Internet, hřiště a pitnou vodu všem

Hranice toho, za co se nemusí platit, jsou v rámci Evropy značně tekuté a neustále se mění. Posunout je o kousek dál se v Česku na konci roku pokusila Moravská galerie v Brně: jako první v zemi volně zpřístupnila všechny svoje stálé sbírky. Zároveň nás postavila před zajímavou otázku: co lze získat a co ztratit ve chvíli, kdy někdo nabízí nějakou službu zadarmo? Obsáhlý text o tom, jaké důvody vedou města či instituce k zavedení bezplatných služeb a jaké jsou jejich dosavadní zkušenosti, přinesl nový Respekt 19/2014. Zde na otázku, co by mělo být zdarma, odpovídá redakce Respektu.

Tomáš Brolík:

Dostupné bez poplatku by mělo být použitelné připojení k internetu na veřejných, bez problémů přístupných místech. Bez přístupu k internetu se obtížněji řeší prakticky jakákoliv životní situace (třeba hledání práce). Bez poplatku by měl být ve městech i přístup k jednoduchým, levným, ale udržovaným a základně vybaveným sportovištím. Stačí dvě branky, dva koše, jedna síť a lajny na zemi. Tomu, kdo si chce zahrát fotbal, volejbal nebo basketbal, by mělo stačit vlastnictví míče. Balóny k dispozici na místě jsou už nadstavba, ale proč to vlastně nezkusit? A také pitná voda z pítek na ulici.

Jana Klímová:

Péče o nejubožejší a umírající lidi (zadarmo z pohledu potřebného). Protože umírat nebo živořit v případě nemoci či dramatické životní krize by se nemělo podle toho, kolik si kdo stihl vydělat peněz.

Lucie Kavanová:

Hřiště. Na jedné straně rovnice máme 30 procent Čechů, kteří podle OSN trpí obezitou. Na druhé straně hřiště, která stojí v Česku u skoro každé školy, ale většina zůstává po výuce pro veřejnost uzavřena – anebo zpoplatněna. Napravo od rovnítka stojí příklad Havlíčkova Brodu, kde je naopak hřiště u ZŠ Wolkerova veřejnosti otevřené gratis každé odpoledne i večer. 200 tisíc korun, které město provoz hřiště ročně stojí, se mu vrací v podobě 25 tisíc zdravějších občanů, kteří na hřiště přijdou každý rok sportovat. A kromě zpoceného trička si domu odnesou i příjemný pocit, že pro ně město dělá něco, co by „nemuselo“. Hřiště gratis, běžná například v USA, by tedy mohla být inspirací i pro další města.

Michal Ischia: Zdarma bych poskytoval občanům připojení k internetu. Nemalý náklad na straně státu by byl hrazen z úspor, které by přinesla důkladná a efektivní elektronizace státní správy. Takový přístup by mohl výrazně zjednodušit komunikaci občana nejen se státními institucemi, ale byl by zároveň vhodným základem pro zvýšení informační gramotnosti. Mohl by mít i významnou vazbu na snížení závislosti naší ekonomiky na těžkých průmyslových odvětvích.

Ondřej Kundra:

Zadarmo by měla byt veřejná doprava. Nula od nuly pojde - ušetřilo by se za tištění lístků (např. přes Panamské ostrovy) a vytáhlo by to víc lidí z aut. 

Kateřina Mázdrová: Stejně jako si chytré firmy hýčkají své zaměstnance benefity od firemních školek přes jazykové kurzy po permanentky do bazénů (a mnohonásobně se jim to vrací, vždyť není nad motivované podřízené), poskytují obdobné „benefity“ osvícené obce a města svým obyvatelům. Kromě v článku uvedených věcí jako volné vstupy do muzeí a galerií či připojení na internet mě napadá jako další příklad: v několika obcích, kde se zrušil obchod, autobus jezdí jednou za den a nemocnice je padesát kilometrů daleko, zavedli pro babičky a dědečky či maminky s malými dětmi taxi zadarmo, pokud potřebují něco vyřídit či k lékaři. Pěkné, ne?

