Hra s evropskými referendy

Jak po irském ne hlasovat o evropských otázkách? Prostřednictvím zastupitelů nebo přímo v referendech? Rakouský kancléř tvrdí, že jediným lékem jsou plebiscity.

Takový slib ještě žádný evropský státník svému lidu nedal. Rakouský kancléř Alfred Gusenbauer Rakušanům slibuje, že nástupkyně Lisabonské smlouvy půjde prostřednictvím všelidového hlasování s kůži na trh. Ať už v textu bude napsáno cokoliv. Gusenbauer spolu s předsedou sociálních demokratů Wernerem Faymannem argumentují, že důvěra Rakušanů v evropský projekt je historicky minimální. Lékem by měla být právě referenda.

Na pohled to vypadá jako sympatický přístup, ale i kritici Gusenbauerova slibu mají také kus své pravdy. Slibovat referendum o něčem, co ani ještě nevíme, jak bude vypadat – to je poněkud zmatené. To irští premiéři Ahern a jeho nástupce Cowen dobře věděli, že budou muset jít před voliče s povinným referendem o eurosmlouvě. Ale v tomto případě každý věděl, že jsou jasně proevropští a důvěřují textu euroústavy i její nástupkyně Lisabonské smlouvy. Gusenbauer se vklínil do mnohem obtížnější pozice. V podstatě slíbil, že bude obhajovat před Rakušany v referendu smlouvu, o které nikdo zatím neví, jak bude vypadat. Zatímco Lisabon se od euroústavy lišil minimálně, v pořadí třetí eurosmlouva se bude dohadovat nejspíše opět od píky. Právě z tohoto plebiscitního bianko šeku, uveřejněného formou otevřeného dopisu Rakušanům v nejčtenějším bulvárním deníku, pramení kritika Gusenbauerových oponentů. Koaliční lidovci plané sliby o referendu rovnou odmítají.

Rakouská hra s referendem už překročila hranice alpské republiky. Tvrdě Gusenbauera napadl ve svém sloupku pro deník Zeit bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer. Lituje chudáky Rakušany i chudáky Evropany, které vedou takoví oportunisté jako je Gusenbauer. Někdejší mistr zákulisních dohod Fischer tvrdí, že s příslibem domácích referend se politici nikdy neodváží k potřebným změnám Evropské unie.

Boj o referenda k evropským otázkám dřímá ve více zemích. Irové si ho vetkli přímo do ústavy, o to samé se nedávno pokusili Francouzi. Národní shromáždění k větší reformě ústavy přilepilo klausuli o povinném referendu k přistoupení země, jejíž počet obyvatel přesahuje pět procent unijní populace. Nakonec protitureckou klausuli zrušili senátoři. Rakouský a francouzský přístup k plebiscitu má při všech rozdílech něco společného. Politici obou zemí tvrdí, že jen chtějí nechat lid projevit svou vůli. Ale ve skutečnosti chtějí ze svých zad shodit ty nejtěžší náklady. Ve Francii to je přistoupení Turecka, v Rakousku čím dál více sílící euroskepticismus.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz