Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

1914 a dnes. Co je (ne)možné a (ne)vyhnutelné

Jak dlouho je udržitelný svět, jemuž dominují Spojené státy a jejich drony

Obama: Po 11. září zemřelo rukou teroristů méně než sto Američanů • Autor: Globe Media /  Reuters
Obama: Po 11. září zemřelo rukou teroristů méně než sto Američanů • Autor: Globe Media / Reuters

Anatole Kaletsky se v komentáři pro Reuters vrací k paralelám současného vývoje s rokem 1914 a tvrdí, že tempo globalizace bylo před rokem 1914 stejně dramatické a zmatené, jako je dnes. Obavy z terorismu byly podobně rozšířené – anarchista s kloboukem a bombou byl tehdejším ekvivalentem islámského džihádisty.

Nejsilnější paralelou je ale víra, že vzájemná ekonomická závislost a prosperita jsou dostatečnou překážkou války. Symbolizuje to bonmot, že dvě země se sítěmi provozoven McDonaldʼs spolu neválčí.

V roce 1913 zveřejnil týdeník The Economist editorial, ve kterém stálo, že „v civilizovaném světě je válka nemožná“ a že „ekonomická provázanost s Německem odstranila Německo ze seznamu našich nepřátel“. Jenže podle Kaletskyho dnešní svět dokazuje, že ekonomické zájmy jdou stranou, pokud převládne nacionalismus či náboženský fundamentalismus.

Zásadnější bod článku se ale patrně nachází na tomto místě. Nejdůležitější příčinou první světové války podle autora byly vzestup a úpadek velmocí a doslovné dodržování spojeneckých smluv. V obou případech najdeme paralely s dneškem.

V roce 1914 tu byly dvě velmoci v úpadku: Rakousko-Uhersko a Turecko, jedna velmoc na vzestupu – tou bylo Německo – a pak další země usilující o udržení statusu quo, vlivu a pozice v Evropě: Británie s Francií a Ruskem jako juniorními partnery, jejichž finanční zdroje ovšem vysychaly.

V dnešním světě je upadající velmocí Rusko, velmocí na vzestupu Čína ˜– a USA usilují o udržení současného stavu a pozice s Evropou a Japonskem coby juniorními partnery.

Velmoci v úpadku se pak přirozeně spojují s velmocemi či velmocí na vzestupu, což hrozí dnes stejně, jako se to stalo v roce 1914. Za doslovný výklad spojeneckých smluv v dnešní době chápe Kaletsky například nedávno potvrzený závazek Baracka Obamy bránit územní jednotu Japonska – tedy včetně neobydlených ostrovů, které by ráda získala Čína.

P.S. Zde přesně nerozumím. Navrhuje snad autor, že smlouvy se nemají dodržovat? Nebo jen v důležitých aspektech? A co místo toho?

Gideon Rachman se ve Financial Times rovněž vyjadřuje ke geopolitické rovnováze a k otázce, zda a jak dlouho je svět, jemuž dominují Spojené státy, udržitelný. 

Rachman interpretuje esej Waltera Russella Meada v časopise Foreign Affairs, která se jmenuje Návrat geopolitiky. Svět po kolapsu Sovětského svazu byl snadno definovatelný a dominovaly mu globalizovaný ekonomický systém, funkční nadnárodní instituce a vůdčí role USA.

Putin na návštěvě v Číně • Autor: ČTK, AP
Putin na návštěvě v Číně • Autor: ČTK, AP

Profesor Mead tvrdí, že tento systém je nyní zásadně ohrožen. Země jako Rusko, Čína nebo Írán nikdy tento poststudenoválečný systém neakceptovaly a nyní ho chtějí svrhnout. Ruský vztek na uspořádání po roce 1991 vedl až k anexi Ukrajiny. Čínské teritoriální ambice rostou a Írán chce nastolit nový pořádek na Středním východě. Nezpochybňovaný status quo se stal zpochybňovaným statusem quo.

Na profesora Meada reaguje ve Financial Times profesor John Ikenberry:  osočuje ho z šíření paniky a tvrdí, že Čína a Rusko nejsou plně revizionistické mocnosti, ale maximálně občasní škůdci. USA pěstují vojenské partnerství s šedesáti státy na světě, zatímco Rusko má osm spojenců a Čína jenom jednoho – a tím je Severní Korea.

Vojenská moc soustředěná kolem USA bezpečně obstojí vůči čemukoli, co může generovat Čína a Rusko ještě po několik desetiletí. Výhodou USA je jejich zeměpisná poloha, protože nesousedí s žádnou velkou mocností. Čína a Rusko mají z globalizovaného otevřeného světa vedeného Amerikou prospěch. Navíc Rusko a Čína jsou mocnosti s právem veta v OSN – jsou to vlastně jen další „insideři“ současného systému.

Ke geopolitice a vojenství ještě doporučuji tento komentář z Financial Times, který konstatuje, že pokud se americká vojenská moc v poslední době opírala o tzv. drony, pak tato éra pomalu, ale jistě končí. Drony teď už vyrábí leckdo, mohou se bohužel dostat do ruky leckomu; koneckonců Čína už je vyváží.

A Nicholas Wapshott se v komentáři na Reuters vrací k debatě o tom, zda hrozí, či nehrozí nová studená válka. Konstatuje, že USA jsou na dlouhou dobu odsouzeny vést desítky studených válek na desítkách front po velmi dlouhou dobu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].