Silvie Lauder: Otevřená data. Státní instituce sbírají ohromné množství dat, ale nechávají si je pro sebe, případně si za jejich poskytnutí účtují vysoké částky. Jak víme třeba z Británie, když tato data hodíte na web, mohou z nich mít užitek úplně všichni.  

Michal Zlatkovský: Veřejná WC. Dá se vypozorovat, že čím západněji se daná země v Evropě nachází, tím obvyklejší je za veřejné toalety neplatit. Bylo by sympatické se mezi tyto státy zařadit.

Eva Mošpanová:

V ideálním světě by byla v rámci prevence stresu zdarma čokoláda. V tomhle světě se mi líbí, když se dá zdarma podívat na ty nejcennější věci, které se podařilo vytvořit a zachovat – tedy v galeriích a muzeích. Spokojila bych se však i s tím, kdyby se slovo „zdarma“ používalo čestně a nemaskovalo se občas za sedmadvacet skrytých poplatků a podmínek, na které je třeba lupa a státnice z logiky.

Naďa Buchtová: Internet. Ne proto, aby se zvýšil počet potenciálních či reálných zákazníků e-shopů a lidé ušetřili 500 Kč měsíčně, ale kvůli usnadnění přístupu k informacím. Nejspíš se toho také brzy dočkáme – například projekt Outernet by měl fungovat už v roce 2015.

Jan H. Vitvar:

Stálé expozice Národní galerie. Začali by do nich konečně chodit pravidelně lidé, a pak by si našli cestu i na krátkodobé výstavy, za které by se platilo.

Tomáš Lindner:

Maličkosti, které podporují setkávání lidí, smích, lenost a hravost ve městech – a které by tvořily protiváhu stresu, vysokému tempu a stále rozšířenějším pocitům nestíhání. Takže třeba houpací sítě natažené v létě v parku, lehátka položená při dobrém počasí u řeky, pingpongové stoly na veřejných místech (na způsob Kobzových pian) a jakékoliv další takto malé, na první pohled možná i zbytečné nápady.

Pavel Kroulík:

O užitečnosti internetu, MHD, muzeí, knihoven, aktivit pro děti, hřišť a míst k setkávání se tu asi bude mluvit nejčastěji. Ale zdarma, tedy placená státem, by měla být také co nejlepší pomoc všem starým lidem a dalším potřebným (umírající, postižení). Bez průtahů a obstrukcí. Servis a slušně placení asistenti tak, aby nestrádali fyzicky, psychicky ani sociálně. Stejně tak bychom měli poskytnout dobré podmínky těm, kteří se o takové členy své rodiny chtějí sami starat.

Kamil Fila:

Jedna zdravotní masáž týdně a jedna návštěva libovolného sportovního zařízení. Většina lidí tráví sedavým způsobem života příliš mnoho času a je to civilizační zhouba. Méně kultury, více pohybu.

Nikola Kotrbová: Sporty pro děti, aspoň ty základní (jde o zprostředkování areálu a trenérů). Dítě, které se věnuje nějakému sportu, vyrůstá ve zdravějším prostředí, a to pak ovlivňuje celou společnost.

Hana Čápová:

Obědy pro chudé děti, třeba i snídaně a večeře. Pro všechny pak výuka cizích jazyků, stačila by angličtina a němčina. A pak koupání v pražských Žlutých lázních: plave se ve Vltavě, nejsou tu náklady s údržbou bazénu a pro výdělek stačí hospody a atrakce.

Tomáš Tesař: Knihy, učebnice, databáze, archivy, workshopy, hudební a filmová díla 5 let po „premiéře“… Ideálně alespoň pro ty do 15 let a nad padesát. A nepochybně připojení k internetu v rámci veřejného prostoru. To by mohlo pro začátek stačit a při troše dobré vůle napomoci k tomu, že se lidé dostanou k odpovídajícímu servisu informací a tím pádem i ke vzdělání alespoň formou bezplatného „samostudia“.

Jaroslav Spurný: Kvalitní pitná voda v restauracích. Je to přece normální.

Pavel Turek:

Internet. A vedle toho i všechny další prostředky, jež můžeme využít k šíření vědění. Knihovny, muzea a galerie. Vzdělání ve společnosti nemůže napáchat škodu.