomení limitů se vší parádou sám.
…

Na serveru eurointelligence.com se na rozdíl od kolegy Tomáše Němečka z nálezu německého ústavního soudu příliš neradují. Němečtí ústavní soudci prý explicitně do budoucna zakazují další integraci Evropy nad rámec Lisabonské smlouvy. Já bych to tak dramaticky neviděl. Teď si na nějakých deset let Evropa od institucionálních změn odpočine, bylo to příliš zdlouhavé a vyčerpávající. Do budoucna jsou ale pouze dvě cesty: buď se začne unie rozpadat a nebo federalizovat. Zatím má unie jen jednu – za to velmi důležitou - federální instituci, tedy ECB. Tím vzniká logicky přepětí tětivy, které se uvolní buď rozpadem eurozóny nebo další federalizací. Jinak to zkrátka nejde. A změní-li se poptávka i německá ústava se časem také změní. I normální stabilní ústavy jsou jednou za čas, deset či dvacet let doprovázeny dodatky či mírně pozměňovány. A stejně tak nejsou navěky ani rozhodnutí ústavních soudců.
…

Zajímavý článek o tzv. kvantitativním uvolnění se objevil v Independentu. Na příkladu Británie popisuje institucionální zmatek v tom, kdo je vlastně zodpovědný za měnovou a rozpočtovou politiku. Když centrální banka začne tisknout peníze (nakupovat dluhopisy) začne se mísit rozpočtová a měnová politika. Text vyzdvihuje německou Bundesbanku, resp. ECB, která tištění peněz nechce připustit. Otázkou však je, co bude ECB dělat, kdyby se v eurozóně rozjela naplno deflace resp. pokles cen.
…

A nakonec jedna galerie „zloduchů“. Je sice z března, ale objevil jsem ji až včera.