Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Analýza

Vlakem pro Českého lva

Kdo tady také může být pánem nám dal svými výroky vědět odborářský šéf: oplzlý a ubohý buran. A to se jen tak vysvětlit nedá, ani tím, že prý Jaromír Dušek prostě nikdy neviděl, že by ředitel Českých drah - údajný homosexuál - jezdil na hory lyžovat s děvčaty.

Jaromír Dušek
Jaromír Dušek • Autor: František Vlček

Jaromír Dušek nám tak zřejmě nechtěně prozrazuje, že ani dvacet let nestačilo vpustit do prostředí železničářů jinou estetiku než tu nechvalně známou. Navíc svojí neutajenou zlobou dává najevo, jakou bezbřehou mocí by asi odboráři chtěli vládnout a jaká moc jim vlastně pomalu ale jistě padá z rukou.

Slavné dny odboráře Duška, který si v devadesátých letech suverénně diktoval podmínky a vyhlašoval pětidenní stávky, ať to zkrátka zaplatí kdo chce a jak chce, jsou už zřejmě dávno minulostí a doufejme jen, že Duškovy slovní ubohosti odboráře trochu proberou.

Jenže pocit „české trapnosti“ jakoby uplynulého víkendu nebral konce: třeba když v rámci vyhlašování Českých lvů moderátor Bolek Polívka dal vítěznému kameramanovi Carlovi Oskarssonovi na výběr – buď dostane oční kapky nebo kameru. Kameraman si, jak také jinak, vybral kapky. A moderátor to okomentoval slovy, že pan Oskarsson je prostě cizinec a tedy, že po česku neskočil lačně po kameře. Pak si do burácejícího potlesku Polívka ulevil - „to je ale vůl.“

A jsme tak trochu zase zpátky u odboráře Jaromíra Duška. Prostě něco jako nevyléčitelná fóbie takového malého semknutého národa, který si vybíjí vztek na bezbranné menšině nebo zkouší podpásové vtipnosti na cizinci, který se snaží zachovat, jak asi tuší, že se zachovat má – lehce a vtipně. Jenže přitom netuší, že se stává nejen moderátorovou hříčkou, ale hříčkou celého sálu a dostane také hned pořádně za vyučenou - je to prostě vůl o kterém si to můžeme v „naší“ Lucerně a televizi klidně veřejně říct, vždyť nám prostě nerozumí a nikdo jiný se na nás prostě nedívá.

Těžko říct, co by tak asi moderátorovi Polívkovi řekli, kdyby si takto na úkor výherce nedisponujícího angličtinou zažertoval třeba ve víkendových paralelních Oscarech.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte