Pospíšilova kvadratura kruhu

Z ministerstva spravedlnosti vypadly návrhy na změnu volby poslanců i prezidenta. Volba zákonodárců připomíná hru na schovávanou, přímá volba prezidenta zase narazí u ODS.

Možné změny volby poslanců nejsou ani černé, ani bílé. Jsou beznadějně šedivé. Ale to není chyba Jiřího Pospíšila.Mirek Topolánek ministrovi zadal neřešitelný úkol: zvýhodnit velké strany při volbách do Poslanecké sněmovny, a zároveň posílit proporčnost udělování mandátů s ohledem na menší strany vládní koalice. Výsledkem kvadratury kruhu jsou tedy nejbizarnější volební inženýrství, co se jen po světě dají okopírovat.

Mezi devítkou možných nových volebních pravidel jsou některá zcela neaplikovatelná na Česko. Například italský systém, který počítá s předvolebními pevnými koalicemi. Ostatní inspirace pochází ne náhodou ze zemí, kde jsou dvě silné strany, tedy něco, před čím se budou mít Strana zelených a lidovci na pozoru. Výjimkou je Holandsko a Polsko. Jenže zrovna Holandsko není rozhodně příkladem pevných koalic. Logičtější a geograficky bližší je polská varianta – ta dává bonusy stranám, které dosáhly určité hranice voličské přízně. Jenže pokud dle této metody přepočítáme české volební výsledky z předminulého roku, současná vládní koalice by měla 101 hlasů, opozice 99. To snad ani za volební reformu nestojí.

Podle Hospodářských novin vláda favorizuje řeckou variantu, kdy je bonus rozdělován dle vítězství v jednotlivých krajích. Jenže pozor! Jde o unikátní systém, kterým si nejsou jisti ani sami Řekové. Ten současný platí teprve od voleb 2004, ale už po dalších volbách bude platit zase jiný. Navíc tento systém může být ještě větší hrozbou sestavování vlád než tvrdý bonus. Výsledkem tvrdého bonusu může být situace, kdy by třeba druhá, třetí a čtvrtá strana sestavily většinovou vládu, ale volební bonus pro vítěze tuto legitimní koalici zablokuje. U řeckého modelu je to ještě horší: Vítězem by nemusela být strana s nejvíce hlasy od občanů, ale ta, která zvítězila v nejvíce krajích, třebaže těch nejmenších s nejméně obyvatelstvem. To nedává logiku.

U druhé části volební reformy – nového ústavního zákona o přímé volbě prezidenta – je návrh naopak tradiční a jasný. Prezident má být volen přímo a pravomoci mu nepřibudou. Volba pak bude jednoduše dvoukolová s dvěma soupeři v druhém kole. Uvidíme, co na to ODS. Buď bude stále věřit v možnost spiknutí všech proti ODS a bude prosazovat jednokolovou volbu, či postup uchazečů s 15 procenty do druhého kola, nebo pochopí, že druhého konfliktního Václava Klause už nenajde, a dvoukolová volba s dvěma postupujícími jí už nebude vadit.

Sečteno podtrženo: Pospíšilovy návrhy na volební reformu poslanců tak patří do pěkné brožury s názvem „To nejoriginálnější z evropských volebních systémů", nikoliv ale do debaty o nápravě české sněmovní volby. Naopak návrh na přímou volbu prezidenta ve dvou kolech s dvěma postupujícími je jedinou správnou možností. Teď jde jen o to, aby se vláda nechovala přesně opačně - tedy aby neschválila bizarní volební reformu sněmovny a nezahodila přímou volbu prezidenta do koše.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz